Porovnání anglosaského a kontinentálního majetkového práva

Anglické právo, které nevzniklo ani přímo ani nepřímo pod vlivem práva římského, nezná některé instituce římského práv, které byly převzaty do právních řádů kontinentálního systému práva a naopak vytvořilo některé instituce od kontinentálního práva velmi odlišné. Tyto instituce byly ve větší či menší míře převzaty v jiných zemích angloamerického systému práva. Anglické právo nedefinuje věci ani nepoužívá výrazu things (věci). Z povahy věci hmotné však vyplývá, že rozeznává věci movité (movables) a nemovité (immovables). Toto rozlišení však nemá ten význam jako v právu kontinentálním a mále se používá. Ze specifických důvodů se rozlišuje mezi „real property“ a „personal property“. Toto rozlišování zhruba odpovídá dělení na věci movité a nemovité, teoretická koncepce obou dvojic pojmů je však velmi různá. Základem anglické práva je common law, zvykové právo, které vzniklo ve 12. století, kdy existoval systém tzv. cestujících soudců, kteří řešily těžké zločiny jménem krále (postupně se jejich pravomoc rozšířila na úkor místních "baronských soudů" - snaha upevnit centrální moc). Tito soudci vybírali nejlepší místní obyčeje, vytvářeli jejich sbírky a aplikovali je na spory v ostatních hrabstvích, tím položili základ common law. Ve stejné době vznikl i systém porot, které původně tvořili místní šlechtici - rozhodovali o vině a nevině (ne o trestu - dnes se více než v Anglii aplikuje v USA, tj. i v netrestních kauzách). Common law upravuje oblasti občanského a trestního práva. Prameny common law jsou precedenty a obyčeje. Precedent je výrok soudu, který je závazný pro jeho další rozhodování v podobných kauzách. Rozsah pravomocí common law soudů byl dán tzv. writy - příkazy na řešení určitého typu sporů. V 15. století (baronské soudy už neexistovaly), nutnost řešit kauzy, pro které neexistují writy - vznikají kancléřské soudy, které vydávaly rozsudky založené na spravedlivé úvaze (equity) a nikoli na existujících precedentech nebo zvycích. Odlišení common law a equity nemá žádnou vnitřní logiku, vychází z praxe. Kancléřšké soudy postupně vytvořily vlastní systém precedentů - Equity law. Spory v rámci equity jsou méně formální, rychlejší, neuplatňuje se porota, ale žalobce musí přijít s "čistýma rukama", tj. sám nesmí porušit právo. V equity neexistují hmotněprávní sankce (např. náhrada škody), proto se uplatňují pouze procesní sankce – soud uloží provinilci povinnost (např. něco vykonat) a pokud to odsouzený neudělá, dostává sankci za pohrdání soudem. Typickým institutem equity je trust (viz. níže). Od roku 1615 mělo equity law prioritu před common law. Teoreticky došlo již roku 1875 (Judicature Act) ke spojení equity a common law (s předností equity), ale v praxi se stále soudy i právníci specializují na oba právní obory - liší se i procesní právo. Hlavním pramenem angloamerického právního systému jsou precedenty, dalšími pak zákony (přestože psaný zákon má samozřejmě přednost před precedentem a může jej i změnit), právní obyčeje, normativní smlouvy, názory právní teorie, také komunitární právo (má přednost před ostatními prameny, ale přišlo jako poslední). Soudy často přihlížení i k etickým kodexů (obvykle v rámci profesních komor), které ale nejsou právně závazné. Anglické pojetí práva je více založené na principu přirozené spravedlnosti než kontinentální právní systém, který silně lpí na psaných normách (tzv. pozitivní právo). Narozdíl od Evropy a USA neexistuje funkce ústavního soudu - platí, že "parliament can do no wrong", ve Velké Británii totiž neexistuje psaná ústava.