Demokracie a totalitarismus

Základní informace - Demokracie a totalitarismus

Název práce: Demokracie a totalitarismus

Typ práce: Seminární práce

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2010

Poznámka: PRÁCE ZDARMA


Demokracie a totalitarismus

Dokonce i svými protivníky je demokracie považována za významnou sociální hodnotu. Není mnoho významných politických hnutí, která by si ji nevepsala do svého štítu. Mezi obecné znaky demokracie můžeme nepochybně zařadit několik atributů. Na prvním místě se obvykle jmenuje vláda lidu či suverenita lidu. Znamená princip vůle většiny zjišťované hlasováním, princip ochrany menšiny, která má možnost stát se většinou a princip vlády na čas, kdy se o vládnoucím subjektu rozhoduje v pravidelných časových intervalech. Důležitým znakem demokracie je rovnost členů společnosti – všichni mají možnost účastnit se rozhodování a jejich účast má stejný význam jako účast ostatních. Rovnost má v různých demokratických teoriích různý význam. Důležitým atributem demokracie je také svoboda – ve smyslu ničím neomezované účasti na rozhodování celku. Nejde tedy o svobodu jedince, nýbrž o svobodu společnosti, neboť právě ta je subjektem demokracie. V této souvislosti možno uvést známý výrok Kantův, ve kterém zdůraznil svobodu každého hledat své štěstí způsobem, který považuje sám za nejvhodnější a ne nutit někoho, aby byl šťastný způsobem, který za nejvhodnější považuje někdo jiný. Reagoval tak na koncepce tzv. totalitární demokracie své doby, které se snažily, aby členové společnosti podřídili svou svobodu určitému ideálu štěstí, označovaný např. jakobíny jako „obecné blaho“. Posledním důležitým rysem demokracie je vládnutí v podmínkách právního státu. Ten je rovněž předpokladem fungování demokratických institucí, neboť bez respektování právních norem, které mají být podle ideálů demokratické teorie výrazem vůle většiny, není demokracie možná. Tento její princip má současně zajistit záruky základních práv a svobod občanů v podobě jejich ústavního zakotvení (vyšší právní síla) a cestou ochrany nezávislým soudnictvím, stejně jako zajištěním vzájemné kontroly držitelů moci. Tyto základní znaky demokracie jsou dále naplňovány v jednotlivých oblastech života společnosti konkrétním obsahem. Můžeme jako příklad uvést svobodné volby, fungování federace, veřejnost a veřejnou informovanost, uplatnění těchto zásad na poli výroby (výrobní demokracie) atd. Demokracie je definována zejména z hlediska svého subjektu. V tom případě se setkáváme s pojmem demokracie otrokářské, středověkých měst, buržoazní, proletářské, socialistické, křesťanské apod.

V této souvislosti se také hovoří o čisté demokracii, kdy se vláda lidu bere doslovně jako systém, ve kterém si lid vládne sám bez jakéhokoliv prostředníka, tedy totožnost vládnoucích a ovládaných. Další definice vymezují demokracie z hlediska míry jejího uplatnění. O čisté demokracii již byla zmínka, dále možno hovořit o demokracii liberální, participační, elitární, pluralitní. Pojem demokracie slouží rovněž k vymezení charakteru politického režimu. S její pomocí se odlišuje demokratický politický režim od diktatury, totalitárních, autoritativních a vojenských režimů, od aristokracie, tyranie, oligarchie. V tomto směru má demokracie velký význam i jako označení určitého politického programu, který prosazuje určitá politická strana či hnutí nebo stát jako celek. Demokracie je politickým režimem, založeným na řadě postulátů. Jejich zachování, které vede k naplnění účelu demokracie jako vlády většiny ke skutečnému prospěchu většiny, můžeme označit jako demokracii reálnou. Pouhé formální zachování těchto postulátů, kdy sice rozhoduje většina, ale slovy Aristotelovými o mínění většiny rozhoduje někdo jiný (demagogové, stranická byrokracie atd.), označujeme jako demokracii formální nebo dokonce fiktivní. Třeba vidět zejména nebezpečí záměny vědeckého zkoumání demokratických institucí (teorie) ideologickými stanovisky a naopak vydávání ideologických stanovisek za vědecké poznatky. V takovém případě přestává být teorie objektivním vědeckým výzkumem a ideologie se stává obyčejnou propagandou. Lze to dokumentovat na dvou nejčastějších námětech v této oblasti – demokracii a totalitě. V případě prací o demokracii jde zpravidla o práce na téma vlastní země a současnosti (my), kdežto v případě opačném (oni) se nápadně často můžeme setkat s tématem diktatury a totalitarismu.

Pro vymezení demokracie má také značný význam objasnění, čím se od ní odlišují jiné politické režimy či státní formy. Zmiňme se alespoň o těch základních, které mají v dnešní době význam. V prvé řadě je to autoritativní režim, který se vyznačuje zpravidla likvidací zastupitelských institucí, pokud se nespokojí s formální rolí parlamentu, který dává „razítko legitimity“ jeho rozhodnutím. Dále je spojen se zákazem všech politických stran nebo alespoň opozičních a omezením práv a svobod občanů, zejména osobních a politických. Autoritativní režimy v dnešní době vznikají nejčastěji vojenských převratem (Řecko 1967, Chile 1973) a jsou reprezentovány vojenskou vládou, juntou, diktátorem. Mohou přitom využívat i zdánlivě demokratické instituce jako volby a referenda či plebiscity, jejich výsledek je však předem určen nebo zajištěn prostředky vlastními těmto režimům. Tyto režimy však nutno odlišovat od ústavní diktatury.

Totalitarismus (z latinského totus – celý) jakožto součást určité ideologie je tedy snaha o totální prosazení státní ideologie ve všech oblastech společenského života. Na rozdíl od tradičních diktatur, které také soustřeďovaly moc v rukou diktátora nebo vládnoucí skupiny, znamená totalitarismus rozšíření politické kontroly na všechny stránky společenského života. Tradiční diktatury usilovaly o vyloučení většiny populace z politiky, totalitní režimy se naopak snažily o totální politizaci a angažovanost. V moderní historii existovaly dva základní typy totalitarismu: fašismus (respektive nacismus) a komunismus (především stalinismus a maoismus). Fašismus je otevřená diktatura antiliberálního a antidemokratického zaměření vycházející z nacionalismu nebo rasismu. Název je odvozen od sazku prutů, který se nosil ve starém Říme před konzuly jako znak jejich autority. Na rozdíl od klasických velkých politických koncepcí jako je liberalismus, konzervatizmus a socialismus, které pocházejí z 19. století, je fašismus plodem situace mezi dvěma světovými válkami. Prvními zeměmi, kde se prosadila klasická teorie i praxe, byly Itálie a Německo. Příčin této vlny fašismu v Evropě (kromě zmíněných se prosadil i v Portugalsku, ve Španělsku, ale i v Maďarsku, Rumunsku a dalších zemích) byla celá řada. Demokratické vlády ustavené v evropských zemích po 1. světové válce byly většinou nestabilními koalicemi stran s různými zájmy, které nebyly schopny řešit problémy vzniklé hospodářské a politické krize. V situaci, kdy demokratické hodnoty ještě nebyly široce akceptovány obyvatelstvem zvyklým na autoritativními vlády, se mnohým lidem jevila vláda silné ruky jako nejvhodnější. Další příčinou byla Říjnová revoluce a po ní následující vláda bolševiků v Rusku. Nejen majetné vrstvy, ale i střední třída drobných podnikatelů, rolníků a řemeslníků (právě z ní se rekrutovala většina příznivců fašistických hnutí) měla značné obavy z nástupu období sociálních revolucí. Tyto obavy dále zvyšoval postup komunistických stran ve všech evropských zemích (přicházely s teorií sociálfašismu proti sociálnědemokratickým stranám a současně vytvářely, např. v Německu, polovojenské organizace podobné v zásadě těm fašistickým). Nacismus (zkratka slov nacionální socialismus) byla ideologie Národně socialistické německé dělnické strany, obecně nazývané nacistická strana. Jejím obsahem bylo především spojení dvou doktrín: a) fašistické koncepce státu řízeného vůdcem ztělesňujícím národní vůli, b) rasistické koncepce o nadřazenosti árijské rasy a oprávněnosti porobení, resp. likvidace ostatních ras. Úspěšnost nacismu spočívala ve schopnosti spojit do jednotné ideologie i protichůdné prvky: socialismus pro dělnickou třídu, antibolševismus pro podnikatele, nacionalismus pro tradiční konzervativce a antisemitismus pro všechny, kteří hledali viníka porážky v 1. světové válce a ekonomické krize 30. let.

Komunismus (z latinského communis – společný) je společenský systém založený na společném vlastnictví, resp. společném vlastnictví výrobních prostředků. Horizont raných socialistů – komunistů tvoří agrární ekonomika, v níž je pochopitelně k principům absolutní rovnosti blíže než v industrializované společnosti. Radikální kritiku primitivního komunismu podal Karl Marx, který vytvořil moderní teorii komunismu. Pravý komunismus podle něj není naplněním „všeobecné závislosti“, nýbrž pozitivním zrušením vlastnického principu, a tím odstraněním sebeodcizení člověka a vytvořením mravného vztahu mezi lidmi navzájem i mezi lidmi a přírodou. Výrova má být podle něj společenskou činností, při níž bude zrušen rozdíl mezi fyzickou a duševní prací a posléze i dělba práce. Na těchto filosofických utopiích vyrostly zrůdné totalitární režimy některých komunistických vůdců. Jednou z nejobludnějších komunistických politických teorií a praxí je stalinismus. V politické oblasti Stalin a jeho spolupracovníci vytvořili systém, ve kterém byla veškerá moc soustředěna v rukou vedení komunistické strany Sovětského svazu a tajné policie KGB. Zastánci odlišných politických koncepcí v komunistické straně, ať levicových nebo liberálnějších (např. Trockij, Bucharin, Kameněv, Zinovjev a další), byli fyzicky likvidováni (většinou v tzv. moskevských procesech). Mimostranická opozice pak byla zcela potlačena a ti, kteří nebyli popraveni, byli umístěni do tzv. gulagů. Vítězství Sovětského svazu ve 2. světové válce umožnilo jeho poválečnou expanzi (ta byla zahájena již těsně před válkou dohodou s nacistickým Německem). Tím se stalinismus rozšířil (i když v mírnější podobě) do dalších zemí. Ideologie stalinismu měla významný vliv i v západoevropských komunistických stranách.

Klíčová slova - Demokracie a totalitarismus

Demokracie, totalitarismus, komunismus, fašismus, politická hnutí, svoboda, volby, referendum, diktatura, nacionalismusu



Publikujte své vlastní práce a vydělejte si slušné peníze

Vaše studentské práce můžete vkládat zde


TOP Nabídka!

Potřebujete napsat referát, seminárku nebo diplomovou práci? Žádný problém!

Zpracujeme Vám kvalitní a originální podklady na míru.

Svěřte se do rukou profesionálů. Více informací zde

Prohledat práce

Kontakty a podpora

Provozní doba

Denně 8:00 - 0:00

Emailová adresa

info@diplomky.net
Phone +420607443173

Tip měsíce

 

Doporučte náš web

získejte až 300 Kč

za každou

vloženou práci!

Více informací zde

TOP Nabídka!

 

Nestíháte Vaše

studium?

Nezoufejte!

Vypracujeme Vám

podklady na míru.

Pro více informací

pokračujte zde