Kupní smlouva

Kupní smlouva je dvoustranný právní úkon, jehož podstatou je převod vlastnického práva k určité věci z prodávajícího na kupujícího za úplatu - kupní cenu. Úprava kupní smlouvy ve vztazích, které se neřídí obchodním zákoníkem (především proto, že oba účastníci nejsou podnikateli), je v občanském zákoníku obsažena v § 588 a násl. K uzavření smlouvy dochází v okamžiku, kdy nabylo účinnosti přijetí návrhu na uzavření smlouvy (akcept), tzn. od chvíle, kdy navrhovateli smlouvy (oferentovi) došlo vyjádření druhé smluvní strany (akceptanta), že s návrhem souhlasí. Zákon požaduje, aby kupní smlouva obsahovala jako podstatné náležitosti předmět koupě a kupní cenu. Na těchto náležitostech se účastníci smlouvy musejí dohodnout, jinak k platnému uzavření kupní smlouvy nedojde. Předmětem koupě může být věc určená jednotlivě nebo podle druhu, věc určená úhrnně, tj. bez stanovení druhu, množství, hmotnosti, jakosti atd. Jedná se tudíž o určitý soubor, který může zahrnovat jak věci určené druhově (např. zemědělské plodiny, stavební materiál apod.), tak individuálně (budovy, stroje, zařízení aj.). Takovou věc je přijato označovat za "věc jak stojí a leží" (v kupní smlouvě, v níž jde právě o takovouto věc, se proto při specifikaci předmětu koupě výslovně uvádí dodatek "jak stojí a leží"), dále tzv. věc hromadná (např. nábytková souprava, soubor knih apod.) a věc celá, ale i spoluvlastnický podíl k takové věci, byt nebo nebytový prostor. Předmětem koupě mohou být i dodávky opakující se nebo plynulé, např. užitková a teplá voda, energie (plyn, elektřina). Mohou jím být rovněž cenné papíry, práva (např. z duševního vlastnictví) nebo jiné hodnoty, u nichž jejich povaha připouští, aby se staly předmětem koupě. Předmětem koupě nemusí být jen věc existující v době uzavření smlouvy, může jít i o koupi věci, která vznikne až v budoucím (hovoří se o "koupi věci budoucí"). V úvahu přichází rovněž tzv. koupě budoucích užitků, jinak nazývaná jako "koupě naděje". Kupující se v ní zavazuje zaplatit kupní cenu za užitky z nějaké věci, které v teprve vzniknou, aniž by věděl, jaké tyto užitky ve skutečnosti budou (co do množství, jakosti atd.). Účinky takové smlouvy nastávají nezávisle na tom, zda se očekávání kupujícího splní. Jako příklad "koupě naděje" lze uvést koupi zemědělské úrody ještě před sklizní.

Druhou podstatnou náležitostí kupní smlouvy je dohoda o ceně. Kupní cena je úhrada za předmět koupě stanovená v penězích. Ve smlouvě musí být buď přímo uvedena peněžní částka, nebo alespoň způsob, kterým ji lze s dostatečnou určitostí stanovit (např. smluvní strany se mohou dohodnout na ceně, za níž se věc prodává v maloobchodě). Výše kupní ceny se určuje dohodou. Smluvní volnost účastníků je však v tomto směru omezená ustanovení § 589 obč. zák., které jim ukládá povinnost sjednat kupní cenu v souladu s obecně závaznými právními předpisy, konkrétně pravidel stanovených zákonem o cenách. Znamená to, že cena stanovená těmito předpisy nebo z těchto předpisů vyplývající může být dohodou účastníků smlouvy překročena nebo snížena jen tehdy, jestliže tyto předpisy takovou možnost připouštějí. A naopak, pokud obecně závazný právní předpisy tvorbu ceny nereguluje, závisí její výše jen na dohodě účastníků smluvního vztahu. Kupní smlouvu lze uzavřít v jakékoli formě - písemně, ústně i konkludentně (např. je-li předmětem koupě osobní automobil, předáním klíčků a dokladů od vozidla). Písemná forma kupní smlouvy je předepsána pouze v následujících dvou případech: předmětem koupě je nemovitost a pokud se na písemném uzavření smlouvy dohodli její účastníci. Kupní smlouva je typickou smlouvou synalagmatickou: zakládá práva a povinnosti pro obě smluvní strany. Z toho plyne, že předpokladem toho, aby se kterákoli ze stran domáhala splnění závazku druhou stranou, je, že sama už svůj závazek splnila anebo je připravena jej splnit ( § 560 obč. zák. ).

Prodávající je povinen odevzdat kupujícímu předmět koupě na místě a v době, jak bylo určeno dohodou. Jestliže se účastníci na době plnění nedohodli, je prodávající povinen odevzdat kupujícímu předmět koupě v době obvyklé, jinak potom bez zbytečného odkladu. Jde-li o věc movitou, jejím převzetím nabývá kupující vlastnické právo ( § 133 odst. 1 obč. zák. ). Best porn site https://noodlemagazine.com - Watch porn. Současně na něho přechází, není-li dohodnuto jinak, nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení této věci (počítaje v to i zkázu a zhoršení budoucích užitků z koupené věci). K nabytí vlastnického práva k nemovitosti nedochází uzavře ním samotné kupní smlouvy nastává pouze vázanost stran touto smlouvou. K přechodu vlastnictví na kupujícího dochází až vkladem do katastru nemovitostí. Pokud kupující nepřijme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne v době plnění potřebnou součinnost, dostává se do prodlení (§ 522). Od prodávajícího pak nelze spravedlivě požadovat, aby plnil povinnosti schovatele. Zákon mu proto dává možnost, aby předmět koupě uložil ve veřejném skladišti nebo u jiného schovatele, a to na náklady kupujícího. Prodávající může rovněž předmět koupě na účet kupujícího prodat. Podmínkou však je, že na tento svůj záměr kupujícího upozorní. Takové upozornění se nevyžaduje, jde-li o věc podléhající rychlé zkáze a prodávající nemá na upozornění dostatek času.