Sociální fobie a její léčba skupinovou terapií kognitivně behaviourálního typu

Základní informace - Sociální fobie a její léčba skupinovou terapií kognitivně behaviourálního typu

Název práce: Sociální fobie a její léčba skupinovou terapií kognitivně behaviourálního typu

Typ práce: Seminární práce

Rozsah práce: 18 stran

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2013

Souhrn - Sociální fobie a její léčba skupinovou terapií kognitivně behaviourálního typu

1.Úvod

    1.1 Důvody k vypracování práce na toto téma

    Již při výběru tématu jsem věděl, že se s ním musím zcela ztotožnit, abych byl vůbec schopen nějakou práci odevzdat. Sociální fobií trpí odhadem 7% populace a je třetí nejrozšířenější psychickou poruchou na světě,  i přesto však zůstává pro ,,zdravou“ většinu naprosto nepochopitelnou poruchou z říše sci-fi. S nedostatkem pochopení u okolí se někdy setkal snad každý ,,socfobik“ (jak se tito lidé sami nazývají). Jelikož dnešní doba uznává výhradně model trendy heterosexuála extrovertního založení s řadou přátel, není divu, že lidé trpící nadměrnou úzkostí a strachem ze sociálních situací se v kolektivu nesetkávají s pochopením.
    Já osobně se těmto lidem v mnoha směrech blížím a rozumím jejich problémům. Nepovažuji se přímo za člověka s chorobným strachem ze sociálních situací, nicméně určité příznaky jsem vypozoroval i sám na sobě. Zajímají mne jejich osudy a životní příběhy postižených, stejně tak způsoby, jak se vyrovnávají se svým údělem.
    Problematiku sociální fobie shledávám velice komplexní a fascinující. Mnohdy jí trpí i lidé, kteří ji úspěšně maskují a nedávají svůj handycap najevo. Jejich porucha jim často výrazně komplikuje studium, život v zaměstnání i v soukromí. Někteří dokonce uvádějí, že kvůli enormní úzkosti odešli ze zkoušky na vysoké škole nebo od pracovního přijímacího pohovoru.

    1.2 Cíle práce

    Tato seminární práce si v žádném případě neklade za cíl přijít s světobornou teorií nebo vyvozovat příliš osobité či svérázné závěry. Mnohem více se v ní hodlám pokusit přehlednou formou utřídit nashromážděné poznatky o sociální fobii jako takové, a následně nastínit několik alternativ její léčby. Budu tedy usilovat o poctivou kompilaci (samozřejmě s pokorným vědomím toho, že se jedná o můj první odborný text a že mám absolutně nulové zkušenosti s psaním podobného útvaru).
    Jelikož mi lidé postižení touto poruchou (a vůbec jakékoliv objevy spojené se sociální fobií) v některých případech dokonce imponují, věřím, že práce bude mít přínos i pro mě samotného a že při si při sbírání materiálů rozšířím obzory nejen v psychologii.

    2.Teoretická část

    2.1 Vymezení pojmu

    Definice pojmu sociální fobie se příliš nerůzní. Jakýmsi průnikem všech obecně používaných definic by mohla být asi tato formulace: Sociální fobie je strach z tzv. sociálních situací, zkoumavých pohledů ostatních, z jejich odmítnutí, kritiky, hodnocení vzhledu, chování nebo charakteru. 
    Sociální fobie se může týkat buď konkrétních situací (například vystoupení na veřejnosti, telefonování, jedení s druhými lidmi, pohlavního styku, řízení automobilu, psaní na úřadech a veřejných místech, močení na veřejných místech – tzv. paruréza,  …), nebo při veškerém kontaktu s lidmi.
    Pod pojmem sociální fobie se nerozumí přirozená tréma, běžný stud při seznamování (typický obzvláště pro adolescenty) či nervozita před důležitou přednáškou. Fobie mívá iracionální charakter (což si postižený zpravidla dobře uvědomuje a je schopen si ho přiznat) a bez zásahu terapeuta sama neodezní.

    2.2 Vznik

    Sociální fóbie vzniká ve většině případů v období puberty a adolescence, pouze vzácně později.  Právě tehdy se totiž formuje lidská osobnost a probíhá ,,postupá konsolidace duševního života, krystalizace názorů a postojů a zejména rozumově psychické zrání.“
    Jako první příčina se nabízí jasně identifikovatelné trauma, např. zostuzení v kolektivu, výsměch, sexuální zneužití apod. Takto jednorázově ovšem sociální fobie vzniká zřídkakdy.  Mnohem častěji totiž ke vzniku této poruchy dochází postupně, menšími nezdary ve společenském životě a následným vyhýbáním se situacím.  Opomenout nelze ani vliv rodičů. Dítě může kopírovat jejich chování a osvojit si tak specifické vzorce chování.
    Některé výzkumy dokonce tvrdí, že sociální fobii lze dědit.  Zatím se však nejedná o potvrzenou hypotézu. Genetický faktor ovšem do jisté míry prokázán byl a v současné době stále probíhá řada experimentů na toto téma.

    2.3 Symptomy

    Zejména v somatických symptomech se většina osob trpících sociální fóbií shodne. Uvádí se především tělesné napětí, zrychlený dech nápadné zrudnutí, zvýšená tepová frekvence, zvedání žaludku, nutkání zvracet, mravenčení v prstech, bolest hlavy nadměrné pocení, třesení či pocit ,,knedlíku v krku“ (neschopnost plynule hovořit).  V extrémních případech se vyvolaná úzkost projeví laxativně (nezvladatelné průjmy), nebo naopak úpornou zácpou.
    Pokud jde o příznaky psychické (též kognitivní), jedná se prakticky pouze o náhlý výskyt negativních emocí, jako je obava z hodnocení a kritiky okolí, domněnka, že ostatní si všimnou tělesných projevů a budou je vnímat jako slabost, strach být středem pozornosti nebo mluvit před autoritou.

    3. Charakteristika sociální fobie

    3.1 Nejdůležitější mechanismy podporující sociální fobii

    3.1.1 Selektivní abstrakce

    Jako selektivní abstrakce (nebo též selektivní výběr faktu) se označuje uvažování či jednání, které má za cíl zaměřit se pouze na jeden aspekt, na jeden údaj, jenž podporuje určité, většinou zkreslené přesvědčení nebo názor.  Pro toto smýšlení je též příznačné, že fakta odporující těmto tezím postižený ignoruje. Podobné jednání vede k nadměrnému sledování vlastních chyb a opomíjení pozitivních stránek věci.  Typickým příkladem může být třeba soustředění se pouze na přeřeknutí při vlastním ústním projevu, zveličování vlastních chyb při práci na důležitém projektu v zaměstnání apod.

    3.1.2 Katastrofizace

    Pod pojmem katastrofizace rozumíme tendenci charakterizovanou snahou vybírat si z každodenních situací výhradně negativní aspekty.  Postižený předpokládá, že vše musí nutně proběhnout tím nejhorším možným způsobem.  Pro tento typ smýšlení je též příznačné nadměrné používání velice silných přívlastků, které jen málokdy odpovídají skutečné situaci.  Klasickou ukázkou katastrofizace mohou být tyto myšlenky: Nikdy nedosáhnu takových výsledků jako mí kolegové, můj projev dopadne jako vždycky tragicky, určitě všichni poznají, jak jsem nervózní apod.
    
    3.1.3 Diskvalifikace pozitivního

    Rozdíl mezi selektivní abstrakcí a tzv. diskvalifikací pozitivního je velmi tenký, avšak přesto rozlišitelný. V podstatě jde o tendenci bagatelizovat dosažené (byť i dílčí) úspěchy, zkrátka degradovat to, co se zdařilo.  Postižení nepřikládají pozitivním věcem patřičnou váhu a snaží se je zlehčovat. Mnohdy k tomuto jevu dochází pod vlivem tzv. automatických úzkostných myšlenek.  Postižený se ku příkladu domnívá, že pokud je výsledek jeho práce chválen málo, nestál za nic, pokud se blýskl vynikající prezentací, došlo k tomu pouze náhodou atd. Jednoduše si u všeho najde negativní interpretaci.

    3.1.4 Anticipace

    Anticipaci (předjímání, předvídání, předzvěst ) definujeme jako chování, jehož podstatou je vytváření zpravidla velmi černých a pesimistických scénářů, podle nichž se bude budoucnost odvíjet. V psychologii se pak takovéto navyklé vzorce jednání označují jako tzv. negativní věštby.  Nebezpečí tohoto kognitivního omylu úzce souvisí především s tzv. sebenaplňujícím se proroctvím (též Golemův efekt ). Postižený, který už předem počítá s neúspěchem, se skutečně chová tak, aby ve výsledku selhal.
    S touto dílčí poruchou vnímání reality je spajto rovněž vyvozování ukvapených závěrů a vytváření neopodstatněných, utkvělých představ.  Pacient si ku příkladu mylně vsugeruje: Šéf mi volá – určitě jsem něco zkazil! Zítřejší prezentace dopadne příšerně! Zvořu písemku a budu zase nejhorší vě třídě!

    3.1.5 Personalizace

    Personalizaci lze definovat jako pocit, že všechny reakce okolí se bezprostředně týkají postiženého.  Jednoduše řečeno se jedná o vztahovačnost. Pacient na sebe automaticky a bez kritického přehodnocení vztahuje události i v případě, že k němu žádný vztah nemají.  S tímto kognitivním omylem úzce souvisí také následně vzniklý pocit viny, jenž zpravidla situaci ještě zhorší. Jako příklad personalizace mohou posloužit tyto myšlenky: Slyším smích – určitě patří mě. Všichni si šeptají – stoprocentně mne pomlouvají.

    3.1.6 Dichotomické myšlení

    Dichotomické (česky černobílé) myšlení je takové myšlení, při němž člověk dokáže vidět pouze extrémní hodnoty na obou stranách a nic mezi nimi.  Pacient se mylně domnívá, že co není dokonalé, musí být příšerné a zavrženíhodné, co není stoprocentní, musí být naprosto otřesné atd. Není snad ani potřeba dodávat, že takovýto způsob uvažování často ústí v hlubokou frustraci a zklamání (nejčastěji z vlastní osoby).  Často se rovněž stává, že člověk sužovaný nadměrným strachem z pochybení úplně rezignuje na vykonávání jakékoliv činnosti a ,,pro jistotu“ nedělá nic.

    3.2 Bludný kruh sociální fobie

    3.2.1 Spouštěč

    Úzkostný stav u postiženého většinou vyvolá konkrétní impulz. Rámcově lze spouštěče rozdělit na vnitřní (nepříjemná vzpomínka na trauma, negativní myšlenka, představa, …) a vnější (stresová sociální situace, pohledy ostatních, …).
    Pacient si taktéž nezřídka už předem vsugeruje, že určitě neuspěje, selže, ztrapní se, nesplní zadaný úkol apod.  Tyto oslabující myšlenky ho pochopitelně citelně oslabují a prohlubují úzkost.
    Každý člověk trpící sociální fobií samozřejmě reaguje jinak na různé spouštěče (u někoho to může být rozhovor s osobou opačného pohlaví, u jiného třeba zase přednáška před kolegy atd.).  Při léčbě prakticky jakéhokoliv typu je potřeba odhalit prvotní podněty, které vedou k pesimistickým myšlenkám a pracovat s nimi.
    3.2.2 Automatické myšlenky

    Automatické myšlenky se od ostatních myšlenek liší tím, že nám na mysl přichází zcela spontánně a v jakoukoliv denní dobu.
Mnohdy z našeho podvědomí vyplouvají proti naší vůli a častokrát si je ani neuvědomujeme.  Jejich výskytu se nesmírně složitě zabraňuje. Zároveň platí, že oč usilovněji se s nimi snažíme zápasit a potlačit je, o to více nás budou napadat.
    Automatické myšlenky mívají v případě sociální fobie velice konkrétní podobu. I zde sice platí, že se jedinec od jedince různí, nicméně obvykle se jedná o tzv. katastrofizující myšlenky (zase to zkazím, všechno dopadne otřesně, dostanu z písemky za pět, nemá ani cenu se snažit, …).
    Není snad ani třeba dodávat, že tyto mechanismy jsou neužitečné, nekonstruktivní, snižují sebevědomí a záporně ovlivňují lidské chování.

    3.2.3 Emoce

    Logickým vyústěním předchozích procesů musí nutně být jakási emoční reakce. Lze také vyvodit, že se bude ve velkém procentu případů jednat o  obavu či úzkost.  Osoby trpící sociální fobií uvádí dále strach, nejistotu, vztek, nepřiměřené napětí či paniku.
    U řady lidí navíc úzkostný stav posiluje také obava, že ostatní vycítí jejich nervozitu a zpozorují tělesné příznaky s ní spojené (zrudnutí, zvýšené pocení, třesení rukou, vyhýbání se očnímu kontaktu, neschopnost plynule hovořit, …).

    3.2.4 Chování

    Pacient, jehož sužují automatické negativní myšlenky a jenž se navíc poddá strachu, přijímá patřičná opatření, aby potlačil úzkost či snížil napětí. V drtivé většině případů však jedná tak, aby se obávané situaci vyhnul nebo z ní jakkoliv unikl.  Hovoříme tedy o tzv. zabezpečovacím nebo též vyhýbavém chování.
    Rizika takového jednání jsou očividná. Postižený se může dostat do naprosté sociální izolace, nezanedbatelným způsobem se sníží efektivita jeho práce, stane se náchylnější k depresím a vůbec se objeví celá řada dalších drobnějších omezení.
    Opět můžeme teorii doložit příklady z praxe: člověk trpící sociální fobií vynechává veškeré společenské události, odmítá cestovat městskou hromadnou dopravou, kvůli strachu se nedostaví k ústní zkoušce, nekomunikuje s okolím apod.
   

Závěr - Sociální fobie a její léčba skupinovou terapií kognitivně behaviourálního typu

V mé práci jsem se pokusil stručně a (snad) srozumitelně nastínit lidem ,,zvenčí“ (tedy těm, kteří si život a pocity socfobiků nedokáží ani představit) základní pilíře a mechanismy, které podporují sociální úzkost.
    Během sbírání materiálu a informací jsem se snažil volit co možná nejvěrohodnější zdroje (v rámci možností). Jak jsem již avizoval v úvodu, snažil jsem se spíše o kompilační metodu, netroufám si ovšem v žádném případě odhadnout, nakolik jsem byl úspěšný a nakolik můj ,,výtvor“ může být přínosem. Znovu zdůrazňuji, že při si při hodnocení vlastního díla zachovávám střízlivý odstup a vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o můj první pokus, bych si jej nedovolil považovat za velice hodnotný.
    Uvědomuji si, že se svými současnými schopnostmi a dovednostmi jednoduše nejsem schopen přijít s takovou prací, jež by čtenáře ohromila svou hloubkou a donutila ho k vážnějšímu zamyšlení. Právě z těchto důvodů jsem alespoň usiloval o to, abych hrubým způsobem neporušil autorskou etiku, dodržel všechny formální náležitosti a citoval co možná nejprecizněji. Ještě jednou opakuji, že na tento útvar, jenž by měl při nejmenším trochu nést rysy odborného textu, nahlížím značně kriticky a uznávám, že k dokonalosti mu chybí víc než hodně.
    Během psaní samotného jsem však přece jenom sem tam narazil na pár zajímavých odkazů, faktů a výrazů, které mne svým způsobem obohatily. Minimálně v tomto směru mi tedy práce cosi přinesla. Rovněž jsem si poprvé v životě mohl vyzkoušet, o kolik obtížnější je tvorba odborného textu oproti klasickému ,,základkovskému“ referátu (útvar, který bohužel stále převládá na většině středních škol a shledávám tristním, že se s ním žáci seznamují teprve ve třetím ročníku).

Klíčová slova - Sociální fobie a její léčba skupinovou terapií kognitivně behaviourálního typu

psychologie, psychoterapie, sociální fobie, léčba sociální fobie, skupinová terapie, farmakoterapie, deprese, úzkosti

Obsah

1.    Úvod (s.4)
1.1 Důvody k volbě tématu
1.2    Cíle práce
2.    Teoretická část (s.4-5)
2.1 Vymezení pojmu sociální fobie
2.2 Vznik
2.3 Symptomy
3.    Charakteristika sociální fobie (s.5-9)
3.1 Nejdůležitější mechanismy udržující sociální fobii
3.1.1 Selektivní abstrakce
3.1.2 Katastrofizace
3.1.3 Diskvalifikace pozitivního
3.1.4 Předjímání (negativní věštby)
3.1.5 Personalizace (vztahovačnost)
3.1.6 Dichotomické myšlení
3.2    Bludný kruh sociální fobie
3.2.1 Spouštěč
3.2.2 Automatické myšlenky
3.2.3 Emoce
3.2.4 Chování
3.3    Důsledky a komorbidita
3.3.1 Deprese
3.3.2 Alkoholismus a drogy
4.    Alternativní léčba sociální fobie (s.9-12)
4.1 Léčba antidepresivy
4.1.1 Princip
4.1.2 Typy
4.1.3 Vedlejší příznaky
4.2    Další druhy alternativní léčby
4.2.1 Hypnoterapie
4.2.2 Dynamicky orientovaná psychoterapie
4.2.3 Individuální psychoterapie
4.3    Účinnost a vhodnost jednotlivých druhů léčeb
5.    Skupinová psychoterapie kognitivně behaviorálního typu (s.12-16)
5.1 Terapeutické faktory ovlivňující úspěšnost
5.1.1 Dodávání energie, povzbuzování
5.1.2 Univerzalita
5.1.3 Altruismus
5.2    Příprava
5.2.1 Testování a polemizování s automatickými myšlenkami
5.2.2 Progresivní relaxace
5.3    Expozice
5.3.1 Nácvik expozice v imaginaci
5.3.2 Nácvik sociálních situací ve skupině
5.3.3 Vystavení se reálným situacím
5.4    Aktivity ve skupině
5.4.1 Mluvení před skupinou
5.4.2 Nácvik sociálních situací
5.4.3 Diskuze, rozvoj komunikačních dovedností (verbálních i nonverbálních)
6.    Závěr (s.16)
7.    Seznam referencí (s.16-17)
7.1 Literatura
7.2 Internet
 

Stažení práce - Sociální fobie a její léčba skupinovou terapií kognitivně behaviourálního typu

Získejte práci prostřednictvím internetového bankovnictví a dopřejte autorovi co nejvyšší podíl ze zisku za jeho práci. Zašlete 120 Kč na č.ú. 1041664027 / 3030, do pole variabilní symbol uveďte číslo 0625 pro odlišení zvolené práce a do textového pole (např. do pole „Popis příkazce“) napište Vaší emailovou adresu. Práce Vám bude zaslána do 24 hodin od doručení požadované částky.

Publikujte své vlastní práce a vydělejte si slušné peníze

Vaše studentské práce můžete vkládat zde

TOP Nabídka!

Potřebujete napsat referát, seminárku nebo diplomovou práci? Žádný problém!

Zpracujeme Vám kvalitní a originální podklady na míru.

Svěřte se do rukou profesionálů. Více informací zde