Klavírní koncert g moll op. 33 Antonína Dvořáka

Když se řekne Antonín Dvořák, většina z nás si ihned vybaví jeho Novosvětskou, Rusalku anebo violoncellový koncert, ale málokdo vzpomene byť jen jednu jeho skladbu pro klavír. Ano, Antonín Dvořák, skladatel světového věhlasu, proslul ve světě ponejvíce jako autor symfonický, operní a oratorní a na jeho ostatní díla se bohužel často zapomíná. Je to věčná škoda, neboť v klavírním díle Dvořákově se skrývá tolik zajímavého, nevyřčeného a neodhaleného.
Ještě jako studentka konzervatoře jsem byla poučována, že Dvořákovy skladby pro klavír jsou nevděčné a také byly z úst mnohých označovány jako cosi „těžko hratelné a málo efektní“. V té době se mi dostala do rukou stará gramodeska s nahrávkou Dvořákova Klavírního koncertu g moll op. 33 a já jsem nevěřila vlastním uším. Tolik krásných typicky slovanských melodií, nechybí mužnost a vzlet, virtuózní kadence a spousta zajímavých nápadů a myšlenek. Když se mi později při studiu na vysoké škole dostala do rukou také nahrávka Jiřího Skovajsy, coby sólisty Státní filharmonie Brno právě ve Dvořákově koncertu, byla jsem pevně rozhodnuta tento koncert nastudovat, a to v jeho originální verzi.
V této diplomové práci bych chtěla přiblížit Dvořákův Klavírní koncert g moll op. 33 nejen z pohledu interpreta, ale zabývat se také jeho pohnutou historií a otázkou jeho téměř zapomenutí a znovuobjevení ve 20. století. Zajímavá je jistě také otázka revize klavírního partu Vilémem Kurzem, která je dodnes předmětem řady odborných diskusí a polemik. V kapitole věnované oběma verzím sólového partu se pokusím tyto srovnat také na základě mé osobní zkušenosti při provedení Dvořákova Klavírního koncertu g moll op. 33 na koncertě s Moravskou filharmonií Olomouc.
Dalším mým úkolem bude pokusit se vyvrátit onen názor, že Dvořákova klavírní literatura je cosi „těžko hratelného a málo efektního“. Zjištění, že tomu tak zdaleka není, mě provázelo už od samých počátků studia tohoto koncertu. Velkou měrou mně byl nápomocen doc. Jiří Skovajsa nejen jako partner u druhého klavíru, ale jako rádce nejzasvěcenější díky jeho osobním interpretačním zkušenostem právě s Dvořákovým koncertem. Patří mu za to věnování této diplomové práce jakožto poděkování za jeho interpretační rady, které mě stále znovu a znovu obohacují, a za nesčetné podněty, kterými mě dokázal vždy doslova nadchnout pro věc.

V české klavírní tvorbě zaujímá Dvořákův Klavírní koncert g moll op. 33 velmi specifické místo. Je totiž jediným českým romantickým koncertem zkomponovaným pro klavír v tomto období. Žádný jiný skladatel se o tuto závažnou formu v romantismu již nepokusil. Dvořákův koncert přináší nejen řadu technických záludností, ale klade na interpreta značné požadavky na interpretaci po výrazové stránce. V neposlední řadě však přináší – při provedení s orchestrem – potěšení ze vzájemné spolupráce v dialogu orchestru s klavírem. Klavír zde nestojí jako sólový virtuózní nástroj, ale je včleněn do symfonického proudu orchestru. Pianista, který se rozhodne hrát tento koncert, by měl mít na paměti právě tuto zvláštnost, díky níž se Dvořákův Klavírní koncert g moll liší od ostatních svých „romantických kolegů“. Seznámení se s Dvořákovými symfoniemi (zejména posledními čtyřmi) a Slovanskými tanci ve verzi orchestrální i klavírní, je tím nejlepším způsobem, jak najít cestu a klíč k pochopení interpretace Dvořákova Klavírního koncertu g moll. Věřím, že i tato práce přispěje k širšímu rozhledu všech, kteří jednou budou tento koncert hrát, a přinese jim spoustu radosti a nadšení tak jako mně.