Postavení prezidenta a vlády v ústavním systému ČR

Název práce: Postavení prezidenta a vlády v ústavním systému ČR

Typ práce: Bakalářská práce

Rozsah práce: 41 stran

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2007

Hodnocení od vedoucího práce: Výborně

Hodnocení od oponenta práce: Výborně

Hodnocení od odborné komise: Výborně

Stažení práce - Postavení prezidenta a vlády v ústavním systému ČR

Získejte práci prostřednictvím internetového bankovnictví a dopřejte autorovi co nejvyšší podíl ze zisku za jeho práci. Zašlete 150 Kč na č.ú. 1041664027 / 3030, do pole variabilní symbol uveďte číslo 0398 pro odlišení zvolené práce a do textového pole (např. do pole „Popis příkazce“) napište Vaší emailovou adresu. Práce Vám bude zaslána do 24 hodin od doručení požadované částky.

Souhrn - Postavení prezidenta a vlády v ústavním systému ČR

Dělba státní moci je jedním z nejdůležitějších atributů moderního demokratického státu. Jednou z jejích složek je i moc výkonná, v jejímž popředí stojí podstava prezidenta republiky a orgán vlády; tito budou také předmětem mého zkoumání v této bakalářské práci.
Rád bych se blíže zaměřil v samostatných kapitolách na analýzu a charakteristiku prezidenta a vlády České republiky a dále na srovnání (komparaci) těchto dvou složek výkonné moci.
Pro pojetí moci výkonné je základním vodítkem ústavní princip, že státní moc slouží všem občanům, s důrazem jak na to, že „slouží“, tak na to, že slouží „všem“. Věcný rozsah této služby závisí na tom, jak se v dané době pohlíží na význam společenských automatismů a na to, v jaké míře má do nich stát zasahovat, na které úrovni se spatřuje bod vyváženosti mezi svobodou jednotlivce a jeho odpovědnost za sebe samého a solidární péči lidské pospolitosti o jednotlivce a odpovědnosti za něj. Domnívám se, že právě v případě prezidenta a vlády je zapotřebí výkon veřejné služby podrobit bližšímu zkoumání.
Demokratický právní stát má i demokratickou ústavu, která obsahuje i postavení a základní rozvržení pravomocí jednotlivých složek státní moci. Je tomu tak i v české ústavě, tedy v ústavním zákonu č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jenž mi bude nejdůležitějších pramenem při mém snažení.
Cílem mé práce bude konstruktivním srovnáním vyzdvihnout rozložení „sil“ v rámci moci výkonné mezi dva klíčové státní orgány a dále i zauvažovat, zda je takovýto rozvrh optimální, či zda by nebylo vhodné nahradit jej jiným.
V neposlední řadě je pak zajímavé připomenout postavení a pravomoci prezidenta republiky ve dnech, kdy naše země prodělala dramatický zápas ve volbě prezidenta.

Ve své bakalářské práci jsem se potýkal se tématem postavení prezidenta a vlády v ústavním pořádku České republiky. Nejdříve jsem nastínil základní principy dělby moci a zběžně jsem charakterizoval moc výkonnou (kam patří institut prezidenta i vlády). Největší část práce přirozeně tvoří rozbor ústavního postavení prezidenta a vlády, kde jsem se pokusil přicházet s vlastními názory a komentářem. Práce je uzavřena kapitolou o komparaci mezi oběma zmíněnými institucemi. Tuto část práce pokládám za nejvíce invenční.
Ovšem ani kompilační část práce nebyla snadná; jak se ukázalo, nestačilo pracovat toliko s Ústavou, ale bylo nutno prostudovat celou řadu souvisejících právních předpisů, odborné literatury (články v odborných časopisech z toho nevyjímaje) a v kapitole o vládě i celou řadu statutů a jednacích řádů, tedy interních normativních předpisů. K citování z internetu jsem se uchýlil jen tehdy, shledal – li jsem, že informace obsažené na webu jsou tak zajímavé, že by byla škoda je nevyužít.
Ve druhé části své práce, kde se věnuji charakteristice vlády ČR, bych vyzdvihl především přehledný rozbor poradních a pracovních orgánů vlády. Z důvodu omezeného rozsahu této práce jsem pak po úvaze zkrátil pojednání o ustanovení, odvolání a demisi vlády, neboť tyto dle mého názory nejsou pro pochopení podstaty a činnosti vlády tak důležité, jako jsou její organizační složky – poradní a pracovní orgány. Donedávna jsem měl o některých jejích složkách jen mlhavé představy (některé jsem dokonce neznal vůbec), a tak bylo pečlivé prostudování statutů a jednacích řádů jednotlivých těchto orgánů velice poučné a také zajímavé.
Celá práce vznikala řadu měsíců, během nichž jsem se věnoval sběru literatury i ostatních pramenů, kterých jsem oproti původnímu očekávání našel uspokojivé množství. Následovalo soustředěné studování sebraných pramenů, utřídění informací, volba struktury práce, rozvržení práce a samotné její zpracovávání, které se mi k mé potěše vedlo plynule a bez větších obtíží. Z použitých vědeckých metod práce jsem se nejvíce soustředil na analýzu a charakteristiku, což by nebylo nic platné bez uvážlivého rozvržení textu a jeho systemizace. Na vhodných místech jsem se zaobíral vlastními názory a úvahami. Jinde jsem zase použil konstruktivní komparaci vybraných skutečností.
Téma postavení prezidenta a vlády v České republice je téma zajímavé a jeho další zkoumání by mohlo právnímu vědci přinést celou řadu zajímavých poznatků a otevřít mu nové obzory. Přímo se nabízí mnohé další oblasti ke zpracování (kupříkladu v rámci magisterské či rigorózní práce), zejména pak opět v oblasti analýzy a komparace – tentokrát pak se zahraniční úpravou.
Poslední dobou jsme si zvykli, že náš právní řád a vůbec dění ve veřejné správě se začíná díky členství v celku Evropských společenství (Evropské unie) připodobňovat našim „vyspělým vzorům“ ze Západu. Nedivil bych se, kdyby v důsledku konstruktivního srovnání naší právní úpravy týkající se postavení vlády a prezidenta u nás a v zahraničí, došlo v těchto orgánech k velkým organizačním změnám.