Jan Neruda - Balady a romance

Tvorba Jana Nerudy svou tematikou, stejně jako obdobím, kdy byla sepsána, spadá do období generace Májovců. Sbírka básní, jenž vyšla v roce 1883, jako v pořadí 4.autorova sbírka, obsahuje dva druhy lyricko-epických žánrů, totiž balady a romance, a poprvé vyšla ve sbírce Poetické besedy, kterou Neruda založil na podporu epické poezie.

ŽÁNROVÁ CHARAKTERISTIKA

Balady a romance spadají pod epiku, konkrétně jsou smíšeným druhem lyricko-epického žánru. Balada je charakterizována jako lyricko-epická báseň s tragickým vyvrcholením, které zpravidla vychází z lidských vztahů. Romance je, na rozdíl od balady, laděná radostně, často spojena s milostným obsahem. Ve své sbírce jim však autor dává nový rozměr. Typické znaky balad a romancí kombinuje, načež následně mají některé balady šťastné zakončení (např. Balada májová nebo Balada o duši Karla Borovského) a naopak romance končí tragicky (Romance helgolandská). Básnická sbírka obsahuje 18 básní, z toho dvanáct tvoří balady a zbývajících šest romance. V básnické sbírce převažují balady lidové, náboženské, sociální a spolu s romancemi vytváří tři skupiny motivů. Hlavním tématem 1.skupiny je člověk v obecném měřítku. Patří sem tragédie zpracovaná v Baladě dětské nebo v Baladě staré-staré („Po vodě se dáme spolu/ zastavíme mlýnská kola/ aby mladý mlynář věděl/ kdo ho před soud boží volá!“ str.29), zločin z Romance helgolandské, tajemno představené v Baladě zimní nebo dětská naivita, která nám je představena v Baladě horské. Druhá skupina je zastoupena náboženskými a legendárními náměty, které nám však nepředkládají slepou víru v boha, nýbrž Ježíšův pohled na lidské utrpení v Baladě pašijové nebo pokrytectví tří králů v Baladě tříkrálové. Vlastenectví a národní idea charakterizuje skupinu třetí. Sem spadá např. Balada česká, Romance o Karlu IV. („Nu vidíš, králi: tak náš lid/ Má duši zvláštní – trochu drsná zdá se -/ však kvete po svém, v osobité kráse -“ str. 20), dále pak Balada o duši Karla Borovského nebo Romance o Černém jezeře, jenž je stejně jako básně v Prostých motivech inspirována oblastí Šumavy.

TÉMA

Jelikož jsem se již stručně zmínila o tematice básnické sbírky, zaměřím se pouze výběrově na téma několika básní.
Balada horská je příběhem dítěte, jenž se slituje nad sochou Ježíše na kříži a rozhodne se mu vyléčit jeho rány. Nejprve se radí se svou babičkou, která nic netušící radí děcku, jaká bylina je nejlepší na otevřené rány, jaká na úpal, načež dítě spěchá ke kostelu, kde Ježíškovi přikládá na rány jitrocel a jahodí. Děj je jednoduchý, epizodický, vystupuje v něm postava dítěte, u nějž nevíme, zda se jedná o dívku či chlapce. Příběh se odehrává na vesnici. Z popisu je patrné, že jsou kolem skály a bohatá příroda, nicméně není příliš popsána, stejně jako kostel, kam dítě spěchá ošetřit sochu Ježíše Krista. V Romanci helgolandské zabije otec, ve snaze uloupit pro svou dceru věno, svého zetě a Balada o polce nám i přesto, že vychází z finského námětu, barvitě evokuje prostředí českého venkova. Hlavním tématem Balady dětské je smrt. Matka leží se svým, patrně smrtelně nemocným dítětem v posteli, když tu se dítě probudí a shledá u svých nohou Smrtku, která s ním začne rozmlouvat. Smrtka přemlouvá dítě, aby ji následovalo a dítě skutečně po chvilce souhlasí, opouští svou maminku a odchází se Smrtkou na onen svět. Celý děj se odehrává na posteli v pokoji a vystupují zde tři postavy – matka, dítě a Smrtka. Romance o Karlu IV.vypráví o hodování českého krále s Buškem z Vilhartic, jenž si nechají nalít víno a následně jej hodnotí. Po prvním upití se Karel IV.rozčílí nad trpkostí českého vína, čím déle jej však pije, tím více mu chutná. Bušek přirovnává víno k českému lidu, který se zdá být drsným národem, stejně tak však dokáže přirůst k srdci. Romance je psána formou dialogu v přímé řeči mezi Karlem IV.a Buškem z Vilhartic.

JAZYK A STYL

Autor ve své básnické sbírce představuje lidovou poezii a jelikož se děj básní povětšinou odehrává na vesnici, je pro ně typická hovorová mluva, obecná čeština, popěvky a baladická eliptičnost. Jednotlivé příběhy jsou nám předkládány v reálném pohledu, jsou vyprávěny objektivně, povětšinou er-formou, využívají přímou řeč v dialogu a děj nám objasňuje vševědoucí vypravěč. U některých balad se vyskytuje popisná drobnokresba (Balada o polce, Balada o svatbě v Kanaán), jazyk je prostý, výstižný a snadno srozumitelný, není těžké textu porozumět.

MOTIVY

V Nerudově sbírce převažují lidové motivy, nelze ji však automaticky řadit mezi ohlasovou poezii, neboť folklór autor doplňuje o motivy náboženské, politické, národní a sociální. Konkrétně to pak je síla víry prostých lidí a zejména dětí (Balada horská), téma smrti (Balada dětská), vlastenectví a charakter českého lidu (Romance o Karlu IV.), námět tragedie (Romance helgolandská), politické vyznání (Romance o jaře 1848, Romance italská, Balada tříkrálová, Balada o duši Karla Borovského), mystično (Balada zimní), motiv nešťastné lásky (Balada stará - stará), nevěry (Balada rajská), nebo motivy z ciziny prolínající se opět s vírou (Balada o svatbě v Kanaán).

RECEPCE DÍLA A JEHO LITERÁRNÍ HODNOTA

Balady a romance jsou spolu se Zpěvy pátečními, jež vyšly posmrtně roku 1896, považovány za nejvýznamnější lyrickou sbírku nejen v rámci Nerudovy poetické tvorby, ale vzhledem k celé české literatuře. Neruda se snažil prostřednictvím starých lyricko-epických forem vyjádřit svůj postoj k světu, a proto na jednoduchých příbězích vyprávěných objektivně ukazuje problémy moderního světa, zejména pak českého národa, znázorněním i vlastního stanoviska. Kniha je čtivá, v každé z básní je možné se shlédnout a zároveň najít motivy autora, jenž jej ke psaní vedly. Zastávám proto názor, že Balady a romance jsou nejen velmi hodnotným přírustkem v české poezii, ale také dílem stále aktuálním.


Použitá literatura:

Červenka, M., Macura, V., Med, J., Pešat, Z.: Slovník básnických knih. Československý spisovatel. Praha 1990
Menclová V., Svozila B., Vaňka V. a kol.: Slovník českých spisovatelů. Libri 2000
Lehár J., Stich A., Janáčková J., Holý J.: Česká literatura od počátku k dnešku. Lidové noviny 1998
Šťastný R.: Čeští spisovatelé deseti století. HQ Kontakt 2000
Chaloupka O.: Příruční slovník české literatury od počátku do současnosti. Centa. Brno 2005
Peterka J.: Teorie literatury pro učitele. Mercury Music&Entertainment s.r.o. 2007
Balajka B.: Přehledné dějiny literatury (do 90. let 19 století). Fortuna 1996
Neruda J.:Balady a romance. SPN. Praha 1957