Syndrom vyhoření

Základní informace - Syndrom vyhoření

Název práce: Syndrom vyhoření

Typ práce: Diplomová práce

Rozsah práce: 56 stran

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Bc. Martin Vostřes

Datum obhajoby: 2006

Hodnocení od vedoucího práce: Výborně

Hodnocení od oponenta práce: Velmi dobře

Hodnocení od odborné komise: Velmi dobře

Stažení práce

Prezentované dílo je volně dostupné, stáhněte si požadovaný text pouhým poklikáním na níže uvedené tlačítko:

V případě problémů nás neváhejte informovat, případný problém vyřešíme v co nejkratším možném termínu.

Souhrn - Syndrom vyhoření

Syndrom burnout (vyhoření, vypálení, vyprahlosti) je charakterizován jako stav specifické emoční, duchovní a tělesné únavy, vyčerpanosti, způsobené nedostatkem psychických rezerv v důsledku nadměrné pracovní zátěže. Práce nejprve objasňuje příčiny vzniku burnout, oblasti, kde se s ním nejčastěji setkáme, jeho charakteristické znaky a důsledky. Dále pak uvádí několik zásadních možností jeho diagnostikování. Významnou kapitolou je přiblížení způsobů, jakými lze tomuto vážnému problému předcházet a následně, stane-li se akutním, jak jej zvládat. Ve druhé části pak pomocí výběrového šetření zjišťuje na cílové skupině pedagogů přítomnost faktorů vyhoření, ve vztahu k subjektivně pociťované zátěži a zdravotním obtížím.

Úvod - Syndrom vyhoření

Na začátku osmdesátých let dvacátého století zamořovala americká pracoviště choroba rozsahu epidemie. Přebujelá inflace způsobila, že pracující, ač vydělávali více, měli méně. Neefektivní přísné dodržování hierarchie ve společnostech komplikovalo zvýšení pracovní výkonnosti. Sdělovací prostředky chrlily zprávy o podřadné americké výrobě a o japonské hrozbě. Nezaměstnanost byla stále vysoká. Nebylo tedy překvapující, že tolik zaměstnaných Američanů trpělo příznaky novodobé choroby, pro kterou se ujal název pracovní vyhoření. Kde se vzal termín vyhoření? Do povědomí přešel z pouličního slangu, ve kterém označoval narkomana, který klesl na samé dno, do obecného slovníku, kde toto slovo označuje nový jev, který se objevuje na pracovištích – epidemii letargie, zoufalství, nervozity a bezmocnosti, která svírá lidi všech postavení a povolání. Bouřlivé politické a organizační změny na začátku osmdesátých let přispěly paradoxně jak k vyhoření, tak k získání osobní síly, která je k němu v protikladu. Společnosti experimentovaly s novým uspořádáním a novými vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci.

Určitým způsobem se cítíme všemi těmi rychlými změnami podvedeni. Naděje, které se dříve spojovaly s technickým pokrokem, s počítači a automatickými kancelářskými stroji, se nyní pociťují jako hrozba. Technologická revoluce měla ulehčit naše pracovní zatížení a zbavit kanceláře chaosu, snížit stres, zvýšit produktivitu a poskytnout více volného času. Ovšem stalo se něco jiného, protože nové přístroje umožňují udělat více práce, totéž vyžadují i od nás. Zatímco dříve měl člověk sekretářku, aby psala jeho dopisy, nyní dostal místo ní počítač a očekává se od něj, že dopisy bude nejen psát, ale i tisknout a rozesílat a že stihne ještě dvakrát tolik práce. Určitou paralelu můžeme nalézt v knize Betty Friedanové – Ženská mystika. Autorka v ní píše o tom, jak domácí přístroje jako myčky na nádobí, mixéry a lepší čističe, které měly původně ženám v domácnosti práci ulehčit naopak způsobily, že jejich pracovní zatížení vzrostlo. Zvýšily se totiž desetkrát nároky na jejich práci. Protože když mohou udělat něco rychleji, mohou toho tedy udělat mnohem více. Při pohledu na počítače a faxy se mi zdá, že stejný jev vstoupil do kanceláří. Všude si lidé stěžují na pocity spojené s vyhořením a toto slovo už u nás pomalu zdomácnělo. I když je vyhoření stresující, není, jak se někteří mylně domnívají, způsobeno stresem. Můžeme nalézt řadu řídících pracovníků, zotavujících se z operace srdce, jak se nemohou dočkat, až zasednou za svůj pracovní stůl. I když stres zničil jejich zdraví, jejich nadšení pro práci je stále veliké. Použijeme-li paralelu, stres a vyhoření se podobají horečce a zápalu plic. Horečka může být nebezpečná a musí se léčit, ale snížením horečky nevyléčíme zápal plic. Podobně stres, který doprovází vyhoření, je škodlivý a musí se omezit, ale budeme-li se soustředit pouze na stres, nevyléčíme vlastní příčiny vyhoření.

Závěr - Syndrom vyhoření

Ve svém výzkumu jsem došel k výše uvedené hodnotě 3,916. Co však vypovídá tato hodnota o rozšíření syndromu burnout ve výběrovém souboru? Nemám bohužel k dispozici čísla za základní soubor, kterým by byla Česká republika 18+ (tedy lidé starší osmnácti let), neboť takový výzkum dosud proveden nebyl, ale mohli bychom vyjít z čísel, ke kterým se došlo při podobném výzkumu ve Spojených státech, kde byla tato hodnota u 5000 lidí rovna 3,3 a tedy o 0,616 nižší, než při mém zjišťování. Ale jak už jsem uvedl, vzhledem k malému rozsahu výběrového souboru, je těžké zhodnotit, zda je rozdíl průkazný (statisticky významný), k čemuž by byla potřeba podrobnější statistická analýza. Osobně si myslím (a v dotazníku jsem pro srovnání dosáhl hodnoty 2,91), že vzhledem k hodnotě bychom mohli říci, že problém výskytu syndromu vyhoření je průkazný a respondenti by se měli seznámit s možnostmi prevence, jak jsou ve zkrácené podobě uvedeny v mé práci, popřípadě vyhledat odbornou pomoc, která je dnes snadno dostupná. Také by pro přesnější výsledky bylo třeba zjistit strukturu odpovědí dle věku, existuje-li nějaká korelace mezi výskytem burnout syndromu a věkem, popřípadě jak silná.

Problémem je, jak jsem již uvedl, neexistence podrobného průzkumu výskytu burnout v ČR pro celou populaci, ani u ohrožené skupiny pedagogů, což vyplývá z faktu, že ještě stále není tento problém plně chápán a doceňován. Vzhledem k nejasnosti problému jako takového, jeho definice a různému pojetí, nemohou být rovněž kvantifikovány negativní důsledky, které s sebou přináší. Tím je také znesnadněna eventuální léčba, která by v mnoha případech byla jistě na místě. Pozitivní posun s sebou může přinést osvěta zejména mezi ohroženými skupinami, která zajistí lepší spolupráci lidí, jichž se problém týká nejpalčivěji. Myslím si, že problematika syndromu burnout je velmi zajímavá a ať chceme, nebo ne, vzhledem k faktu, že na člověka jsou kladeny stále větší požadavky (nikdy v historii nebylo třeba kvůli slušnému uplatnění chodit osmnáct let do školy, či jak řekl Nezval: kdo chvíli stál, již stojí opodál), bude psychických problémů spíše přibývat, a vyhoření nebude výjimkou, s tím, jak fyzická práce neustále ustupuje té psychické. Z toho důvodu je pro každého, nikoliv jen učitele či zdravotní sestry, přínosné seznámit se s tímto problémem a lépe dříve, než později.

Klíčová slova - Syndrom vyhoření

Burnout, stres, emoční, fyzická a duchovní vyčerpanost, stresory a salutory, BM dotazník, možnosti prevence, učitelé

Obsah - Syndrom vyhoření

1 Úvod
2 Syndrom vyhoření
2.1 úvod do problematiky vyhoření
2.2 příčiny vyhoření
2.3 symptomy vyhoření
2.4 průběh procesu vyhoření
2.5 hlavní důsledky vyhoření
3 Zkoumání syndromu vyhoření
3.1 orientační dotazník
3.2 dotazník BM
3.3 MBI
3.4 jiné metody
4 Zvládání a předcházení vyhoření
4.1 interní možnosti prevence
4.1.1 stresory a salutory
4.1.2 smysluplnost žití
4.1.3 osobnostní charakteristiky
4.1.4 duchovní aspekty vyhoření
4.1.5 motivace a učení
4.2 externí možnosti prevence
4.2.1 sociální síť a opora
4.2.2 prevence na pracovišti
4.2.3 poradenská péče o oběti vyhoření
5 Praktická část
6 Závěr