Jak se projevují na dítěti utajené konflikty - Rozvod

Rozvod manželství nebo jeho perspektiva ne-li vlastní, pak blízkých – otřásl pocitem bezpečí u mnoha lidí. Když se dvojice rozhodne pro rozvod, má před sebou celou řadu rozhodnutí. Nejdůležitější rozhodnutí a často nejbolestivější – se týkají dětí. Kde by děti měly žít ? Kdo za ně ponese odpovědnost ? Komu budou podle práva a platných zákonů svěřeny do péče ?

Možná si myslíte, že tak závažné rozhodování, bude většina rozvádějících se rodičů těžce prožívat, že bude pečlivě vážit možné alternativy a jejich dopad na děti i na ně samé. Že se budou radit s psychology specializovanými na rozvodové záležitosti, kteří by jim pomohli v tomto obtížném rozhodování, stejně jako se radí s právníky, aby jim pomohli s jinými aspekty rozvodu. Možná si myslíte, že většina rodičů, když nedosáhne dohody sama, dá svůj případ soudu a nechá o osudu svých dětí rozhodnout soudce.

Ve skutečnosti jen malá menšina rozvádějících se rodičů postupuje některou z těchto cest a stráví méně času a energie při rozhodování, kdo bude pečovat o děti, než při rozhodování, komu budou patřit knihy a který nábytek. Jde o rodiče, kteří milují své děti. Když ale dojde na to, kdo bude pečovat o děti, většina dvojic slepě následuje kulturně společenskou zvyklost, která je zbavuje potřeby řídit se vlastním úsudkem.

Rozvod představuje psychickou zátěž pro každého člena rodiny bez rozdílu věku. Pro děti nemusí být za každých okolností traumatizující, ale nelze ani předpokládat, že se jich nedotkne, pokud jej nechápou, nevnímají nebo se o něm nemluví.

Rozvodu předchází období více či méně intenzivního rodinného rozvratu, který zvyšuje stres rodičů a napětí mezi nimi a tím je činí méně vnímavými k potřebám dítěte.

Rozvod vyžaduje citové a sociální přizpůsobení se nové situaci. První z jeho čtyř fází zahrnuje citové odpoutání se a přijetí reality, představuje prožití emoční bouře, tj. stavů zoufalství, depresivních rozlad, hněvu a hostilních až útočných tendencí. Druhou fází je oddělení manželství od rodičovství. Díky tomu se snižuje pravděpodobnost zatažení dětí do vzájemných sporů. Třetí fází je zaměření se na potřeby dětí, kdy rodiče připustí a uvědomí si, že děti mohou strádat, a hledají cestu, jak dopady zmírnit. V závěrečné fázi jde o uspořádání života novým způsobem, jednání směřující k budoucnosti.

Toto téma jsem si vybrala především proto, že sama jsem prošla rozvodem svých rodičů, prošla jsem úmrtím manžela, kdy mým synům bylo 14 a 18 let a v současné době hledám cestu k dcerám svého rozvedeného přítele ve věku 11 a 20 let.