Náhled - Marketingová studie nerostné suroviny – Hnědé uhlí

Náhled seminární práce - Marketingová studie nerostné suroviny – Hnědé uhlí

4. Současný stav znalostí o světové a české těžbě nerostné suroviny, hlavní producentské země a hlavní producentské firmy

Ve třetím bodě práce jsem se zaměřil na těžbu hnědého uhlí u nás a ve světě, pokusil jsem se také vyhledat a následně představit nejvýznamnější producentské firmy zabývající se českou a světovou těžbou a zpracováním hnědého uhlí.

4.1 Těžba uhlí

Pokud mám v této části práce pojednat o těžbě uhlí, považuji za potřebné v samém úvodě objasnit, co vůbec těžba představuje a kolik práce a prostředků se musí vynaložit, než se objeví konečný produkt.
Fáze těžby by se daly rozdělit zhruba takto:

Hledání naleziště
Dokonalý průzkum naleziště – určení druhu těžby
Vytěžení naleziště
Zpracování uhlí

V posledních letech si důlní společnosti ve spolupráci s ekology začali klást další úkol spojený s těžbou uhlí a sice rekultivaci krajiny po vytěžení. Přistupme nyní blíže k jednotlivým fázím.

Těžba uhlí

4.1.1 Hledání uhlí

Uhlí se někdy objevuje na zemském povrchu na svazích řek nebo na březích řek. Tímto způsobem jej pravděpodobně objevili Číňané přibližně před 3 000 lety. Vykopávali ho a hloubili tunely do země do uhelných slojí. V dnešní době hledají uhlí geologové. Ze zkušenosti již vědí, pod jakým druhem terénu se nachází. Většinou je to tam, kde se nacházejí horniny z doby karbonu. Pravděpodobná místa výskytu pomáhají identifikovat letecké fotografie a satelitní snímky. Dalším krokem je seismický průzkum. Pomocí výbušnin a jiných prostředků vyvolají geologové v zemi rázové vlny. Citlivými přístroji zvanými geofony sledují ozvěny těchto vln od různých vrstev hornin. Různé horniny odrážejí rázové vlny s různou silou a analýzou těchto odrazů lze určit, jaký druh horniny se dole nachází, v jaké hloubce a jakou má strukturu. Aby geologové našli skutečně uhlí a zjistili, jak hluboko se nachází, musejí provést průzkumné vrty. Potom analyzují jejich vzorky. Jinou často používanou metodou při zkoumání geologických vrstev je zjišťování geologického profilu vrtu, který byl původně vyvinut pro průzkum ropy a zemního plynu. Při používání tohoto způsobu se do vrtu spustí sonda a potom se určitou rychlostí vytahuje. Citlivé přístroje v sondě měří pórovitost a radioaktivitu hornin, detekují zlomy (praskliny mezi různými vrstvami hornin) a elektrický odpor hornin, neboli jak horniny vedou elektřinu.

4.1.2 Průzkum naleziště

Pokud již bylo naleziště objeveno, přichází další důležitý úkol. Protože uhelné sloje jsou různé tloušťky, od několika milimetrů až po několik metrů, je důležité správně odhadnout charakter naleziště, opět k tomu slouží převážně metody uvedené v předchozím odstavci a na základě získaných údajů vybrat vhodný způsob těžby.

4.1.3 Druhy těžby

Existují dva nejpoužívanější způsoby dolování uhlí, a to:

a) Povrchové, které je vhodné, je- li uhlí uloženo blízko zemského povrchu. Používá se často v Austrálii, ve Spojených státech a ve Východní Evropě. Tímto způsobem se těží hnědé uhlí. Ve většině povrchových dolů v Británii se dobývá uhlí, které leží přibližně 33 metrů pod zemským povrchem. V jiných zemích bývají povrchové doly mnohem hlubší. Nejhlubší jsou v Německu, kde jejich hloubka činí až 325 metrů. Povrchové dobývání vytváří v krajině pustiny. Jsou odkryty velké plochy země a krajina není na pohled vůbec vábná. Práce začínají odstraněním úrodné půdy (ornice) a navrchu ležících hornin, které jsou následně navršeny na okrajích povrchového dolu. Slouží jako stěna, která má tlumit hluk a zakrýt nevábný pohled. Potom se uhlí dobývá s použitím obrovských rypadel(kolesové, lanové, korečkové). Tato rypadla naberou najednou desetitisíce tun.Velký "Muskie", který pracuje ve státě Ohio v USA, má kapacitu naběráků (korečků) 10 000 tun. Největší rypadlo na světě je kolesové rypadlo v Hambachu v Německu, do jehož naběráku se vejde 13 000 tun. Když se v povrchovém dole veškeré uhlí vytěží, vrací se krajina do původního stavu.

Korečkové rypadlo

b) Hlubinné dolování je hlavní metodou v Británii a v kontinentální Evropě. Tímto způsobem se získává také zhruba 40% uhlí ve Spojených státech a více než polovina uhlí v Austrálii. Mnohé uhelné sloje leží velmi hluboko. Nejhlubší Britský důl je hluboký 1 300 metrů. Aby horníci mohli těžit v takové hloubce, musejí vyhloubit vertikální šachty, kterými sfárají pomocí důlního výtahu dolů a stejným způsobem se uhlí dopravuje nahoru. Důlní dílo (porub) pod zemí často dosahuje v horizontální rovině délky několika kilometrů a elektrické vláčky vozí horníky a uhlí mezi porubní stěnou uhelné sloje a šachtou důlního výtahu. V místech, kde lze dosáhnout uhelné sloje ze svahu kopce nebo hory, se hloubí svažující se šachta zvaná štola (galerie). Horníci se dopravují touto štolou podzemní železnicí a uhlí se dopravuje ven na dopravním páse.

Hlubinné dolování