Oddlužení

Cílem této práce je přiblížit čtenáři relativně nový institut hojně diskutovaného oddlužení, který předchozí právní úprava neznala a který se v současnosti často objevuje v médiích coby součást hospodářského života mnohých osob. Oddlužení je čtvrtým a posledním způsobem řešení úpadku dlužníka dle insolvenčního zákona. Předchozí způsoby řešení úpadku, tj. konkurs (§ 244 a násl.), reorganizace (§ 316 a násl.) a zvláštní způsoby řešení úpadku finančních konglomerátů (§ 365 a násl.) jsou určeny především pro subjekty zabývající se podnikatelskou činností. Oddlužení je naproti tomu určeno pouze pro subjekty nepodnikatelské. Insolvenční zákon přitom nerozlišuje mezi fyzickou a právnickou osobou; oddlužení je vymezeno pro oba druhy nepodnikatelských subjektů. Ustanovení § 389 a násl. však svědčí především pro závěr, že úmyslem zákonodárců bylo připravit podmínky pro oddlužení fyzických osob. Na tento závěr lze usuzovat, např. z § 392 odst. 3, který upravuje náležitosti návrhu týkající se manžela dlužníka. Jsou zde však i poněkud matoucí ustanovení § 393 odst. 4, § 394 odst. 4 a § 395 odst. 4, která hovoří o osobě odlišné od dlužníka, jež podala návrh na povolení oddlužení; přesto, že druhý odstavec tohoto ustanovení dává aktivní legitimaci k podání návrhu na oddlužení pouze a jedině dlužníkovi. Návrh jiné osoby než dlužníka na zahájení insolvenčního řízení spojeného s návrhem na oddlužení musí insolvenční soud odmítnout pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatele (§ 390 odst. 3). Dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení spolu s návrhem na zahájení insolvenčního řízení, pokud již nebylo insolvenční řízení zahájeno na návrh některého z věřitelů dlužníka, anebo samostatně, pokud jej dlužník doručí insolvenčnímu soudu do 30 dnů od okamžiku, kdy je mu doručen insolvenčním soudem návrh některého z věřitelů na zahájení insolvenčního řízení. Podání návrhu na povolení oddlužení nevede samo o osobě ke zrušení předběžného opatření vydaného insolvenčním soudem.