Náhled - Evropská politika Edvarda Beneše

Náhled bakalářské práce - Evropská politika Edvarda Beneše

 

1. Jak se z kožlanského žáka stal politik


Edvard Beneš, po prezidentu T. G. Masarykovi druhý prezident samostatného československého státu, se narodil 28. května v Kožlanech v chudém kraji západních Čech.
Byl pokřtěn jako Eduard, ale později se sám začal podepisovat jako Edvard, ovšem z jakého důvodu není známo. Otec Matěj Beneš se narodil v Třímanech 1843 a zemřel v Brandýse nad Labem roku 1910. Matěj Beneš byl velmi pracovitý muž z něhož se stal úspěšný obchodník. Jeho životním krédem bylo: „Co chci, to mohu.“ Vlastnil malé hospodářství, ke kterému časem připojil i závoznictví a cihelnu. Při veškeré práci spoléhal na svou početnou rodinu, která mu všelijak pomáhala. Bohumil Šmeral o něm napsal: „Otec, Matěj Beneš, byl houževnatý a podnikavý sedlák, který myslil a pracoval po celý život vždy za několik, ale nenamluvil nikdy mnoho řeči.“ Matka Edvarda Anna Petronila, byla Matějovou sestřenicí. Narodila se v Kožlanech roku 1840 a zemřela roku 1909. V jejích třiačtyřiceti letech se jí narodil Edvard, desáté a zároveň poslední dítě v rodině. Ovšem dvě děti krátce po narození zemřely.
V paměti nejbližších sourozenců zůstal zachován obrázek malého Edvarda jako dítěte velmi vnímavého, se sklonem k rozumování. Ovšem nevyhnul se ani lumpárnám, jako například když vytáhl zákolníčky z kol otcova vozu a ten se pak vyboural. Byl také velmi dobrým studentem a velikou zálibu si našel ve čtení. Možná i proto, že nechodil ven s kamarády, ti se mu totiž posmívaly že je malý a tlustý. Spoustu času také trávil nad učením a rybařením, ovšem to jen tehdy pokud nemusel pomáhat rodičům. Václav svého bratra charakterizoval takto: „Nejvíce fondu dostal Eda. Však se narodil, když už rodiče měli za sebou velkou a dobrým výsledkem korunovanou životní zkušenost. To je důkladný hoch, ten jde chutě všemu na kořen.Vojta bude mít do smrti sklony k radostné prudkosti. Z Edy by byl před sto lety písmák buditel. Co z něho vlastně bude, těžko říci, má mnohostranné zájmy.“
Pokud šlo o vzdělání dětí, rodiče byli ochotni poskytnout jisté částky. Nadaným synům dopřáli vzdělání, ale zároveň dbali na to, aby ve volném čase a o prázdninách pomáhali doma. Z Edových bratrů Václava a Vojty se stali učitelé a zařadili se mezi volnomyšlenkáře a socialisty. Nesouhlasili s matčinými plány ohledně jejich mladšího bratra. Chtěla, aby se z Eduarda stal kněz. Poměrně brzy začal dělat ministranta kožlanskému farář, ale záhy se dostavily první pochybnosti ohledně jeho vztahu k náboženství.
Roku 1896, o prázdninách, se rodiče na přímluvu a soustavné naléhání syna Vojty rozhodli, že dají Edvarda studovat. Edvard se tedy přestěhoval z Kožlan do Prahy, kde byl přijat na Vinohradské gymnázium.V Praze bydlel ve Vršovicích v domě postaveném jeho bratrem Václavem, který byl váženým učitelem a členem lidové (pokrokové) strany, jejímž zakladatelem byl T.G. Masaryk. Později byl také sociální demokrat, který neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách.
Z počátku svých studií patřil Edvard mezi studenty, kteří prospívaly vyznamenáním. Škola ho velmi bavila obdivoval své profesory jimiž byl například Emanuel Peroutka. Vynikal v dějepisu a přírodopisu, na výbornou se učil i fyziku a náboženství. Ovšem na konci kvarty roku 1900 měl výbornou už jen z náboženství a těsnopisu. Beneš se zkrátka ve svých patnácti či šestnácti letech změnil ze skvělého studenta na furiantského rebela. Vysmíval se konzervativním názorům starší generace. Profesor Hrdlička mu řekl „ Vy hulváte nechte studování, z vás nikdy nic kloudného nebude. Já vám poradím, jděte na vojnu, uděláte za dvanáct roků feldvébla, a pak jako c.k. podúředník někam k financím, nebo k soudu, nebo k poště, a dobře se vám povede“.
Místo klasických předmětů si našel oblibu v západoevropských jazycích, zejména ve francouzštině a také v angličtině. Četl si cizojazyčné knihy s moderní filozofickou, politickou a také socialistickou literaturou. Především ale „propadl“, byť jen dočasně, módnímu sportu, kopané, kterou začal hrát již v sekundě. Stal se členem formující se pražské S.K. Slavie, za kterou také „kopal“. Bohužel někdy v sextě si vážně poranil nohu a se sportem musel skončit.
Beneš byl samozřejmě hodně ovlivňován svými staršími bratry, nejprve Václavem a pak zvláště Vojtou, do jehož žižkovského bytu se odstěhoval pár let před maturitou. Jeho bratr Václav, jako horlivý stoupenec realistů, seznámil svého bratra s částí Masarykových spisů a díky němu také přišel do kontaktu s hlavními tehdejšími Masarykovými tribunami – deníkem Čas a revue Naše doba. Vojtěch ho pak zase seznámil s prostředím sociální demokracie a jejím deníkem Právo lidu, kam sám občas psal.

Roku 1903, kdy Benešovi bylo necelých devatenáct let, byl pozván T.G. Masarykem na schůzku a jejich rozmluva skončila Masarykovou nabídkou, aby začal překládat z angličtiny a francouzštiny, brzy na to překládal i z němčiny. Tak Beneš navázal spolupráci s T.G.Masarykem.
Dne 9. července 1904 student Edvard Beneš složil maturitní zkoušku, jejíž výsledek nebyl nijak vynikající, ale přesto měl otevřené brány ke studiu jazyků na pražské filozofické fakultě.
V každém případě z vinohradského gymnázia vykročil mladý muž se značně vyhraněnými politickými a sociálními postoji a při tom se značným rozhledem, aby se mohl věnovat žurnalistice a zasahovat tak do veřejného dění.
V říjnu roku 1904 se devatenáctiletý Beneš zapsal ke studiu na filozofickou fakultu pražské univerzity. Vysokoškolský posluchač Beneš nenavštěvoval všechny zapsané předměty, ale sám po letech připouštěl, že raději četl knihy svých profesorů doma, než-li je poslouchal na přednášce.
Tehdy bylo obvyklé, že studenti jezdili studovat na několik semestrů do ciziny, především na školy německé. Beneš ovšem zvolil cestu netradiční. Zamířil totiž na evropský Západ - do Paříže. Zde chtěl pokračovat ve studiích filologických a také začít studium práv a politických věd. Bylo jasné, že mladý student nemůže mít dost peněz na dlouhodobý pobyt ve Francii a tak se ještě v létě 1905 dohodl s deníkem sociální demokracie Práva lidu, že jim bude přispívat pravidelnými referáty. V srpnu 1905 tedy Beneš odcestoval do tehdejšího centra evropské kultury. Celou Francii a zejména Paříž si zamiloval. Studia opět trávil většinu času čtením, měl tolik knih, že se mu ani do polic nevešly. Začal studovat universitu i v Dijonu, pro kterou psal svou „thesi“ o „české otázce“ v moderním Rakousku. Zde si měl také udělat svůj vysněný doktorát. Výčet témat z francouzského politického a sociálního života referoval pro čtenáře Práva lidu.
Beneš byl dychtivý po poznání. Jako student a žurnalista se odhodlal podrobněji poznat život a instituce další velké západní demokracie a v létě roku 1906 začal pravidelně navštěvovat na několik dnů metropoli na Temži. Měl tedy možnost porovnávat dva odlišné modely demokracie a nutno říci, že u něj zvítězila republikánská Francie, která na další čtvrtstoletí ovlivnila jeho politickou koncepci.

TOP Nabídka!

Potřebujete napsat referát, seminárku nebo diplomovou práci? Žádný problém!

Zpracujeme Vám kvalitní a originální podklady na míru.

Svěřte se do rukou profesionálů. Více informací zde