Pojem a zásady občanského práva hmotného

Občanské právo hmotné bylo a je považováno za základní odvětví právního řádu. Obecně hlavním cílem občanského práva je zakotvit tzv. civilní status subjektu, kterým je soubor osobních, osobnostních, a zejména majetkových práv a povinností. Těmito právy a povinnostmi jsou osoby vybaveny buď absolutně (bez ohledu na dílčí odlišnosti subjektu), nebo jich nabývají v důsledku nejrůznějších právních skutečností. Občanské právo má ve srovnání s jinými, zejména veřejnoprávními odvětvími, svébytné postavení. Na první pohled se zdá, že působení jeho norem je mnohem méně dramatické než působení norem práva trestního či správního. Subjekty občanského práva v průběhu realizace svého občanskoprávního statutu vstupují do řady společenských vztahů, které však často nevnímají jako vztahy svou povahou právní, nýbrž jako vztahy určované především sociálně – ekonomickými zájmy té které osoby. Občanské právo hmotné je právo soukromé. Za kritéria odlišující právo soukromé a právo veřejné je všeobecně považována metoda občanskoprávní (soukromoprávní) regulace. Za metodu úpravy, odlišující tato základní právní odvětví se považuje buď rovnost subjektů, resp. ekonomická ekvivalence na jedné straně a nadřízenost a podřízenost mezi subjekty. Občanskému právu hmotnému jakožto právu soukromému je vlastní rovné postavení subjektů, tedy skutečnost že žádný z účastníků občanskoprávní vztahu nemůže druhému subjektu jednostranně ukládat povinnosti ani není způsobilý autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech vznikajících z občanskoprávních vztahů. Občanské právo hmotné si tedy můžeme vymezit jako soubor právních pravidel, která stanoví osobní a majetkový status subjektů, upravují základní vlastnické poměry mezi subjekty, právní principy, kterými se řídí fyzické a právnické osoby ve svých vzájemných osobních a majetkových vztazích, založených na vzájemně rovném postavení, jakož i právní prostředky vzniku, zajištění, změny a zániku práv a povinností z těchto vztahů a sankce za porušení subjektivních práv a povinností odvozené z metody rovnosti subjektů. V občanskoprávní literatuře ani v literatuře jiných odvětví není dosud dosaženo jednoty v tom, zda je na místě formulovat soubor obecných právních kategorií, které se nazývají zásadami (principy) a představují vodítko při tvorbě vnitřně a navenek logicky provázaného právního předpisu i při výkladu (interpretaci) a používání (aplikaci) příslušného souboru norem práva.