Vývoj českého jazyka, praslovanština, staroslověnština

Český jazyk se vyvinul kolem roku 1000 ze západní praslovanštiny. V rané fázi vývoje si ponechal ještě několikeré praslovanské prvky (jery, některé nosovky aj.). Do konce 15. století praslovanské prvky z češtiny zmizely. Písemné památky z rané doby (tedy z dob počátku českého státu) jsou jen velmi řídké. Číst a psát uměli pouze příslušníci kléru. Jazykem vzdělanců byla zprvu pouze latina nebo také staroslověnština. Prvními dochovanými větami psanými česky jsou dvě věty ze zakládací listiny kapituly v Litoměřicích z roku 1057, můžeme se však domnívat, že patří až do 12. století. Zní: „Pavel dal jest Ploškovicích zemu. Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svjatemu Scepanu se dvema dušníkoma Bogucos a Sedlatu.“ Mimo to se zachovaly glosy z chorální knihy kláštera Sv. Jiří, (12. století), od anonymního původce - jeptišky: „Aldík krásen jako anjelík, jenž v blátě se válé. Lector Vituz je krásný kurvy syn.“ Věty jsou napsány tzv. primitivním pravopisem. Čeština, která se stala od 12. století jazykem domácí kultury feudální a od konce 13. století jazykem spisovným a literárním, se dále ve 14. století rychle rozvíjí v souvislosti s hospodářským, politickým i kulturním vzestupem našich zemí. Je to již literární a kulturní jazyk značně jednotný, nářeční rozdíly se v něm projevují nepatrnou měrou; odráží se v něm postupující jednota národnostního jazyka středověkého státu. Spisovná čeština přestává být omezena na kláštery a na duchovenstvu, šíří se na královský dvůr mezi šlechtu a konečně i do života měšťanstva a univerzity (tehdy ovšem latinské), založené v roce 1348, takže musí zdolávat mnoho nových úkolů. Od samého začátku se rychle rozvíjí básnictví duchovní i světské, od polovice 14. století próza, nejprve vyprávěcí, potom i odborná, která vrcholí filosofickými spisy Tomáše ze Štítného. Čeština má i úkoly administrativní a právní, ovšem dlouho jen ve styku úředním, zvláště soudním, pro nějž má bohatou terminologii a ustálené formule z dávné doby. Ve druhé polovině 14. století pokouší se Mistr Klaret ve svým veršovaných sbornících o vybudování českého názvosloví pro všechny tehdejší obory. Ve 14. století se objevuje čeština v literatuře i úředních aktech. Zaznamenáváme první ryze česky psané knihy. Císař Karel IV. obstaral první překlad Bible z latiny do češtiny. Na přelomu 14. a 15. století se objevuje požadavek reformy pravopisu, který by zavedl do češtiny diakritická znaménka. Iniciátorem návrhu byl klerik Mistr Jan Hus, není však již známo, zda ho můžeme považovat také za autora.