Hlavní psychologické problémy v rodině po narození dítěte

Hlavní psychologické problémy v rodině po narození dítěte

Základní informace - Hlavní psychologické problémy v rodině po narození dítěte

Název práce: Hlavní psychologické problémy v rodině po narození dítěte

Typ práce: Seminární práce

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2010

Poznámka: PRÁCE ZDARMA

Hlavní psychologické problémy v rodině po narození dítěte

Jedním z prvků, velmi silných v období zamilování, je určitá sobeckost ve vztahu partnerů, zalíbení jednoho v druhém. Narození dítěte velmi silně působí právě na tento prvek. Může se stát, že již v samých počátcích je dítě přijímáno, alespoň ze strany jednoho z partnerů, jako rušivý živel, zvláště v případech, kdy se narodí dítě opačného pohlaví než si partneři přáli. Nezřídka se také stává, že se jeden z partnerů stará o dítě více a druhý začne mít pocit odcizení a narušení manželského vztahu. Častěji jsou tyto pocity neopodstatněné a vyvolané silným působením prvků zamilování, které v nežádoucí míře působí i v prvním období romantické lásky v manželství, mohou potom působit i jako brzda při přeměně v lásku rodičovskou. V dětech bylo (a je často dodnes) spatřováno pokračování rodu a jména, i když se to vztahovalo jen na chlapce. Děti by měly být hlavně pokračovateli kladných prvků manželství rodičů obou partnerů. Zvlášť nezdravá je tendence v některých rodinách preferovat tradici jména jako takového, a tím i příliš prosazovat mužské potomstvo. Není žádoucí pěstovat falešnou rodovou pýchu, která navíc nebývá ničím opodstatněna, ale naopak bychom měli být hrdi na to, že ze svých dětí dokážeme vychovat mentálně i tělesně zdravé osobnosti. Abychom byli schopni je vychovat, je nutné rozvíjet a usměrňovat i svou osobnost, resp. její kvalitní stránky. Úlohu dětí je totiž nutné vidět v působení na celkové ladění manželského vztahu, a tím i na zaměření osobnosti každého partnerů, neboť jsou nuceni změnit svůj způsob života, skloubit své zájmy a záliby s výchovou dětí a upravit některé své návyky. Mnozí mladí manželé často na tento důležitý fakt zapomínají, vidí jen to, že budou mít dítě. Rozčarování nad tím, že dítě není jen hračka, ale potřebuje být také vedeno, bývá někdy značně a občas se neobejde ani bez větších konfliktů mezi manžely. Slovo „vedeno“ v sobě skrývá příliš mnoho. Chci – li vést, musím znát a umět, říká staré přísloví a je v něm mnoho pravdy. Jak mohu chtít například, aby moje dítě bylo dobrým sportovcem, když sám nesportují a navíc o tuto činnost nemám prakticky žádný zájem. Obdobně je to s hudbou či malířstvím nebo s jinými činnostmi, které rodiče tvrdě vymáhají na dětech, i když k nim nemají nejmenší vztah.

Budoucí rodiče nejsou často připraveni na rodičovskou úlohu a chybí jim pocit zodpovědnosti za budoucího jedince, kterého by měli společně vychovávat. Touha po dětech je u každého člověka přirozená. Poněkud nepřirozené však je, jdeme–li za tímto cílem, aniž vážíme osobnostní kvality, se kterým chceme dítě mít. Nejde zde jen o notorické alkoholiky či recidivisty, ti se vyřazují ze společnosti sami a není o ně zájem, ale jde především o neuvážená početí, kdy partnera známe jen povrchně nebo na něm hodnotíme vlastnosti povrchní a pro rodičovskou úlohu nepodstatné. Za negativní lze v jistém smyslu považovat i to, jestliže se děti mají stát prostředkem k získání členství v určité společenské skupině, kde se hraje jakási společenská hra na spořádané a milující rodiče. Hlavní starostí takových lidí je, aby jejich děti byly pokud možno co nejreprezentativnější. Poskytují jim v hmotné oblasti dostupné minimum a již méně myslí na zdravý duševní vývoj dítěte. Zde se naplňuje známé rčení o medvědí službě, jelikož tito rodiče víceméně nevědomky svým dětem spíše škodí než prospívají. Dosti často se setkáváme s tím, že mladí partneři těsně po svatbě jsou svým okolím utvrzováni v domnění, že něco zmeškali, když ještě nemají dítě, ačkoli jim v početí brání skutečně objektivní důvody. Mnohdy jsou například ve svízelné bytové situaci a jejich manželství není ještě příliš stabilizováno. Navíc se ještě sami nestačili vyrovnat s novou životní situací, do které se vstupem do manželství dostali, a tudíž není záruka, že by mohli bez větších konfliktů dítě vychovávat. Rubem tohoto spěchu bývá po jisté době rozčarování nad tím, že dítě není jen samá radost, ale hlavně odpovědnost, která bývá provázena alespoň dočasným omezením například návštěv společenských podniků. Zde právě nastávají konflikty z neschopnosti vyrovnat se s rozporem mezi novými nároky, které na ně klade rodičovství, a touhou po způsobu života za svobodna. Využívat dětí jako zbraně v boji proti druhému partnerovi je velmi nežádoucí. Začíná to nevinně tím že se děti posílají, aby vyřídily tomu druhému nějaký vzkaz v době, kdy se manželé nepohodli. Tato zásilková služba se časem rozvine a přemění v něco již zdaleka ne tak nevinného. Dítě se má stát štítem v boji proti partnerovi a také touto hrou nejvíce trpí. Jestliže dojde k rozvodu, jsou děti zatahovány do nechutných sporů mezi partnery a dosti často zneužívány proti jednomu z nich.

Problematika vztahu rodičů k adoptovaným dětem je něco specifického; i zde můžeme objevit řadu konfliktů a sporů, jež jsou podle evolučních psychologů zcela přirozené. Základním problémem, který musí rodiče řešit, je způsob rozdělování (alokace) zdrojů. Vždy je k dispozici pouze omezené množství času, energie či potravy, a tak je třeba se neustále rozhodovat, kolik z toho věnujeme každému ze svých dětí a co si naopak necháme pro sebe. Děti štědrých rodičů mají daleko lepší podmínky pro přežití a pozdější reprodukci než děti, jejichž rodiče jsou spíše lakomí. Vždy je však třeba volit jistý kompromis. Pokud by rodiče byli natolik přející ve vztahu ke svým dětem, že by jim nezbýval dostatek zdrojů pro ně samotné, riskovali by svou smrt. V úvahu je třeba brát i další okolnosti, jako je například věk rodičů, který určuje, zda mohou zplodit ještě další děti. Proto jsou babičky ke svým vnoučatům většinou štědřejší než mladé maminky. Ty si totiž nesobecké rozdávání nemohou vzhledem k případnému dalšímu otěhotnění dovolit. Zatímco matky starší jako by si uvědomovaly, že další dítě už mít asi nebudou, a tak není třeba šetřit. Lze tedy předpokládat, že působením přírodního výběru vznikl speciální duševní mechanismus, jehož úkolem je stanovit optimální množství zdrojů, které jsou v určitém čase přidělovány každému jednotlivému dítěti. Vedle mezigeneračního sporu existuje i konflikt v rámci jedné generace. Dítě je totiž dvakrát více příbuzné sobě samému než svým sourozencům. A tak i v případě, že si ceníme svých bratrů či sester, na nás samotných nám záleží mnohem více. Pro matku ale mají všechny děti z genetického hlediska stejnou cenu v podobě padesáti procent společných genů. Z pohledu rodičů jsou tedy všechny děti stejně důležité. To je další zdroj konfliktů mezi rodiči a dětmi. V tomto zápase o zdroje ve svém okolí budou děti používat všechny dostupné prostředky, včetně podvodů. Ty mohou být neumělé a jejich obětí se často stávají vlastní sourozenci. Lest však může být i promyšlenější a může se obracet i na širší okolí, včetně rodičů. Jedním z dobrých způsobů, jak mohou děti obejít požadavky rodičů na větší nesobeckost vůči sourozencům, je přehánění nebo také výběrové zdůrazňování obětí, které přinesly. Dalším úskokem, jak mohou děti vytěžovat své rodiče, je promyšlené přehánění vlastních potřeb.

Bez pochyby je ovšem samotný porod dítěte pro rodiče nejdůležitější životní událostí. Matka se definitivně oddělí od své matky. Tělesná i duševní blízkost a něha v následujícím období tuto zkušenost dále obohacují a dávají jejímu mateřství ještě větší význam. Patří k největším životním radostem objevovat na dítěti každý den něco nového, sledovat drobné krůčky na cestě prvního roku života. Život s kojencem může být pro matku také velkým zklamáním. Některé matky zjistí, že jim existence dítěte nic neříká, že je nezajímá tak, jak to slyšely líčit a jak to vidí u jiných matek. Většinou se dokážou přemoci a odvedou řádnou vnější péči, ale jejich mateřství není šťastné. Od těchto chladných matek k těm nejvřelejším vede celá škála mezistupňů. Mateřství je velká zkouška osobní zralosti a žena, jejíž vývoj byl poškozen v některém z předcházejících stádií, v této zkoušce snadno selže. Například žena laborující celoživotně se základní důvěrou může mít velké potíže se životem v naději; propadne spíše skleslosti, protože nedůvěřuje vlastnímu tělu. Mateřství je však také nová příležitost. Otvírá se v něm jakoby nový kus panenské země, nezamořené starými konflikty, kde se dá začít bez starých chyb. Porod zdravého, roztomilého dítěte prostě přebije letitou nedůvěru k sobě a ke světu – život jakoby začíná znovu. Smrt dítěte je velkým neštěstím a tato hrozba dává manželské lásce tragický rozměr. V dnešní době lez tento rozměr poměrně snadno přehlédnout, citově popřít, protože smrt dítěte je – statisticky vzato – vzácná událost. A přece ještě před sto lety většina žen pohřbila aspoň jedno ze svých dětí. Je úkolem psychohistorie zjistit, jaký vliv měla tato skutečnost na citový vztah mezi matkou a dítětem. Někteří badatelé soudí, že děti byly – zvláště v prvních letech života – prostě méně milovány, protože se jevily jako málo spolehlivá citová investice. Ve Francii např. měšťanští rodiče, kteří k tomu měli prostředky, svěřovali své malé děti placeným pěstounům a žili teprve s odrostlejšími dětmi. Také zabití novorozence bývalo ještě v novověku posuzováno poměrně shovívavě, asi jako dnes umělý potrat. My máme děti (snad) raději, více si jich vážíme a přiznáváme jím více práv. Někdy bylo 20. století označováno jako století dítěte. Společná péče o dítě zesiluje milostnou intimitu mezi manžely; v partnerovi milují teď také otce nebo matku svého dítěte, objevují nové, sympatické stránky jeho povahy. Každou pozitivní společnou zkušeností i každým šťastně překonaným sporem se vztah obohacuje a sílí. Ale neplatí to tak vždycky. Dítě porušuje citovou rovnováhu dvojice a musí se hledat nová rovnováha, což je pro nepevné, nesžité a jinak problematické dvojice těžké. Dítě se stává pod různými záminkami předmětem sporů, výčitek, poutem, jímž je možno manžela držet u domácího krbu, nakonec i zranitelným rukojmím.

Použitá literatura - Hlavní psychologické problémy v rodině po narození dítěte

Říčan, P.: Cesta životem, Vývojová psychologie, Portál, Praha, 2006
Polák, J.: Matka a dítě ve sporu, Psychologie dnes, č. 1, ročník 2007
Cibulec, J.: Láska, partnerství a manželství, Práce, Praha, 1974

Klíčová slova - Hlavní psychologické problémy v rodině po narození dítěte

Narození dítěte, psychologické problémy, manželský vztah, rodičovská úloha, svatba, mateřství



Publikujte své vlastní práce a vydělejte si slušné peníze

Vaše studentské práce můžete vkládat zde

Vaše studentské práce můžete vkládat zde


TOP Nabídka!

Potřebujete napsat referát, seminárku nebo diplomovou práci? Žádný problém!

Zpracujeme Vám kvalitní a originální podklady na míru.

Svěřte se do rukou profesionálů. Více informací zde

Prohledat práce

Kontakty a podpora

Provozní doba

Denně 8:00 - 0:00

Emailová adresa

info@diplomky.net
Phone +420607443173

Tip měsíce

 

Doporučte náš web

získejte až 300 Kč

za každou

vloženou práci!

Více informací zde

TOP Nabídka!

 

Nestíháte Vaše

studium?

Nezoufejte!

Vypracujeme Vám

podklady na míru.

Pro více informací

pokračujte zde