Stát

Stát

Základní informace - Stát

Název práce: Stát

Typ práce: Seminární práce

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2011

Poznámka: PRÁCE ZDARMA

Stát

Stát je trvalý organický svazek lidstva, jisté teritorium obývajícího, s jedinou vůlí a jedinou mocí nejvyšší, jehož účelem jest napomáhati dosažení všech životních úkolů, takto spojeného (J. Pražák). Primární vznik státu lze spojovat s předstátními formami lidského společenství. Vznik moderních států je často spojován se vznikem moderních národů (Anglie v 15. stol., Francie, Španělsko 16. stol., Německo, Itálie 19. stol.). V 19. a 20. stol. vznikla řada nových států, některé byly založeny smlouvou, jiné revolucemi, jiné rozpadem nebo rozdělením dosavadních států, většina jich vznikla v důsledku válek. V této souvislosti je významný proces dekolonizace, který probíhal ve 20. století. Vznik států není zpravidla založen akty práva; nejprve musí existovat stát, aby vytvořil právo, akt vzniku státu je mimo právo. Ke vzniku státu dochází většinou z vůle národa, lidu nebo politických elit. Stát je státem jen existencí orgánů, které reálně vykonávají jeho funkce. Aktem vzniku státu je většinou prohlášení nezávislosti představitelů lidu daného území. Státy vznikají v souladu nebo nesouladu s platným právem. Porušením práva je například vznik státu revolucí (diskontinuitní zvrat). Stát trvá tak dlouhou dobu, jak dlouho se udrží a zda prokáže, že v dané geopolitické situaci nebyl dočasně vzniklým celkem v mocenském vakuu (tzv. dokonané skutečnosti). Stát musí být schopen udržet se hospodářsky a vojensky. Zánik státu nastane tehdy, přestane-li existovat státní moc, nebo přestane-li efektivně působit. Přestane-li působit ústřední moc a začíná působit moc nová, pak dosavadní stát zaniká a vzniká nový. Při zániku státu někdy dochází k tomu, že rozpad státu je dosavadními orgány legalizován; tato legalizace je zpravidla posledním aktem zanikajícího státu (např. při rozpadu ČSFR). Kontinuita státu se odvíjí od kontinuity státní moci, jež je založena na ústavních principech. Stát trvá, i když dojde k určitým změnám v prvcích státu (zmenší, zvětší se jeho území, obyvatelstvo, nebo se změní forma státu). Předpokladem je trvání - lidský základ (státní národ) má vůli svou státnost nadále udržet. Stát může trvat i za dočasné okupace (v době II. sv. války).

Mezi zásadní prvky státu patří státní území, obyvatelstvo a státní moc. Státní území je oblast, na níž státní moc může rozvíjet svou specifickou činnost, jen lidé usedlí na území státu jsou členy státu (znak usedlosti), žádná jiná moc nepodrobená státu nemůže na tomto území vykonávat územní výsost. Území je i základem, aby stát mohl vykonávat státní moc vůči všem příslušníkům státu, i když pobývají v cizině (personální výsost). Na témže území může jen jeden stát rozvinout plně svou činnost, jeho vztah k jednomu území je tedy výlučný. Existuje však několik výjimek (kondominium = 2 nebo více států na určitém území, kde vykonávají společně svou vládu [angloegyptský Sudán], spolkový stát s dělenou suverenitou, některému státu na základě mezinárodních aktů také může být dovoleno vykonávat určité funkce na území jiného státu, např. za okupace). Porušení území státu je zásah do jeho suverenity. Dnes se obyvatelstvem chápe souhrn lidí nadaných individuálními právy občanskými. Obyvatelstvo musí být usedlé, kočující skupiny nevytvářejí stát ani národ. Národ je souhrn jednotlivců ve státě, kteří mají právní nárok na státní moc; kde není zákona, není svobody. Uznání za člena státu je základem pro všechny veřejnoprávní nároky- Povinnosti občana jsou např. povinnost vojenská, povinnost účastnit se v porotě, povinnost vykonávat čestné úřady aj. Francouzská revoluce přinesla nové ideály - subjektem práv a prvkem státu se stal lid (princip rovnosti a svobody všech občanů), národ v tomto pojetí přestává být prvkem státu, ale stává se jím obyvatelstvo nebo lid. Protikladem k této teorii je německá nacistická ideologie (principy rasové nerovnosti), národ je podle této teorie přirozeným společenstvím rasově a duševně stejnorodých lidí, společenství vzniklého stejným rodovým původem, národ je pak daný pokrevním příbuzenstvím nikoli řečí, národ je organickým celkem nadřazeným jednotlivcům, kteří nejsou od přírody svobodní a čerpají svá práva ze svého příslušenství k národní pospolitosti, odkud pramení i jejich povinnosti; pro nacistickou teorii byl rozhodující vztah národa a prostoru. Z rasové teorie vyplývá odmítnutí demokracie, solidarity, kolektivismu, vůdcovský princip, ve kterém nerozhoduje většina, ale pouze jedině odpovědné osoby, každému vůdci jsou k ruce poradci, ale rozhoduje vůdce sám. Z nacistické teorie dále vyplývá odstranění základních práv, odstranění lidového zastoupení, odstranění plurality stran, usměrnění veřejných i soukromých korporací a veřejného mínění. Fašismus razil myšlenku vše pro stát, nic proti němu, nic mimo stá;, chápe národ jako výtvor státu.

Marxistická teorie přinesla principy internacionalismu, Stalinova teorie zas myšlenku, že zájmy všech národů a všech komunistů by měly být podřízeny zájmům Sovětského svazu, docházelo tak k podceňování národa. Současné teorie tvrdí, že národ se může vytvořit na jazykovém základu, ale to není jediné kritérium, dále je nutné sledovat náboženství, kulturu a jiné prvky. Integrujícím činitelem konstituujícím státní národ bývá státní idea, vůle obyvatelstva stát se státním národem. Státní moc těsně navazuje na pojem národa. Příslušníci národa jsou navzájem spojeni právy a povinnostmi. Toto společenství je právně vyjádřeno státní organizací, jednotlivci jsou státní moci podřízeni a jsou povinni ji být poslušní. Moc, která rozkazuje, ale není respektována a poslouchána, ztrácí povahu moci vládní. Veškerá státní moc je založena na poslušnosti, míra poslušnosti a plnění povinností jeho členů je zároveň mírou moci a síly státu (příznakem rozpadu státu je, že dosavadní státní moc vydává rozhodnutí, ale nikdo je nerespektuje). Jellinkova koncepce státní moci byly taková, že každá účelová jednotka složená z lidí potřebuje, aby byla řízena vůlí. Tato vůle obstarává společné cíle tohoto sdružení, nařizuje a zajišťuje provádění těchto nařízení, je mocí tohoto sdružení. Každé sdružení pak má svou moc. Existuje moc vládnoucí a nevládnoucí. Moc nevládnoucí může vydávat předpisy pro členy sdružení, ale nemůže si vynutit vlastními prostředky poslušnost, tedy dosáhnout toho, aby byly příkazy splněny. Nemá-li toto sdružení moc vládní, může se jeho člen vymanit z jeho moci. Pokud má být člen takového sdružení přinucen, aby i po svém vystoupení z takového sdružení plnil k němu určité závazky (povinnosti), musí k tomu takové sdružení mít zmocnění a sankci od moci vládní. To platí i o sdruženích, která nepřipouštějí, aby se z nich vystupovalo, jako je např. katolická církev, komunistické strany atd.). Celý systém opatření vůči členům sdružení, která disponují jen mocí nevládní, má charakter jen opatření disciplinárních. Moci vládní (státní) nelze oproti tomu bez sankce státu odpírat. Vládnout znamená mít možnost přikazovat a mít možnost donucovat plnění příkazů. U vládní moci se nelze vymknout sankci tím, že z takového sdružení jednotlivec vystoupí. Státní občanství je jedním ze znaků vládní moci (stát nesmí zbavit někoho občanství, pokud není příslušníkem jiného státu). roksa Vládnout je kritériem, jímž se moc státní liší od jiných mocí. Jen u státu je tato moc původní, u jiných subjektů je od státu odvozena. Teorie suverenity říká, že jen stát si osobuje veškerou vládní moc na svém území. Stát tuto moc může vykonávat jedině na základě zákona. Státní moc ve vztahu ke své organizaci a ve vztahu ke svým objektům je předmětem státního práva. Nauka o státní moci je naukou o jejích organizacích, jejích funkcích, mezích a povinnostech. Státní moc je také univerzální schopnost státu prosazovat na svém území obecnou vůli, vyjádřenou v právním řádu, včetně prostředků donucení, moc suverénní, nezávislá na jiné moci, ať již působí uvnitř či vně státu. Je spojována s právem, řídí se právním řádem, právo je vynutitelné jen sankcí státní moci (právní charakter, vytváření i výkon státní moci z materiálně právního i procesního hlediska je zřejmě základem moderního státu). Veřejná moc je státní moc jako rozhodující složka, ale také moc uplatňovaná korporacemi, zejména územní samosprávou, i tato složka je sankcionována mocí státní. Psychologická interpretace státní moci je touha po moci na jedné straně a touha po svobodě na straně druhé, střetnutí těchto tendencí vyvolává sociální napětí mezi vládnoucími a ovládanými. Překonání odporu proti vládě řeší státní moc jednak fyzickým donucením a aparátem státního donucení, jednak politickou ideologií usilující o to přesvědčit občany, že vládnoucí režim je spravedlivý a oprávněný. Stát je nazírán jako korporace veřejného práva, stát má právní subjektivitu podle majetkových práv a povinností, je zaměstnavatelem, může zřizovat podnikatelské subjekty a má mnoho dalších práv.

Klíčová slova - Stát

Stát, vznik státu, lidské společenství, území, státní území, obyvatelstvo, státní moc, člen státu, národ, demokracie, fašismus, nacismus, vládní moc



Publikujte své vlastní práce a vydělejte si slušné peníze

Vaše studentské práce můžete vkládat zde


TOP Nabídka!

Potřebujete napsat referát, seminárku nebo diplomovou práci? Žádný problém!

Zpracujeme Vám kvalitní a originální podklady na míru.

Svěřte se do rukou profesionálů. Více informací zde

Prohledat práce

Kontakty a podpora

Provozní doba

Denně 8:00 - 0:00

Emailová adresa

info@diplomky.net
Phone +420 604 900 289

Tip měsíce

 

Doporučte náš web

získejte až 300 Kč

za každou

vloženou práci!

Více informací zde

TOP Nabídka!

 

Nestíháte Vaše

studium?

Nezoufejte!

Vypracujeme Vám

podklady na míru.

Pro více informací

pokračujte zde