Právo na informace

Základní informace - Právo na informace

Název práce: Právo na informace

Typ práce: Bakalářská práce

Rozsah práce: 44 stran

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2010

Hodnocení od vedoucího práce: Výborně

Hodnocení od oponenta práce: Velmi dobře

Hodnocení od odborné komise: Výborně

Stažení práce - Právo na informace

Získejte práci prostřednictvím internetového bankovnictví a dopřejte autorovi co nejvyšší podíl ze zisku za jeho práci. Zašlete 150 Kč na č.ú. 1041664027 / 3030, do pole variabilní symbol uveďte číslo 0408 pro odlišení zvolené práce a do textového pole (např. do pole „Popis příkazce“) napište Vaší emailovou adresu. Práce Vám bude zaslána do 24 hodin od doručení požadované částky.

Souhrn - Právo na informace

Ústava České republiky v článku 2 staví občana do role suveréna. Teorie ústavního práva hovoří o tom, že veškerá veřejná moc pramení z lidu. Pouze lid disponuje základní, ustavující, mocí („pouvoir constituant“). Všechny orgány, které vykonávají svou činnost v rámci jim svěřených kompetencí, disponují pouze mocí druhotnou, mocí jim lidem ustavenou („pouvoir constitue“). Lidu nelze upřít právo spolurozhodovat o osudu vlastního společenství, neboť by to znamenalo popření základní demokratické zásady suverenity lidu. Pro oblast komunální platí, že pokud jsou podle čl. 100 odst. 1 Ústavy územní samosprávné celky územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu, pak je zřejmé, že občané musí mít možnost se na této samosprávě účastnit. K tomu krom axiomatické rozumové výbavy potřebují informace. Pouze tehdy, mají-li občané zajištěn přístup k informacím o veřejné správě a mohou je ověřovat, hodnotit, šířit či porovnávat s jinými, mohou se na jejich základě rozhodovat, a plnit tím fundament demokracie jakožto vlády lidu.
V době nazývané informačním věkem je naplnění ústavního práva na informace, které mají k dispozici správní orgány, klíčovým prvkem vztahu mezi veřejnou mocí a občanem a vůbec charakteru veřejné moci navenek. Nemůže být nejmenších pochyb, že přihlášením se České republiky k principům demokratického právního státu a přijetím Listiny základních práv a svobod došlo také u nás k přechodu od koncepce diskrétnosti (veřejné, státní) správy k principu publicity správy. Tím se změnilo základní právně-filozofické východisko při řešení otázky přístupu veřejnosti k informacím o činnosti veřejné správy v tom smyslu, že nyní mají v zásadě všichni právní nárok na přístup ke všem informacím, s nimiž veřejná správa pracuje, kromě těch, které jsou zvláštním zákonem taxativně a pouze z nezbytných důvodů vyloučeny. Uvedené východisko vyplývá především z článku 17 odst. 1 a 4 a článku 4 odst. 4 Listiny, které jsou přímo použitelné, a dále z ustanovení informačních zákonů. Těmi máme na mysli zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí a zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.

Úvod - Právo na informace

Doba, ve které žijeme, je dobou informační a v této epoše je na společenském žebříčku nejčastěji nejvýše postavený ten jedinec, který si dokáže dostatečně efektivně obstarat informace. V této bakalářské práci se budeme zabývat správně-právním aspektům práva na informace a to zejména ve vztahu k tzv. veřejné správě.
Práce bude uvedena stručnými údaji o ústavněprávních a mezinárodněprávních konotacích zkoumaného tématu, přičemž jádro práce jako takové bude odrážet analýzu relevantních právních předpisů, z nichž největší pozornost budeme věnovat zákonu o svobodném přístupu k informacím a dále i zákonu o právu na informace o životním prostředí, přičemž vedle právních předpisů budeme hojně pracovat i s jejími četnými komentáři a publikacemi odborné veřejnosti.
Právo na informace je právem občanů, kteří jej mají možnost uplatňovat vůči orgánům státní správy a územní samosprávy, veřejným institucím hospodařícím s veřejnými prostředky a dalším osobám, rozhodujícím v oblasti veřejné správy. Jedná se nejen o prosté oprávnění, ale jde i o určitou demokratickou kontrolu veřejné správy ze strany veřejnosti, a proto by se této kategorii měla věnovat náležitá pozornost.
Právo na informace se dnes projevuje různě, přičemž z judikatury a právních norem ústavní síly dosud nevyplývají jasně jeho kontury. Když uvážíme, že se jedná o právo, které se z pohledu právních dějin vyvinulo „relativně“ v nedávné době, dospějeme k závěru, že i to je jedním z důvodů, proč hranice tohoto práva nejsou zřetelně vymezeny, a současně, že je zde velký potenciál pro jeho další vývoj.
Společenské, ekonomické, technické změny mají vliv na vývoj celé společnosti, která novým výkladem moderních práv, včetně práva na informace, musí na tyto změny reagovat. Vývoj nových technologií v posledních desetiletích poznamenal právo na informace značným způsobem, znamenal zjednodušení přístupu k informacím, ale vyvstaly i otázky zabezpečení údajů a jejich ochrany před zneužíváním – i to je jeden z projevů tohoto práva.
Právem na informace rozumíme předevšm právo na informace o činnosti veřejné správy, které je předmětem úpravy zejm. zákona č. 106/1999 Sb. Státní orgány, orgány územní samosprávy, veřejné instituce a subjekty rozhodující na základě zákona o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy jsou podle něj povinny zveřejňovat na veřejně přístupných místech ve svých sídlech a úřadovnách zákonem stanovené informace vztahující se k jejich působnosti a z ní vyplývající činnosti (např. údaje o jejich organizační struktuře nebo o tom, kde lze podávat stížnosti nebo jiná podání), jakož i umožnit pořizovat kopie těchto informací. Další informace jsou povinny poskytovat v zákonem vymezeném rozsahu jednotlivým fyzickým a právnickým osobám, a to na základě jejich žádostí a za úhradu nákladů. Při nevyhovění žádosti se vydává odůvodněné rozhodnutí, proti němuž lze podat odvolání a které je přezkoumatelné soudem. Právo je v různém rozsahu upraveno též v dalších zákonech, které se v této práci taktéž pokusíme alespoň ve zkratce analyzovat.

Závěr - Právo na informace

Široký přístup k informacím je pro veřejnost velice vhodným prostředkem kontroly veřejné správy, a tím i jedním z prostředků zdokonalování jejího chodu. Je zřejmé, že bez ustanovení co nejširších možností v této oblasti není možné, aby se kterýkoli občan stal plnohodnotným partnerem veřejné správy při jejím rozhodování.
Právo na informace je ústavně zakotveno v Listině základních práv a svobod (čl. 17 a čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), jakož i v - pro ČR závazné - Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodním paktu o občanských a politických právech. V rovině zákonné úpravy pak následuje zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění. Speciální úpravě zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí v platném znění, podléhá zpřístupňování informací týkajících se životního prostředí.
Společenské, ekonomické, technické změny mají vliv na vývoj celé společnosti, která novým výkladem moderních práv, včetně práva na informace, musí na tyto změny reagovat. Vývoj nových technologií v posledních desetiletích poznamenal právo na informace značným způsobem, znamenal zjednodušení přístupu k informacím, ale vyvstaly i otázky zabezpečení údajů a jejich ochrany před zneužíváním – i to je jeden z projevů tohoto práva.

Klíčová slova - Právo na informace

Informace, Práva na informace, Přístup k informacím, Poskytování a zveřejňování informací, Žádost o poskytnutí informace, Infostížnost, Právo na utajované informace, Smlouva při poskytování informací

Obsah - Právo na informace

1. Úvod
2. Ústavněprávní aspekty
3. Mezinárodněprávní aspekty
4. Svobodný přístup k informacím
4.1. Informace
4.2. Výluky z práva na informace
4.3. Povinné subjekty
4.4. Poskytování a zveřejňování informací
4.5. Žádost o poskytnutí informace
4.6. Licenční a podlicenční smlouva při poskytování informací
4.7. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti a odvolání
4.8. Infostížnost
4.8.1. Nečinnost úřadu
4.9. Hrazení nákladů
4.9.1. Zásady stanovení úhrad a licenčních odměn
4.10. Výroční zpráva
5. Právo na informace o životním prostředí
5.1. Česká informační agentura životního prostředí
6. Právo na utajované informace
7. Závěr
8. Použité prameny