Diagnostické klasifikace poruchy chování

V této seminární práci se pokusím diagnostikovat poruchu chování odsouzeného, který se momentálně nachází ve výkonu trestu ve věznici ve Stráži pod Ralskem. Zúčastnila jsem se dvou řízených pohovorů k vytvoření sociálního a pedagogického posouzení odsouzeného a dále jsem vycházela z dostupných materiálů o odsouzeném.

Odsouzený byl vychováván v úplné rodině spolu se sestrou, vztahy v rodině hodnotil jako velmi dobré, výchova byl mírná. Soudně trestán kromě něj nikdo z rodiny nebyl, psychická zátěž se v rodině nevyskytovala. V osmi letech byl z důvodu nezvladatelného agresivního chování umístěn na dobu tří měsíců do psychiatrické léčebny. Celkově byl v dětství těžko zvladatelný. Uvádí problémy s agresivitou a hyperaktivním založením. Drogy nikdy neužíval, ani alkohol, je nekuřák. Absolvoval SOU – programátor s maturitou. Osamostatnil se v 19 letech. Vystřídal tři zaměstnání, prošel evidencí úřadu práce. Před výkonem trestu odnětí svobody žil s družkou.

Odsouzený byl několikrát soudně trestán. První trestný čin spáchal ve svých 18 letech. Do současnosti byl celkem 6x dle Trestního zákona odsouzen a 2x ve výkonu trestu za tyto trestné činy dle § 247 – krádež, § 257 – poškozování cizí věci, § 222 – úmyslné ublížení na zdraví, § 250 - podvod, § 174 - křivé obvinění a v současné době je ve výkonu trestu za § 155 – útok na veřejného činitele. Jeho trestná činnost má ráz převážně násilných činů, z věcného pohledu jde patrně o extrémně snadný nástup nekontrolovatelných fyzických útoků v interpersonálních (mezilidských) vztazích.

Při vstupním pohovoru zpočátku bez nálady, nerudný, neochotný, nespolupracující, arogantní, nepříjemný, negativistický, později komunikativní, kreativní, snaživý, aktivní, ale stále nesebekritický, setrvávající na svých přístupech. Adaptibilita na vězeňské prostředí horší, změnu nevnímá příliš pozitivně, s ostatními odsouzenými si příliš nerozumí. Celkově dle prvotních poznatků sebevědomí, egocentrický, impulzivní, zřejmě skrytá agrese. Nižší tolerance ke spoluvězňům, těžkopádnost v navazování interpersonálních vztahů, snaha předvádět se, může být terčem provokací, v kolektivu odsouzených může vytvářet napjatou situaci.

Odsouzený akceptuje vinu bez velkého zvnitřnění, odsouzení považuje za zdánlivě spravedlivé. Je komunikativní, společenský. Nevyrovnaný projev citu, egocentrický, impulzivní, afektivní, nesebekritický, provokatér, rád je středem pozornosti. Kladně reaguje na uspokojení svých potřeb a zájmů, naopak záporně reaguje na kritiku a nezájem jiných osob, rád píše stížnosti, nesnáší kategorické příkazy, zranitelný ve vztahu „Já“. Demonstrativně se pokusil o sebevraždu. Snaží se na sebe upoutat pozornost, vyprovokovat nějakou akci, zkresluje situace. Byl kázeňsky trestán za napadení spoluvězně. Jednalo se o konflikty se spoluvězni a zejména pak s pracovníky VS. Podal řadu stížností, stejně tak členové jeho rodiny, většinou byly vyhodnoceny jako neoprávněné. Své „snahy“ korunoval pokusem o sebevraždu. Osobnostní profil nelze vnímat jako věrohodný. Nedá se ani vyloučit vědomé zkreslení odsouzeného vedeného snahou postavit se do poněkud jiného (možná ideálnějšího) světla. Nepřehlédnutelná je snaha zaujmout, zalíbit se, získat obdiv. Jde o osobnost složitou, disharmonicky uspořádanou, afektivní s vysokým egocentrismem.

Po prostudování dostupné dokumentace a z pozorování odsouzeného se domnívám, že se u odsouzeného jedná o nesocializovanou poruchu chování a to hned z několika důvodů: má narušené vztahy k ostatním, není v kolektivu oblíben, těžko si hledá přátele, je agresivní, má výbuchy zlostí, nekontrolovatelný vztek, lže, odmítá autoritu, atd. S věkem se jeho trestní činnost stává agresivnější a závažnější. Tohoto odsouzeného bych tedy zařadila do kategorie poruch chování se špatnou prognózou.