FARRINGTON, B.: Věda ve starém Řecku II.

Základní informace - FARRINGTON, B.: Věda ve starém Řecku II.

Název práce: FARRINGTON, B.: Věda ve starém Řecku II.

Typ práce: Seminární práce

Rozsah práce: 12 stran

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2013

 

Souhrn - FARRINGTON, B.: Věda ve starém Řecku II.

     V první kapitole se na úvod autor zabývá stavem Platonovy Akademie po smrti jejího zakladatele. Platon po sobě zanechal mystický pohled na vesmír, který vyložil ve svých dialozích v jedinečném spojení logiky a dramatu. Velkou slabinou jeho názorů ovšem byla nepřístupnost k opravě na základě zkušeností, Platonův dualismus – ostrý protiklad ducha a hmoty, těla a duše, boha a světa, času a věčnosti - byl spíše nevědecký. Zajímavou myšlenkou Platonova dialogu Zákony je z Persie převzatá myšlenka předchůdce křesťanského ďábla – zlá světová duše. Jí přičítá Platon mj. odpovědnost za nesprávné učení Platonových odpůrců, atomistů. Platon sám učí o teleologickém pojetí přírody, víře v převtělování duší, teorii o postupném úpadku tvorstva (ženy pochází z podřadných mužů a všichni nižší živočichové z různých typů lidské degenerace), uctívání hvězd, planet, jako nejvyššího symbolu života.

     Platonovi nástupci sice uchovaly jeho spisy, ale uvedené myšlenky nebylo možné dále rozvíjet, stejně jako učení o ideách. Metafyzika byla v antice pouze krátkou epizodou, Platonem začala a jeho smrtí také skončila. Jediným učením, které bylo na Akademii schopné dalšího rozvoje, byla matematika. Platonovi nástupci v čele Akademie, ať už to byl jeho synovec Speusippos, biolog beze smyslu pro metafyziku, nebo Xenokrates, který z piety učil Platonově filozofii, ale nerozuměl jí, už k rozvoji platonismu nijak nepřispěli, takže po celý starověk jako učení pouze dožíval.

     Naproti tomu osudy Lykeia, Aristotelova působiště a dějiště jeho pozoruhodných objevů v biologii a historii, se od osudu Akademie velmi liší. Aristotelovi přímí nástupci, Theofrastos a Straton, byli velikáni srovnatelní se svým učitelem samým, a škola jako taková nezanikla, dokud nepředala nástupnictví alexandrijskému Museiu. Z Lykeia a jeho odnože, Museia v Alexandrii, vzešla řada velkých soustavných pojednání z rozličných vědeckých oborů – botaniky, fyziky, anatomie, fyziologie, matematiky, astronomie, geografie, mechaniky, muzického umění a gramatiky. Všechna tyto pojednání byla tvořena vesměs podle vzoru Aristotelových děl, ztělesňovala a rozvíjela jejich ducha a tvoří spolu s s několika pozdějšími příspěvky lidí jako Dioskorides, Ptolemaios a Galenos, vrchol úspěchů starověku a východisko vědy moderního světa.

     Aristoteles odkázal svým nástupcům rozsáhlý soubor prací o fyzice, metafyzice, etice, politice a biologii. Aristoteles vyučoval dvojím způsobem – dopoledne bylo přísné vyučování řádných studentů, kteří prokázali nadání, vědomosti, horlivost a píli. Odpoledne se konaly populárnější přednášky pro širší posluchačstvo. Aristotelovy spisy jsou souhrnné učení v odborném nebo poloodborném názvosloví, vyžadující důkladného studia. Proto dnešní čtenář jeho spisů bude mít potíže s porozuměním a pochopením. Nesmírně významným odkazem Aristotelovým byla tradice systematické vědecké práce. Součástí školy byla knihovna a laboratoře, prostřednictvím nezaujatého a věcného vědeckého programu se prosazuje poprvé v dějinách spojení systematického studia, kolektivní práce a svobody myšlení. Pokrokovost školy spočívá i ve snaze kolektivně zpracovat dosud neprobádané končiny dějin vědy. V prostředí Lykeionu působili i dva velikáni, jimž patří následující část pojednání. První z nich je Thoefrastos.

     Theofrastos byl asi o dvanáct let mladší než Aristoteles. Díky svému původu (jeho otec byl valchářem, v té době to byla poměrně významná profese) měl pochopení pro skutečnost, že by věda neměla jen dávat logické odpovědi na spletité otázky, ale vést také k žádoucím výsledkům v praxi. Vzdělání se mu dostalo na Platonově Akademii, po smrti Platona pak stejně jako Aristoteles zamířil na Lykeion. Postupem času se z pozice Aristotelova žáka vypracoval  na pozici jeho nástupce. Svého učitele přežil asi o 35 let. Když se Theofrastos chopil vedení Lykeionu, svou původností a pílí přispěl k faktu, že období, kdy Lykeion byl pod jeho správou, bylo pro vědu neobyčejně plodné. Umně využil výhody, že žil a pracoval asi do svých padesáti let s jednou z největších postav v dějinách vědy. Učení svého učitele velmi rozvinul, dochovaný zlomek jeho díla nám umožní utvořit si povědomí o pokroku, kterého dosáhl ve třech hlavních oborech – metafyzice, biologii a učení o čtyřech živlech.

 

Závěr - FARRINGTON, B.: Věda ve starém Řecku II.

     Významná vědecká díla tohoto období, psaná řečtinou, je nejlépe začít od Gemina. Jeho Úvod do astronomie je cenný zdroj našich vědomostí o řecké astronomii, matematickém zeměpisu a o vytvoření kalendáře. Jeho dílo je mistrovským pojednáním v této oblasti. Další velké dílo je Strabonův Zeměpis, jehož účelem je podat spolehlivý a čitelný výčet všech zemí obydleného světa, který by se mohl srovnat se současnou zeměpisnou vědou ve všech jejích odvětvích. Čerpá z mnohých předchůdců, např. Anabase Xenofontovy, neváhá však jejich pochybení kritizovat a napravovat. Rozvoj zeměpisu souvisí jednak s mořeplaveckým úsilím Féničanů, od nichž pak iónští Řekové převzali pro svou praktickou potřebu navigační poznatky, jednak s vlnou kolonizací Řeků a jejich výpravných cest světem. Strabon vynikal hlavně v popisném, politickém zeměpisu a historickém zeměpisu. Odmítá ve vývoji lidstva prvky zeměpisného determinismu, ve starověku velmi rozšířené teze. Byl však velmi slabým matematickým zeměpiscem, a v tomto směru na něj dokonale navázal Ptolemaios, jedna z nejvýznačnějších postav v dějinách vědy, matematik, astronom, zeměpisec a fyzik. Rozvinul a vypracoval vysvětlení sférické trigonometrie. Základem jeho astronomického systému je geocentrický princip. Jeho mapa světa však postrádá přesnost.

     Podobným gigantem, jako byl Ptolemaios v zeměpise, byl Galenos v medicíně. Byl vytrvalým pozorovatelem a badatelem. Jeho anatomické práce jsou nejdůležitějším příspěvkem vědě. Pitvy se prováděly na opicích, což bylo zdrojem četných omylů. Galenova fyziologie spočívala jednak v pozorování, jednak ve filozofických principech, v té době považovaných za správné. Vzduch se musel přizpůsobit třem stupňům života – růstu, pohybu a rozumu. Jeho popis orgánových soustav a zákonitostí v lidském těle se zakládaly na mylném pozorování. 

 

Klíčová slova - FARRINGTON, B.: Věda ve starém Řecku II.

antika, věda, filozofie, Farrington

 

Stažení práce - FARRINGTON, B.: Věda ve starém Řecku II.

Získejte práci prostřednictvím internetového bankovnictví a dopřejte autorovi co nejvyšší podíl ze zisku za jeho práci. Zašlete 100 Kč na č.ú. 1041664027 / 3030, do pole variabilní symbol uveďte číslo 0624 pro odlišení zvolené práce a do textového pole (např. do pole „Popis příkazce“) napište Vaší emailovou adresu. Práce Vám bude zaslána do 24 hodin od doručení požadované částky.

 

Publikujte své vlastní práce a vydělejte si slušné peníze

Vaše studentské práce můžete vkládat zde


TOP Nabídka!

Potřebujete napsat referát, seminárku nebo diplomovou práci? Žádný problém!

Zpracujeme Vám kvalitní a originální podklady na míru.

Svěřte se do rukou profesionálů. Více informací zde

Prohledat práce

Kontakty a podpora

Provozní doba

Denně 8:00 - 0:00

Emailová adresa

info@diplomky.net
Phone +420607443173

Tip měsíce

 

Doporučte náš web

získejte až 300 Kč

za každou

vloženou práci!

Více informací zde

TOP Nabídka!

 

Nestíháte Vaše

studium?

Nezoufejte!

Vypracujeme Vám

podklady na míru.

Pro více informací

pokračujte zde