Asertivní komunikace a řešení konfliktů

Principy asertivity (= umění přiměřeně se prosadit či bránit v situaci, ve které se právě nacházíte) byly poprvé uceleně publikovány A. Salterem v USA v roce 1950. Tvůrce asertivního tréninku vycházel z toho, že:
neurotické potíže jednotlivců jsou vysvětlitelné nepřiměřeně vysokými zábranami – argumentoval tím, že většina neurotických zábran mizí u člověka po požití alkoholu
psychologická pomoc jednotlivci by se měla především soustředit na modifikaci jeho sociálních vztahů, tj. vybavit ho do těchto vztahů (ať náhodných nebo trvalých) repertoárem technik, větším sebevědomím, komunikační jistotou, svobodou bez zábran.
Dalším podhoubím, z něhož v Americe vnikl assertive training, byla poválečná společenská situace s nebezpečným vlivem masových médií. Rozšíření pasivního přejímání předkládaných vzorů, komentářů, odsudků, názorů prezentovaných mediálními idoly, vyvolalo reakci psychologů, kteří v moci masmédií rozpoznali zbraň zneužitelnou k manipulaci.
Také proto vyzbrojil A. Salter jednotlivce asertivitou, která mu říkala „věř hlavně sám sobě“ a která programově zdůrazňovala individualismus v názorech a postojích. Asertivita se rychle rozšířila (snad jako rychlá protireakce na stejně rychlé rozšíření masové manipulace hromadných sdělovacích prostředků) a stala se jedním ze základních pilířů americké liberální výchovy k individualismu.V 50. letech indikoval A. Salter asertivitu také těm jedincům, kteří snadno zčervenají nebo kteří o sobě hodně přemýšlejí (příliš hloubaví jedinci).

Pojem asertivita je odvozen z latinského asserere = tvrdit něco s jistotou, důrazně, nárokovat si něco, zdůrazňovat to. V češtině je možné se setkat s termínem „sebeprosazování“. Tento termín ovšem není přijímán všemi autory bez výhrad. T. Novák a Y. Kudláčková (2000) považují za vhodnější tzv. popisnou formu tohoto pojmu, tj. že ho popisují jako přímé, přiměřené a sebevědomé jednání. Jedná se jak o souhrn zásad komunikace, tak o pohled na život a na svět (Novák, Kudláčková, 2000, str. 30).
V oblasti komunikace sleduje nikoli jen prosazení vlastního názoru, ale i schopnost poučit se z názoru druhého i za cenu uznání vlastní chyby.
Asertivita je praktický způsob komunikace a jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje otevřeně a přiměřeně své myšlenky, city, názory a postoje. Postupuje tak, aby nepřekračoval vlastní práva, ani práva ostatních lidí.
Asertivita představuje „terapeutickou techniku či sadu technik“. Její podstatou je věcný a neústupný komunikační styl, ale také takzvaný podpůrný vztah k partnerovi v komunikaci a vědomé vyhýbání se komunikačním „faulům“ (uražené odmlčení apod.).