Náhled - Pracovněprávní vztahy v právní úpravě a praxi ČR

Náhled diplomové práce - Pracovněprávní vztahy v právní úpravě a praxi ČR

3 Pracovněprávní vztahy

3.1 Pojem pracovněprávních vztahů

Pracovněprávní vztahy vznikají mezi zaměstnanci a zaměstnavateli dle § 1 odst. 1 zákoníku práce. Toto ustanovení, které je první větou zákoníku práce, by bylo velmi úzkým vymezením pracovněprávních vztahů, jelikož se omezuje pouze na individuální pracovněprávní vztahy a na jeho základě by tedy nebylo možné bez dalších ustanovení zahrnout mezi pracovněprávní vtahy také kolektivní pracovněprávní vztahy, tzn. vztahy mezi zaměstnavateli, popřípadě jejich svazy a zástupci zaměstnanců.

Rovněž by také nebylo možné mezi pracovněprávní vztahy zahrnout právní vztahy na úseku zaměstnanosti, které jsou zákoníkem práce nebo jinými pracovněprávními předpisy upraveny.
Také ve vztahu k subjektům pracovněprávních vztahů by bylo toto ustanovení zákoníku práce velmi zužující, jelikož subjekty pracovněprávních vztahů mohou vystupovat kromě typově nejčastější dvojice zaměstnanec – zaměstnavatel (individuální pracovněprávní vztahy) a dvojice zaměstnavatel – zástupci zaměstnanců (kolektivní pracovněprávní vztahy) také další subjekty.
Na základě této skutečnosti lze tedy konstatovat, že:

Pracovněprávní vztahy jsou právní (právem upravené) vztahy mezi určitými subjekty, účastníky pracovního procesu v extenzivním slova smyslu, jejichž obsahem jsou práva a povinnosti.

3.2 Druhy pracovněprávních vztahů

Z hlediska předmětu lze pracovněprávní vztahy dělit na:

individuální pracovněprávní vztahy
kolektivní pracovněprávní vztahy

Objektem neboli předmětem individuálního pracovněprávního vztahu je akt výkonu práce zaměstnancem za odměnu.

Nejedná se však pouze o vztahy, ve kterých je pracovní síla zaměstnance užívána zaměstnavatelem za odměnu, ale také o vztahy, které souvisejí se základními individuálními pracovněprávními vztahy. Těmito vztahy rozumíme vztahy:
a) které tyto základní individuální pracovněprávní vztahy předcházejí (například vytvářejí předpoklady pro jejich vznik – oblast právní úpravy zaměstnanosti),
b) které existují paralelně se základními individuálními pracovněprávními vztahy – tyto vztahy vytvářejí předpoklady pro jejich trvání například tím, že je stabilizují - jedná se o právní vztahy v oblasti úpravy zaměstnanosti, kontrolují – právní vztahy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a podobně,
c) jejichž vznik je od základních individuálních pracovněprávních vztahů odvozen a je v některých případech je na jejich existenci nezávislý a může tyto vztahy také přetrvat, jedná se například o vztahy sankční v případě odpovědnosti za škodu.

Subjekty (předměty) kolektivního pracovněprávního vztahu jsou spolu se zaměstnavatelem, respektive svazem zaměstnavatelů, také zastupitelské orgány zaměstnanců. Pro kolektivní pracovněprávní vztahy je typické, že jeho subjektem nemůže být nikdy pouze individuální zaměstnanec.
Oproti předmětu individuálního pracovněprávního vztahu se v případě předmětu kolektivního pracovněprávního vztahu jedná zejména o způsob výkonu práce a podmínky tohoto výkonu (včetně podmínek mzdových).

Individuální pracovně právní vztahy lze dále dělit na individuální pracovněprávní vztahy základní, dále na individuální pracovněprávní vztahy související se základními pracovněprávními vztahy a další právní vztahy účasti na práci.

a) individuální pracovněprávní vztahy základní
Mezi základní pracovněprávní vztahy patří:
a. pracovní poměry;

b. pracovněprávní vztahy zakládané dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti, dohoda o provedení práce).

b) individuální pracovněprávní vztahy související se základními
Tyto vztahy doplňují základní pracovněprávní vztahy nebo přispívají k realizaci základních pracovněprávních vztahů.
Individuální pracovněprávní vztahy související se základními pracovněprávními vztahy jsou zejména vztahy:
a. sankční;
b. při zabezpečování zaměstnání;
c. vznikající při kontrole dodržování pracovněprávních předpisů, apod.

c) další právní vztahy účasti na práci
Mezi tyto právní vztahy účasti na práci se zařazují vztahy:
a. na které se zákoník práce vztahuje, pokud to výslovně stanoví, tzn. přímá působnost;
b. pokud to stanoví zvláštní předpisy (delegace);
c. které se řídí zákoníkem práce, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak (subsidiarita).

Zákoník práce mezi těmito vztahy dále rozlišuje:
pracovněprávní vztahy, v tomto případě se jedná o pracovněprávní vztahy:
právních zástupců, justičních a právních čekatelů, státních zaměstnanců podle služebního zákona a příslušníků ozbrojených sil v činné službě, na které se zákoník práce vztahuje, pouze pokud to stanoví výslovně nebo pokud to stanoví zvláštní předpisy (§ 4 zákoníku práce),
učitelů vysokých škol, zaměstnanců dopravy, vůdců a velitelů plavidel a členů posádek plavidel provozujících vnitrozemskou a námořní plavbu, zaměstnanců Probační a mediační služby a Veřejného ochránce práv, čekatelů připravujících se na výkon státní služby a úředníků územních samosprávných celků, které se řídí zákoníkem práce, pokud tedy nestanoví zvláštní předpisy jinak (§ 5 zákoníku práce),
pracovní vztahy, takto označuje zákoník práce v případě pracovních vztahů mezi družstvem a jeho členy, které se rovněž řídí zákoníkem práce, nestanoví-li zvláštní předpis jinak,
vztahy – jedná se o vztahy, které vyplývají z výkonu veřejné funkce, na které se zákoník práce vztahuje, pokud to výslovně stanoví, popřípadě pokud to stanoví zvláštní předpisy (ustanovení § 2 zákoníku práce).