Podniková kultura

Podniková (firemní) kultura je velmi komplexní jev, a proto se poměrně nesnadno vysvětluje. Mnoho lidí chápe tento pojem více méně intuitivně a ani nehledá jeho přesnější definici. Často se též kultura zaměňuje s jinými pojmy či koncepty. Nejbližší je asi identita. Nejde však o úzké chápání identity, které se omezuje na takové projevy, jako jsou logo, hlavičkový papír, uniformy, firemní barvy či manuály a jejich styl. Jde o hlubší charakteristiky identity, jimiž jsou hodnoty, názory a filosofie, postoje, historie, charakter technologie, vlastnictví, osobnost vedoucího a podobně. Identita podniku vlastně vyjadřuje osobnost firmy, která se projevuje různými formami (přímo, nepřímo, vizuálně, fyzicky apod.) a je vnímána vnějším prostředím. Toto vnímání zvnějšku můžeme označit také jako jakousi image firmy. Cílem této práce je poznat, zpracovat a přiblížit čtenáři tématiku podnikové (také firemní) kultury, přičemž bude kladen důraz více na vymezení skutečné charakteristiky tohoto pojmu (přiblížení institutu čtenáři tak, aby jej v jeho základních rysech pochopil) a nikoliv pouhé sbírání knižních definic. Po předběžném studiu literatury je již nyní jasné, že se nám nabízí srovnání našeho modelu evropské, resp. evropsko-americké podnikové kultury s poněkud odlišnou podnikovou kulturou japonskou. Předpokládaný postup v této práci bude takový, že nejprve zaměříme svou pozornost na tzv. výsledky práce, které budou obsahovat konkrétní prezentaci sebraných poznatků zkoumaného tématu a na závěr pak téma podrobíme hypotetické diskuzi, které nám pomůže nahlédnout na předmětnou tématiku odlišným úhlem pohledu a pokusíme se nastínit polemiku a úvahy nad dosaženými poznatky. Vědecká metoda, kterou budeme v této práci postupovat, bude ve své většině metodou analytickou, přičemž hlavním naším úkolem bude na prvním místě zmapovat téma v odborné literatuře, dále pečlivě vybrat a utřídit získané informace a v neposlední ředě je také vhodnou formou prezentovat. Na vybraných místech se pak uchýlíme ke vědecké metodě komparační, a to tehdy, budeme-li porovnávat jednotlivé prky zkoumaných subinstitutů (typicky u charakteristických prvků podnikové kultury). V neposledním případě pak na vhodném případě použijeme metodu kasuistiky, tedy poukážeme využití nastíněných teoretických tezí na praktickém příkladu.