Vývoj národního důchodu v agrárním sektoru ČR v letech 1995-2007

Agrárním sektorem se rozumí odvětví zemědělství, potravinářství, vodního a lesního hospodářství a problematika rozvoje venkova v souvislosti s rozvojem kvality života. Agrární sektor má specifické postavení tím, že jeho výsledky přímo zabezpečují základní životní potřeby lidí. Navíc je velmi provázaný s volnou přírodou a přirozeným životním prostředím, do kterého přímo i nepřímo zasahuje. Nejedná se přitom jen o výrobu potravin, ale také o to, že vykonává celou řadu dalších funkcí, jako je funkce krajinotvorná, funkce sociální (udržení osídlení v krajině, rozvoj venkova) a také velmi významné funkce ekologické, vyplývající ze skutečnosti, že velkoplošně využívá zemědělskou půdu a významně ovlivňuje další přírodní zdroje, především vodu a ovzduší.
Agrární sektor se podílí i na znečišťování životního prostředí. Nové metody a technologie (biologická ochrana rostlin, nové rezistentní odrůdy apod.) mohou omezit tento negativní vliv na životní prostředí. V budoucnu bude významným přínosem geneticky cílená, kontrolovatelná produkce organismů s přesně definovanými vlastnostmi, tzv. geneticky modifikované organismy (GMO). Rozšiří se tím působnost agrárního sektoru na řadu průmyslových odvětví, humánní medicíny apod.
Zemědělství je také významným producentem obnovitelných zdrojů energie. V současné době je využití biomasy jako obnovitelného zdroje energie většinou ztrátové a neobejde se bez státní dotace. Perspektivně by se však cenové relace měly změnit, existuje zde významný potenciál ve vyhledávání, testování, šlechtění a ve vývoji pěstitelských technologií, který může produkci rostlinné biomasy pro výrobu energie učinit ekonomicky i ekologicky velmi atraktivní.
Přestože produkce potravin v hospodářsky vyspělých zemích je v současné době uspokojena a distribuce nadvýroby do rozvojových zemí je omezena nedostatkem jejich kupní síly, tato situace se pravděpodobně během několika let změní. Očekává se další růst lidské populace, která by v roce 2025 měla dosáhnout 9 miliard., což je téměř 50% vzhledem k současnému stavu. Potřeba potravin se zvýší zhruba ve stejném (nebo i vyšším poměru) a jak ukazuje současný vývoj ekonomiky některých lidnatých zemí, jako např. Čína nebo Indie, velmi rychle se zvýší i kupní síla obyvatel těchto zemí. Také z tohoto důvodu je třeba dlouhodobě udržet vysokou produktivitu zemědělské půdy.

Národní důchod v agrárním sektoru ČR vykazuje rostoucí tendenci, v roce 1995 dosahoval národní důchod hodnoty 1 892,1 mil.EUR, v roce 2007 byla tato hodnota na úrovni 2 728,6 mil.EUR. Na základě našich výpočtů je patrné, že průměrný národní důchod v agrárním sektoru ČR v letech 1995 - 2007 je 2 291,531 mil. Eur. Ve srovnání s Evropskou unií je však úroveň národního důchodu v agrárním sektoru České republiky hluboce pod průměrem EU (v roce 2007 je národní důchod v agrárním sektoru ČR o necelých 4630mil.EUR nižší než průměr EU).
Hodnoty národního důchodu v agrárním sektoru Evropské unie během let 1995-2007 silně kolísají. Může to být způsobeno přírodními podmínkami azměnou podnebí, či novými členskými státy, které během tohoto období přistoupily (r. 1995 – Rakousko, Finsko, Švédsko, r.2004 – ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Kypr, Malta, r.2007 – Rumunsko, Bulharsko). Průměrná hodnota národního důchodu v agrárním sektoru EU je dle našich výpočtů 187156,3 mil.Eur. Nejvyšší úrovně dosáhl národní důchod EU v roce 2001 a to 198 340,6 mil.Eur.