Dotační politika České republiky

Základní informace - Dotační politika České republiky

Název práce: Dotační politika České republiky

Typ práce: Diplomová práce

Rozsah práce: 82 stran

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Bc. Radek Tománek

Datum obhajoby: 2006

Hodnocení od vedoucího práce: Výborně

Hodnocení od oponenta práce: Výborně

Hodnocení od odborné komise: Velmi dobře

Stažení práce

Prezentované dílo je volně dostupné, stáhněte si požadovaný text pouhým poklikáním na níže uvedené tlačítko:

V případě problémů nás neváhejte informovat, případný problém vyřešíme v co nejkratším možném termínu.

Souhrn - Dotační politika České republiky

Diplomová práce se zabývá dotační politikou v agrárním sektoru zohledňující vliv plemenářské práce v zemědělském prostředí na chov skotu. Dotační politika v agrárním sektoru je součástí hospodářské politiky každého vyspělého státu. V porovnání s ostatními odvětvími národního hospodářství vykazuje určitá specifika a odlišnosti tohoto odvětví, z kterých plynou objektivní důvody pro existenci zvláštního přístupu k zemědělství. Práce rozlišuje také období před a po vstupu do Evropské unie, kdy se jednotlivá období do sebe prolínají v rámci přizpůsobování se podmínkám Společné zemědělské politiky EU a souvisejícím předpisům ES. Současná dotační politika vychází a je sladěna ve Společné zemědělské politice EU ve všech jejích oblastech (strukturální, regionální, environmentální a venkovské politiky EU). Předložená práce hodnotí současnou situaci podpor v plemenářské práci aplikované na chov skotu a jejich vybrané zdroje v rámci České republiky a okrajově v rámci EU.

Úvod - Dotační politika České republiky

Agrární sektor je nezastupitelnou složkou českého národního hospodářství, stejně jako zemědělská politika nedílnou součástí hospodářské politiky našeho státu. Zemědělství plní v národní ekonomice specifickou funkci a právě to je hlavní důvod proč je zemědělská politika každého státu jednou z významných resortních oblastí, které věnuje vláda pozornost. Právě tato nezastupitelnost je důležitou příčinou, kvůli které jsou podnikatelé a podniky v agrárním sektoru vyspělých zemí světa tak vehementně státem podporovány a změny v otázkách zemědělské politiky jsou vždy velmi citlivou záležitostí. Zemědělství však není pouze výrobcem potravin, je i odběratelem produktů nejrůznějších průmyslových výrobců a dodavatelem surovin pro navazující zpracovatelský průmysl. Zemědělství se také významně podílí na vytvoření pracovních příležitostí, stabilizaci venkovského osídlení a utváření tradičního vzhledu naší krajiny.

Při porovnání agrárního sektoru s ostatními odvětvími národního hospodářství můžeme vymezit určitá specifika tohoto odvětví. Zemědělství je charakteristické velkým počtem samostatných výrobců, převážně vázaných na půdu, což sice vytváří podmínky dokonalé konkurence, ale minimalizuje vliv zemědělských výrobců na tvorbu ceny v podmínkách vnější dokonalé konkurence. Tato rozdrobenost také omezuje možnost využití špičkových technologií a technik spojených s koncentrací výrobních faktorů a relativně zvyšuje nároky na kapitálové vybavení podnikatelských subjektů. Další zvláštností je biologický charakter zemědělské výroby způsobující značnou nestabilitu produkce. Riziky mohou být např. negativní vliv počasí, napadení rostlin a zvířat chorobami a škůdci, jakož i znehodnocení půdy erozí, zaplavením, atd. Dále se jedná o specifické působení tržního mechanizmu, nízká cenová pružnost poptávky po potravinách, klesající podíl výdajů domácností na potraviny, relativní neelastická nabídka zemědělských produktů, způsobená biologickým charakterem zemědělské výroby a délkou reprodukčního cyklu v zemědělství, omezuje možnost bezprostřední reakce výrobců na změnu v poptávce. Jako další specifikum můžeme uvést omezenou mobilitu pracovních sil v zemědělství.

Závěr - Dotační politika České republiky

Hlavním cílem zemědělské politiky v ČR je dosažení konkurenceschopnosti celého agrárního sektoru vůči Evropské unii a světu při dalším kvalitativním rozvoji intenzivního i extenzivního zemědělství a výroby kvalitních a zdravotně nezávadných potravin, při udržení a pozdvihnutí úrovně života na venkově, ruku v ruce s racionální péčí o krajinu. Současně je nutné zajistit dostatečnou úroveň příjmů zemědělské populace a respektovat všechny dohodnuté závazky České republiky v mezinárodním agrárním obchodě. Strategické záměry a národní zájmy v rozvoji agrárního sektoru ČR jsou v souladu s Evropským modelem zemědělství, který podporuje prostřednictvím Agendy 2000 Evropská komise. Česká republika v roce 1996 oficiálně požádala o členství v Evropské unii a 1.května 2004 spolu s dalšími devíti kandidátskými zeměmi (Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Malta, Kypr) vstoupila do Evropské unie. Česká republika se na tento vstup intenzivně připravovala s cílem podílet se na Společné zemědělské politice Evropské unie a s cílem dále formovat budoucí podobu této společné politiky jako právoplatný členský stát.

Česká republika v celém předvstupním období musela provést značnou novelizaci zákonů v celém sektoru Ministerstva zemědělství. Z toho také vycházela koncepce formování dotační politiky České republiky, jejíž snahou bylo co nejvíce přiblížit dotační systém podmínkám a cílům daných pro náš vstup do Evropské unie. Kodaňský summit Evropské unie v prosinci 2002 vymezil základní podmínky pro zemědělství po vstupu do Evropské unie, které se týkají produkčních limitů, minimální výše přímých podpor ze zdrojů EU (u většiny komodit na počáteční úrovni 25% podpor zemí Evropské unie) a celkové výše zdrojů na strukturální podpory (horizontální plán rozvoje venkova a sektorový operační plán). U přímých podpor byla projednána možnost jejich navýšení z národních zdrojů do dohodnuté úrovně. Do zemědělství ČR se tak může v období 2004-2006 dostat 2,5krát (při uvažování jen zdrojů EU) až 5krát (při uvažování i národních zdrojů) více přímých podpor, než před vstupem do EU (2001-2003). Nelze však opomenout, že naši zemědělci se ocitli na jednotném trhu EU bez celních hranic, kde musí přímo konkurovat zemědělcům starých členských zemí (se 100% úrovní podpor), ale také zemědělcům ostatních nových členů EU, a to za předpokladu růstu cen vstupů, především ceny práce a půdy.

Klíčová slova - Dotační politika České republiky

Dotace, dotační politika, Společná zemědělská politika, plemenářská práce, chov krav bez tržní produkce mléka, genetické rezervy, podpůrný a garanční rolnický fond

Obsah - Dotační politika České republiky

1 ÚVOD
2 CÍL PRÁCE A METODIKA
2.1 Cíl práce
2.2 Použité metody
3 DOTAČNÍ POLITIKA AGRÁRNÍHO SEKTORU ČR
3.1 Obecná charakteristika do převzetí SZP EU
3.1.1 Účelové zaměření dotační politiky
3.1.1.1 Zásady Mze
3.1.1.2 Vládní nařízení 500/2001 Sb.
3.1.1.3 Státní intervenční fond (SZIF)
3.1.1.4 Podpůrný a garanční rolnický fond (dále jen PGRLF)
3.2 Dotační politika ČR v podmínkách SZP EU
3.2.1 Účelové zaměření dotační politiky
3.2.1.1 Přímé platby
3.2.1.2 Horizontální plán rozvoje venkova
3.2.1.3 Operační program Zemědělství
3.2.1.4 Tržní opatření
3.2.1.5 Národní podpory – state aid
3.2.1.6 Podpory z PGRLF
3.3 Srovnání dotační politiky v mezinárodních souvislostech
3.3.1 Mezinárodní porovnání ukazatele produkčních podpor
4 PODPORA PLEMENÁŘSKÉ PRÁCE
4.1 Plemenářská práce ČR – obecná charakteristika
4.1.1 Legislativa ve šlechtění hospodářských zvířat
4.1.2 Holštýnský skot
4.1.3 Český strakatý skot
4.1.4 Masný skot
4.1.5 Genetické rezervy
4.2 Systém podpor plemenářské práce
4.2.2 Holštýnský skot
4.2.3 Český strakatý skot
4.2.4 Masný skot
4.2.4.1 Příklad podpory KBTPM v ČR
4.2.5 Genetické rezervy
4.3 Změny v podpůrné politice po vstupu do EU
5 ZÁVĚR
6 SEZNAM LITERATURY
7 PŘÍLOHA