George Orwell

Základní informace

Název práce: George Orwell

Typ práce: Seminární práce

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2010

Poznámka: PRÁCE ZDARMA !


George Orwell

Eric Arthur Blair, známější spíše pod svým literárním pseudonymem George Orwell, byl britským novinářem, esejistou a spisovatelem. Světovou popularitu si získaly jeho alegorické antiutopické romány Farma zvířat a 1984, popisující nehumánnost totalitních ideologií.
Eric Arthur Blair se narodil v Indii, kde v té době jako úředník pracoval jeho otec (Richard Walmesley Blair) a která byla součástí britského impéria. Do Anglie ho přivezla matka (Ida Mabel Blair), když mu bylo kolem jednoho roku. Otce viděl až za několik let. Měl dvě sestry, starší Majorie a mladší Avril. Vyrůstal v Oxfordshiru a podle místní říčky Orwell si později dal svůj pseudonym. Svou rodinu později popsal jako „nižší vyšší střední třídu“.
Mladý Blair vystudoval soukromou střední školu a prestižní Eton. Jelikož mu rodiče nemohli platit studium na universitě, začal v roce 1922 pracovat pro Indickou imperiální policii v tehdejší Britské Indii (v Barmě). Zde jsou počátky jeho nenávisti k imperialismu a také se zde začal klonit k levicové politice. Své zážitky popsal ve své prvotině, románu Barmské dny, vydané v roce 1934.
V roce 1927 se vrátil zpět do Anglie, začal psát eseje a pracovat jako novinář. Nějakou dobu žil „na ulici“ jako tulák a pohyboval se mezi spodinou. Své zážitky zúročil například v knize Na dně v Paříži a Londýně vydané v roce 1933. Politické události v Evropě se ho silně osobně dotýkají a tak se stává socialistou, antifašistou a kritikem všech nedemokratických politických tendencí.
Po roce 1936 se Orwell jako dobrovolník zapojil do španělské občanské války, kde bojoval v jednotkách milicí POUM (Dělnické strany marxistického sjednocení). Zážitky ze svého působení ve španělské občanské válce popsal v knize Hold Katalánsku, v které líčí i své těžké zranění z 20. května 1937, kdy byl zasažen do krku fašistickým odstřelovačem. V roce 1938 žil půl roku v Maroku.
Do roku 1940 psal Orwell recenze na knihy pro Nový anglický týdeník. Druhé světové války se neúčastnil kvůli vleklé tuberkulóze a v roce 1940 zahájil práci pro BBC a svými komentáři pilně přispíval do novin a časopisů. Toto zaměstnání opustil v roce 1943. Těsně před svou smrtí napsal nejznámější román 1984. Zemřel na tuberkulózu ve věku 46 let.
Ačkoliv psal knihy o diktaturách komunistického typu, sám se cítil být socialistou, což dokazuje jeho citát: „Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu.“
Orwellovy knihy a eseje se netýkají jen politiky, ale komentují život své doby a zabývají se sociálními tématy. Všeobecně je považován za jednoho z nejlepších anglických esejistů.
V komunistickém Československu byl na seznamu zakázaných autorů, jeho knihy nemohly oficiálně vycházet. V roce 1985 vyšla jen kritická stostránková brožura Josefa Skály Postřehy a fikce George Orwella. Orwellovy knihy v češtině tou dobou vycházely v exilových nakladatelstvích.


Hlavním hrdinou románu je úředník, soudruh Winston Smith, který žije roku 1984 v Londýně ve fiktivní zemi Oceánii. Vládne velmi tvrdá diktatura v čele s tzv. Velkým bratrem. Oficiální ideologie se nazývá Angsoc (původně anglický socialismus) a její ústřední hesla zní:

  • Válka je mír
  • Svoboda je otroctví
  • Nevědomost je síla

Životní úroveň je bídná a zhoršuje se. Winston pracuje na Ministerstvu pravdy, jež se zabývá manipulováním minulosti, upravování dokumentů tak, aby byly stále platné. Winstonovou prací je upravovat stará čísla novin. Oceánie vede střídavě válku se zeměmi Eurasie a Eastasie. Pokud se změní situace, ze spojence se stal nepřítel a z nepřítele spojenec, Winston a další úřednící přepisují všechny články, které v minulosti vyšly. Velký bratr totiž nikdy nemění svá rozhodnutí, má absolutní pravdu. Podobně se přepisují předpovědi průmyslové výroby, válečného vývoje apod. Ve skutečnosti se nelze spolehnout na pravdivost ani u letopočtu.
Winston se nedokáže bránit myšlenkám na minulost. Postupně začíná pátrat, jaký byl život před nastolením diktatury Strany a domnívá se, že nebyl takový, jak jej líčí oficiální propaganda. Přemýšlí o své matce a sestře, které zmizely, když byl malý kluk. Začíná si psát deník. Dobře ale ví, že jej na každém kroku i v soukromí sleduje ideopolicie pomocí všudypřítomné techniky. Stejně jako všechny ostatní členy Strany. Myšlenky proti Straně jsou ideozločin, který se tvrdě trestá. A člověka může prozradit i pouhý výraz tváře či mluvení ze spaní. Děti jsou ve stranické organizaci vychovávány k udávání rodičů.
Během děje se Winston zamiluje do Julie. Láska sama o sobě i sexuální touha je ideozločin, proto se oba pečlivě skrývají. S Julií o samotě mimo dosah techniky může Winston mluvit svobodně. Jsou si ale od začátku vědomi, že ideopolicie je dříve či později odhalí a zničí.
Obyvatelstvo Oceánie se rozděluje na členy Vnitřní strany (2 % obyvatel, cca 6 milionů), kteří skutečně vládnou, členy Vnější strany, kteří pracují pro stát a vykonávají jeho vůli (členem je i Winston) a proletariát, který tvoří 85 % společnosti. Proléti jsou považováni za méněcenné, žijí ve velmi chudých poměrech, stát se o ně nestará a nechává jim relativní volnost. Dokud se mezi nimi neobjeví někdo, kdo by se mohl pro Stranu stát nebezpečný. Winstonovi a Julii se do rukou dostane kniha známého odpůrce režimu Emanuela Goldsteina Teorie a praxe oligarchického kolektivismu. V ní se Winston dozvídá jak celý systém funguje, ale nedozví se proč svět vypadá právě tak. Otázka proč zůstává symbolicky nezodpovězena v celém románu.
Nakonec jsou Winston i Julie zatčeni a odvedeni do cel Ministerstva lásky. Winston při těžkém mučení prozradí vše co ví a mnohem víc. Přeje si zemřít, ale nemá možnost. Ptá se sám sebe i svých mučitelů, co po něm Strana ještě chce. Později pochopí, že cílem vůbec není dostat z vězně informace a pak jej popravit. Strana chce úplné pokoření a obrat myšlení o 180 stupňů. Chce po něm, aby upřímně miloval Velkého bratra a bezmezně mu věřil. To se zdá zhola nemožné. Ale surovost promyšleně kombinovaná s vlídnými domluvami a obdobími klidu nakonec vedou k cíli. (Svou roli hraje jistě i Stockholmský syndrom.) Winston v okamžicích vrcholné hrůzy přestane dokonce i milovat Julii a je zcela pokořen.
Poté se vězeň překvapivě ocitá zpátky na svobodě. Ale už je jiným člověkem. Znovu je zaměstnán na Ministerstvu pravdy a dokonce lépe placen. Ideopolicie už se o něj nezajímá a jeho by ani nenapadlo proti něčemu protestovat, byť jen v myšlenkách. Setká se i s Julií, ale i ona ho zradila a je zcela podrobená. Winston si uvědomuje, že navzdory všemu teď Velkého bratra miluje a ctí. Čtenář ale vidí, že není jisté ani to, že Velký bratr je žijící osoba. Goldstein a jeho kniha jsou promyšleným dílem Strany. Na knize se podílelo více autorů, např. i O´Brien, který Winstonovi knihu dal a na Ministerstvu lásky ho poté vyslýchal a mučil.
Děj knihy se odehrává v jednom roce, v zemi kde neplatí žádné psané zákony a není kam utéct. Jde o vylíčení diktatury, která vládne tak efektivně, že si lidé přestávají uvědomovat jiné možnosti, přestávají myslet. Vnímají jen hesla a strojově vytvářenou zábavu (romány, poezii i hudbu). Prakticky nikdo už na způsobu života, který lze shrnout do několika hesel, nevidí nic špatného.

Postavy:
Winston Smith – pracovník na Ministerstvu pravdy. Hlavní postava celého románu. Muž ve středním věku, který žije odděleně od své ženy, děti nemá. Kriticky uvažuje o Straně a o jejích principech, čímž se opakovaně dopouští ideozločinů. Proto neustále žije ve strachu ze smrti, s kterou se ale nakonec smiřuje.

Julie – mladá dívka pracující v oddělení literatury na Ministerstvu pravdy, která se na první pohled zdá jako pravověrná členka strany. Je to však jen póza, jejíchž výhod využívá k tomu, aby mohla porušovat pravidla. Zároveň velmi emotivní a stroze logicky myslící bytost.

O'Brien – velmi inteligentní muž středního věku a obrovské postavy. Svými způsoby budí důvěru a navenek se zdá, že je nepřítelem strany. Uvnitř všem jejím doktrínám ale naprosto věří, je jejím až fanatickým stoupencem.

Vlastní názor:
Při četbě knihy jsem si uvědomoval její jedinečnost. Současně jsem ale nedokázal definovat v čem tkví. Až po zhlédnutí filmové adaptace románu 1984 se mi vše objasnilo. Poselství knihy zůstalo ve filmu zachováno, zúžil se však prostor pro fantazii člověka. Čtenář si může na základě Orwellova popisu vytvořit samostatný obraz Oceánie. Pro filmového diváka je to nemožné, jelikož mu je tento obraz předkládán. Jedinečnost tohoto románu spočívá v prostoru pro fantazii čtenáře. Domnívám se, že pokud knihy mají mít budoucnost, musí na bízet čtenářovi v prvé řadě prostor pro jeho fantazii. Vysvětluji si tím vzrůstající oblibu literárních žánrů jako je fantasy a SCI-FI. Na druhé straně existují knihy knihy, které jejich formát předurčuje k filmovému zpracování a podobají se vlastně filmovému scénáři. Příkladem mohou být příběhy Jamese Bonda. Osobně si nedokážu představit, že bych ho někdy četl jako knihu, protože jeho akčnost v knize zaniká, ale ve filmu rozkvétá. Z mého pohledu je román 1984 nesmrtelný, nadčasový a bude patřit vždy k vyhledávaným titulům. Obsahuje totiž nejen dostatečný prostor fantazii čtenáře, ale i poselství budoucím generacím, jehož pravdivost byla lidskou historií ověřena.
Hlavním poselstvím knihy je ukázat zvrácenost totalitních režimů. V knize je systém totality doveden do nejmenších detailů. Z dnešního pohledu není přesné označit Orwellovu vizi za utopii. V roce 1949 by ji ale označil každý, protože až po šedesáti letech zkušeností s různými totalitními režimi můžeme vystopovat podobnost s románem 1984. Nejvíce se situaci v románu blíží komunistický systém, snad i ptoro, že dostal nejdelší období pro fungování. Orwell předpokládal, že bude pro takovou stranu nutný kult osobnosti (v románu tzv. Velký bratr). Lidé potřebují vůdce, třeba vymyšleného. Přisoudil mu schopnosti rovné bohu (např. vševědoucnost), o čemž svědčí slavný výrok strany: „Velký bratr tě sleduje“. Orwell definoval ideozločin (provinění se proti ideím strany) a uvedl způsob pro kontrolu nad dodržováním ideí strany. Jeho ideopolicie se neliší od StB. Komunisté, stejně jako přívrženci Strany, se snažili omezit svobodu jedince, ale paradoxně mu nechali volný čas, který se přitom snažili ovládat. Člověk nabyl dojmu, že má volný čas, ale mohl dělat pouze to, co mu Strana dovolila. Strana tvrdila: „Svoboda je otroctví“. V zájmu totality je ,aby člověk nad fakty nepřemýšlel, nýbrž je přijal. Strana chápala svobodu člověka v tom, že jedinec nemusí složitě přemýšlet, ale přijme pravdu Strany – podřídí se. Zahyne lidská individualita, aleta bude v budoucnosti nepotřebná, protože Strana se stane nesmrtelnou. Život jednoho člověka bude bezvýznamný. Zdá se až nemožné, že by člověk byl schopný vytvořit natolik sebezničující sílu pro svou individualitu. Historie nám však ukázala, že je toho schopný. Fašistický a především komunistický systém měl nakročeno Orwellovu vizi naplnit. Není divu, že Orwellův román nebyl u nás až do roku 1989 vydán. Situace u nás nasvědčovala, že by mohla vyústit do stejných rozměrů jako v knize.
Hlavní hrdina románu Winston Smith je obyčejný člověk, který ještě dokáže přemýšlet a vytvářet si vlastní postoje. Nenávidí Stranu, ale současně chápe, že není možné ji zničit. Neprojevuje žádnou snahu Stranu zničit. Přesto ví, že páchá ideozločin pohou myšlenkou na zničení strany. Winston nepáchá velké činy, ale jako jediný zástupce člověka se snaží přežít a zachovat lidstvu šanci. Jeho reintegrací neprohrává jenom on, nýbrž i celé lidstvo. V čloěku je potlačena emocionální, sexuální i racionální část osobnosti. Stal se strojem, pohým článkem motoru Strany, který může být kdykoliv nahrazen. Smithovo hrdinství spočívá v jeho v nitřním boji proti podlehnutí a podřízení se Straně. Pocit, který se prolíná celým románem je osamocanost.

Hlavním tématem knihy je manipulace, především s lidským myšlením. Strana se snaži obyvatelstvo různými nástroji ovládat. Například uměle vytvářeným jazykem newspeakem. Cílem je zjednodušení jazyka natolik, aby ideologicky závadné myšlenky nebylo možné ani slovně vyjádřit, případně aby působily absurdně už na první dojem. Strana tak degeneruje schopnost lidí tvůrčího i kritického myšlení. Strana rovněž ovláda minulost, přítomnost i budoucnost. Dokáže zaměňovat informace tak, aby vždy odpovídali pravdě a vznikal dojem, že Velký brat má vždy pravdu. Může nepohodlnou osobu tzv. vaporizovat, což znamená vymazat z existence. Dokáže zničit veškeré zmínky o tom, že existovala, i o samotné vaporizaci. Válka mezi mocnostmi v Orwellově světě není vedena proto, aby byla vyhrána, ale aby byla udržována, aby obyvatelé nebohatli a neměli čas přemýšlet. Válka udržuje obyvatele ve strachu a odrazuje je od emocí, jichž by se mohli těšit v dobách míru. Román působí velmi sugestivně, protože vše v románu je dobře promyšlené.


Klíčová slova

Eric Arthur Blair, George Orwell, Winston Smith, Román 1984


Publikujte své vlastní práce a vydělejte si slušné peníze

Vaše studentské práce můžete vkládat zde


TOP Nabídka!

Potřebujete napsat referát, seminárku nebo diplomovou práci? Žádný problém!

Zpracujeme Vám kvalitní a originální podklady na míru.

Svěřte se do rukou profesionálů. Více informací zde

Prohledat práce

Kontakty a podpora

Provozní doba

Denně 8:00 - 0:00

Emailová adresa

info@diplomky.net
Phone +420607443173

Tip měsíce

 

Doporučte náš web

získejte až 300 Kč

za každou

vloženou práci!

Více informací zde

TOP Nabídka!

 

Nestíháte Vaše

studium?

Nezoufejte!

Vypracujeme Vám

podklady na míru.

Pro více informací

pokračujte zde