Zaměstnanost žen ve 2. polovině 20. století

Pracovní síly v národním hospodářství lze rozdělit podle profese a kvalifikace, ale i podle hledisek sociálně demografických, zejména pohlaví a věku. Zvláštní pozornost si zasluhují zejména ty skupiny zaměstnanců, u kterých tato jejich sociálně demografická charakteristika je základem specifických norem jednání a prožívání. Ženy jako celek lze posuzovat jako zvláštní sociálně demografickou skupinu. Ohlédneme-li se do historie, zjistíme, že dříve byla žena spíše majetkem muže, který měl řadu pravomocí a žena byla svému muži podřízena. Možnost volné směny statků poskytla ženám šanci usilovat o ekonomickou nezávislost a uplatnit své jednotlivé individuální přednosti a kvality. S rostoucí schopností žen uživit sama sebe, získaly ženy i právo na volbu partnera.

Po druhé světové válce došlo k nárůstu podílu pracujících žen a v posledních letech se zvýšil jejich počet i v řídících funkcích v organizacích. V České republice pracuje téměř 49 % ženské populace (mezi vyspělými zeměmi má vyšší podíl pouze Dánsko- přes 51 %). V 50. létech ženy obsazovaly nižší pozice v průmyslu a zemědělství, modelem zaměstnané ženy byla dělnice nebo družstevní rolnice. V 60. létech ženy pronikaly do administrativy a služeb, kde dostávaly sice nízkou mzdu, ale v komfortnějším prostředí tak mohly zlepšit svůj sociální status. Spolu se 70. léty nastupuje generace středně a vysoce vzdělaných žen a ženy se prosazují i na pozicích, které odpovídaly jejich dosažené kvalifikaci. V 80. letech počet zaměstnaných žen nadále vzrostl. Podíl zaměstnaných žen dosahoval v roce 1985 46,2 % a některé obory se prakticky feminizovaly: v roce 1989 pracovalo ve školství 71 % žen, ve zdravotnictví 80 % žen, v peněžnictví 77 % žen, v oblasti obchodu 72 % žen, ve veřejné správě 60 % žen a v ostatních veřejných službách 51 % žen. V 90. létech ženy vstupují i do podnikání (7 %), ale bohužel větší podíl žen než mužů se stalo nezaměstnanými. Ve vysokých pozicích v ekonomice a politice nemají ženy silné zastoupení (cca 3,6 % žen). Svůj výdělek dnes ženy stále silněji chápou jako podmínku udržení životního standardu rodiny.
Od konce války tedy společenské klima vždy zaměstnanou ženu podporovalo - ovšem pouze její pracovní aktivitu, která nahrazovala buď nedostatek mužů v určitých profesích, nebo nedostatek peněz v rodinných rozpočtech, nejčastěji však obojí. Méně se podporovala pracovní kariéra žen a vytváření rovných příležitostí pro obě pohlaví. Model zaměstnané ženy bez kariérových ambicí je nejúspěšnějším modelem všech dob. Snižuje totiž riziko ženské konkurence v pracovní sféře a odpovědnost za rodinné příjmy rozkládá na oba partnery.

Zaměstnanost žen na celém světě postupně roste. Ve většině zemí s vyspělou tržní ekonomikou přesahuje 40 % z celkového počtu ekonomicky činného obyvatelstva. Část této zaměstnanosti je označována za zaměstnanost sociální, tzn. podporující životní úroveň rodiny. Přesto jsou ženy ve srovnatelných profesích odměňovány hůře než muži. Sociologické průzkumy zjistily, že veřejnost považuje profesi muže za náročnější než profesi ženy .
Nová doba nevyřešila rozpor identity ženy. Považuje za nutné a správné pracovat, ale současně se cítí být připoutána k domovu. Na tom nic nezměnily ani nové sociální a ekonomické podmínky po roce 1989. Představu o ženách, které sice pracují, ale přitom touží hlavně po domově a dětech, potvrdily v průzkumu téměř 2/3 českých mužů i žen.