Problematika hry u dětí při vyučování

Existuje spousta her, ale ne každá z nich má správný vliv na osobnost při působení, jaký by měla mít. Toto téma jsem si vybrala, abych se dozvěděla, jaký druh hry zvolit ve správný moment působení na dítě. Hra je činností, která naplňuje život člověka po celou dobu jeho existence. Pokud chceme hlouběji poznat dítě, tak je to právě hra, při které se jak formuje, tak i projevuje. Chceme – li dítě správně vychovat, volíme vhodné prostředky a činnosti, při kterých by se rozvinuly a utvářely vlastnosti, které jsou cenné pro jeho budoucnost. „Hra je proces, v němž se člověk jednak učí svět ovládat a rozumět mu, jednak se v něm projevuje a uplatňuje jako bytost mající schopnost hodnocení a volby. Ve hře nejsou věci hodnoceny z hlediska praktického účelu, ale pro ně samy, pro jejich vlastní kvality.“
Hra se uplatňuje nejvíce do šestého roku života. To, s čím se dítě nedokáže vyrovnat ve skutečnosti, si představuje při hře a současně se rozvíjí a více poznává. Při hraní je zapojena vnímavost, vůle, cit a především fantazie a působí na cit, pohyb, myšlení, řeč a vůli. Pokud se dítě při hrových činnostech cítí šťastno a spokojeně, napomáhá to pozitivnímu řešení problémů a životních situací. Význam hračky je v současné době také důležitým bodem ke zdůraznění – hračky se v průběhu vývoje společnosti a kultury mění. S nástupem technické revoluce se počet hraček na trhu zvýšil, ale naopak se vytrácí jejich individualita, což se v minulosti nestávalo. Kolikrát jsme se setkali se situací, kdy několik dívek mělo ve třídě stejné panenky barbie, se kterými si hrály. Velkovýroba s sebou přináší ztrátu originality a individualismu. Pokud má dítě dostat do rukou hračku, je důležité vybrat mu tu správnou dle jeho věku a fyzickému vývoji, hračku, kterou si pomůže osvojit svět mezilidských vztahů v prostředí, ve kterém vyrůstá.