Konspekt – Bauman, Z. Úvahy o postmoderní době.

Základní informace - Konspekt – Bauman, Z. Úvahy o postmoderní době.

Název práce: Konspekt – Bauman, Z. Úvahy o postmoderní době.

Typ práce: Seminární práce

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2012

Poznámka: PRÁCE ZDARMA

Konspekt – Bauman, Z. Úvahy o postmoderní době.

     Autor se v pěti esejích této knížky (Spor o postmodernitu, Postmoderní osobnostní vzorce, Postmoderní příhody těla, Mezi námi neznámými aneb o cizích v (post)moderním městě, Morálka bez etiky), zabývá – srozumitelně, vtipně a čtivě – sociálním smyslem a podstatou sporu o postmodernitu, proměnami životního stylu a osobnostních vzorců chování, velkoměstským životem, způsoby zacházení s tělem a především současnými a budoucími osudy mravnosti.

     Autor vyjadřuje tezi, že postmoderní kritika záměrů modernity je paradoxně konečným triumfem moderního ducha. Načrtává úkol sociologie v následujících bodech: vymanění se z myšlenkových návyků a stereotypů, pochopení lidské skutečnosti jako souboru možností, rezignace na dosavadní pojetí „kultury“ jako celku, revize pojmu systém, revize možností statistiky. Výsledkem má být sociologie, která nemá téměř co nabídnout těm, kteří usilují o dosažení nebo udržení moci, má však co nabídnout lidem, kteří ať už z vlastní volby, nebo z nutnosti jsou zaujati seberealizací a sebetvorbou, učí, jak moudře žít ve stavu neurčitosti. Vymezení úkolů sociologa, stanovených Baumanem: Posláním sociologa je vyslovit zamlčené, učinit zjevným, co je zraku nedostupné, zhmatatelnit to, co nelze uchopit nebo čeho se ruka dotknout nechce nebo na to prostě nemá čas.

     Ve druhé stati najdeme typologizaci sociálních osobností, redukovanou na zevlouna, tuláka, turistu a hráče. Bauman vyhledal hlavní znaky těchto typů a zasadil je do sociálního dění způsobem přesvědčivým a humorným – například upozorňuje, že zevloun již nezevluje na pařížské promenádě, ale u televize: „Právě obrazovka se stala hlavním, nejčastěji a nejochotněji navštěvovaným výběhem postmoderního zevlouna.“ Bauman předvádí, co tu znamená postmodernisty objevená sociální imploze a neurčitost. „Na sklonku moderní epochy se životní způsob tuláka mění z nevýhody ve výhodu, v trumf. Tuláctví nejenže již nic neohrožuje, je pro sebereprodukci společenského řádu dokonce nezbytné.“ V závěru Bauman shrnul ideje, které aplikoval na život jedince/osobnosti v postmoderním světě, takto: „Postmodernita neruší moderní tlaky. Pouze je nahrazuje jinými, novými, vlastními. Decentralizuje je, dekondenzuje, rozptyluje a privatizuje. Činí tak s důsledky, jež zatím nelze dohlédnout.“

     Další esej ukazuje, jaký ideál lidského těla a jeho výkonu vytvořila modernita a jaký přijímá doba postmoderní. Lidské tělo spojuje se sociálním děním. Hlavními továrnami na řád, a tedy i továrnami na individua, jež by se do tohoto řádu hodila, byly pro většinu mužské části populace moderní společnosti továrny a vojenská kasárna. Společensky bezproblémovými, „normálními“, byli pouze takoví muži, kteří se hodili k roli dělníka a vojáka. Obě činnosti vyžadovaly v prvé řadě fyzickou sílu – tedy pevné svaly, hbité a obratné končetiny, silné tělo. Moderní tělo dělníka a vojáka se změnilo. Postmoderní tělo je především odběratelem prožitků. Konzumuje a stravuje zážitky. Je nástrojem rozkoše, protože využívá přirozenou schopnost reagovat na podněty. S tím jde ruku v ruce produkce zevlouna, tuláka atd. S tělem souvisí prožívání prostoru. I to se liší v moderní a v postmoderní době. Sociální prostor pro moderní tělo je organizován podle kritérií kognitivních, pro postmoderní tělo konzumenta-sběrače prožitků, je organizován podle kritérií estetických.

     Krátkou úvahu Mezi námi neznámými aneb o cizích v (post)moderním městě uvádí formulace: „Ne každý městský život je moderní, ale každý moderní život je městský.“ Z toho plyne snaha o efektivní orientaci v tomto typu života a Bauman ji vidí jako snahu o uplatnění dvojí (bezvýsledné) strategie života mezi cizími. První takovou strategií je redukce prvku překvapení, a tím i nepředvídatelnosti událostí na minimum (případně na nulu). Druhou takovou strategií je eliminace prvku překvapení vůbec, vymazání překvapení jako významu. Obě strategie směřují k přetvoření města ve zrutinizovaný svět cizoty, ve svět opakovatelných činů, které jsou podřízeny vzorcům, jež je možné se naučit nazpaměť. Ukazuje, jak městská anonymita poskytuje jedinci svobodu nejen v obvyklém slova smyslu, ale i tím, že ho zbavuje sebe sama.

     Posledním textem knihy je studie Morálka bez etiky. V této studii chce Bauman dosáhnout dvojího: jednak přesvědčit čtenáře, že končí (skončila) doba expertů, včetně sociologických kteří měli legitimaci k vyslovování etických soudů, jednak dovodit, že to nevadí, že v postmoderní době nikdo na etické expertízy nečeká, že neexpert si poradí sám.