Činnost Sokola Ústí nad Orlicí za nacistické okupace

Základní informace - Činnost Sokola Ústí nad Orlicí za nacistické okupace

Název práce: Vznik a vývoj sokolského hnutí a sokolské atletiky v Ústí nad Orlicí

Typ práce: Závěrečná práce

Rozsah práce: 67 stran

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Mgr. Vlastimil Kolář

Datum obhajoby: 2008

Hodnocení od vedoucího práce: Výborně

Hodnocení od oponenta práce: Výborně

Hodnocení od odborné komise: Výborně

 

Stažení práce

Získejte práci prostřednictvím internetového bankovnictví a dopřejte autorovi co nejvyšší podíl ze zisku za jeho práci. Zašlete 250 Kč na č.ú. 1041664027 / 3030, do pole variabilní symbol uveďte číslo 0673 pro odlišení zvolené práce a  do textového pole (např. do pole „Popis příkazce“) napište Vaší emailovou adresu. Práce Vám bude zaslána do 24 hodin od doručení požadované částky.

 

Úvod - Činnost Sokola Ústí nad Orlicí za nacistické okupace

Jednou z prvních zájmových organizací, která po listopadových událostech roku 1989 a téměř po čtyřiceti letech nedobrovolného exilu obnovila svoji činnost, byla Československá obec sokolská. To samozřejmě přineslo do tehdejší společnosti mnoho pozitivního, neboť Sokol patřil po celou dobu své existence nejen k  nejvýznamnějším a nejpočetnějším spolkům, ale zároveň i k nejpokrokovějším a nejprestižnějším organizacím v celé své historii.
Rovněž jednota v Ústí nad Orlicí se záhy po listopadu 1989 přihlásila k sokolským tradicím a počátkem roku 1990 zahájila pravidelnou činnost. 1
Ústecko-orlický Sokol má bohatou a dlouhou tradici. Jeho počátky sahají na konec osmdesátých let 19. století.2 Ústecko-orlická sokolská jednota je zakladatelkou tělovýchovného hnutí a sportu v Ústí nad Orlicí, na sokolských základech zde vzniká i lehká atletika a to nejprve v podobě tzv. tělocviku prostého3, později v samostatném odboru atletiky.4 Někteří členové oddílu atletiky, která dodnes patří k nejúspěšnějším sportovním odvětvím jak v měřítku okresním tak i v rámci Pardubického kraje, dosáhli skvělých sportovních úspěchů. Nejvýraznějším představitelem sokolské atletiky a nejúspěšnějším atletem města Ústí nad Orlicí je pan Václav Čevona, účastník mistrovství Evropy v letech 1946 a 1950 a olympijských her v roce 1948 a 1952. 5
Členové ústecko-orlického Sokola se též významným způsobem podíleli na převratových událostech na Slovensku v roce 1919.6 Právem mohou být hrdi i na svoji odbojovou činnost v období II. světové války. 7
Jelikož já sám jsem členem ústecko-orlické sokolské jednoty a o problematiku sokolského hnutí se zajímám, rozhodl jsem se vypracovat závěrečnou práci z oblasti regionálních dějin, konkrétně jsem se pokusil zmapovat činnost Sokola Ústí nad Orlicí v období tzv. Protektorátu Čechy a Morava za II. světové války. Na základě hlavního cíle jsme si vytyčili dílčí úkoly závěrečné práce:

  • zmapovat spolkovou /společenskou, tělovýchovnou, sportovní, atd./ činnost Sokola Ústí nad Orlicí v období říjen 1938-duben 1941
  • podat přehled o nacistických omezeních a represivních krocích vůči ústecko-orlické sokolské jednotě během trvání Protektorátu Čechy a Morava
  • zmapovat odbojovou činnost členů Sokola Ústí nad Orlicí v období Protektorátu Čechy a Morava
  • podat přehled o členech Sokola Ústí nad Orlicí, kteří byli v průběhu II. světové války perzekvováni za účast svých nejbližších v československých zahraničních jednotkách nebo za svoji rasovou příslušnost

 

Závěr - Činnost Sokola Ústí nad Orlicí za nacistické okupace

Po podepsání Mnichovské dohody a odstoupení pohraničních oblastí hitlerovskému Německu v říjnu 1938 došlo na tomto území k praktické likvidaci sokolských jednot. Spolková činnost jednot ve vnitrozemí byla značně omezena situací, jenž nastala po příchodu uprchlíků ze zabraných pohraničních oblastí.
Ne jinak tomu bylo i v případě sokolské jednoty v Ústí nad Orlicí. Její sokolovna slouží jako přechodná ubytovna zejména pro zaměstnance státních úřadů a uniformovaných složek státu, je zde uschováno i tělocvičné nářadí některých sokolských jednot, jenž se nacházely v sudetském pásmu a svoji činnost raději samy ukončily. Tato situace znemožnila ústecko-orlické jednotě v této době především pravidelnou tělocvičnou činnost. Členové jednoty tak pomáhají především s udržováním pořádku a obnovou poměrů ve městě a v okolních obcích. K pravidelné spolkové činnosti se jednota vrací až s příchodem roku 1939.
Činnost sokolských jednot, ústecko-orlické nevyjímaje, po obsazení zbytku republiky v březnu 1939 a následně až do dubna 1941, kdy jejich další působnost pozastavil výnos zastupujícího říšského protektora, byla značně omezována okupačními úřady.
Jedním z restrikčních opatření, které mělo na činnost sokolských jednot negativní dopad, bylo vydání zákazu shromažďování. Konání veřejných akcí pak bylo vázáno na úřední povolení. Příslušné protektorátní instituce však samy v mnohých případech uskutečnění takovýchto akcí úmyslně sabotovaly tím, že pozdržely rozhodnutí o povolení konání takové akce, takže se tyto podniky nakonec stejně neuskutečnily.
Proto ústecko-orlický Sokol nepořádal v tomto údobí žádné větší veřejné akce, ať už sportovní, tělocvičné nebo kulturní. Z programu jednoty tak vymizely např. tradiční sokolské plesy, zábavy, šibřinky, programové nebo vzdělávací večery atd. Od července do prosince 1939 se neuskutečnila ani jedna výborová schůze jednoty.
Podstatná omezení se týkala i zřídkakdy povolených veřejných akcí. V jejich rámci se nesměly konat tradiční sokolské průvody, nemohly se nosit ani sokolské kroje. I z těchto důvodů se od roku 1940 neuskutečnily žádné okrskové ani župní sokolské slety, neboť právě krojované průvody byly jejich významnou a nedílnou součástí.
Na základě výnosu říšského protektora v Čechách a na Moravě z 12. dubna 1941 přišel Sokol Ústí nad Orlicí i o veškerý majetek. Cvičební nářadí sice zůstalo jako inventář v sokolovně, avšak k dispozici ho měly všechny školy, které tam cvičily v rámci školní výuky. Veškerá účetně vedená peněžní hotovost, stejně tak i celý archív jednoty, její kroniky, spolkový prapor, nebo trofeje ze sportovních soutěží  musely být odevzdány příslušným orgánům. Zmizet musela i výzdoba se sokolskou tématikou jak z interiéru sokolovny tak i její venkovní dekorace. Sportovní areál s atletickou dráhou u plovárny byl uzavřen a v další práci na jeho dokončení se nesmělo pokračovat.
Sokolovna sloužila převážně pro potřeby německé školy, jež byla zřízena v prostorách Obecné a měšťanské chlapecké školy. Byla k dispozici i ostatním ústeckým školám, ale až v odpoledních hodinách. Od října 1939 do ledna 1940 fungovala jako ubytovna pro německé vojáky.
Po zákazu činnosti v dubnu 1941 nesměli být členové sokolských jednot hromadně přijímáni do jiných zájmových organizací.
I přes všechna tato diskriminační opatření okupačních orgánů se ústecko-orlická sokolská jednota snažila v rámci možností provádět spolkovou činnost, která navazovala na činnost z období před Mnichovem.
Jednota pořádala jak tělocvičné akademie, tak i besídky. Avšak tyto akce nebyly určeny pro veřejnost, jak tomu bylo v minulosti, nýbrž probíhaly výlučně jen v úzkém kruhu členů jednoty, popřípadě za účasti několika pozvaných hostů. Náplní těchto akcí byla pouze cvičení na nářadí nebo cvičení prostná, kulturní produkci úřady nepovolovaly.
Ve své činnosti pokračoval i sokolský odbor loutkového divadla. Svá představení pořádal v sále hotelu Friml.
Rovněž hudební odbor se v době Protektorátu podílel na spolkové činnosti ústecko-orlického Sokola. Od roku 1940 měl však pro svoji činnost ztížené podmínky. Po záboru Hospodářské školy se totiž musel vystěhovat a zkoušky tak probíhaly ve stísněných prostorách restaurace U Malinů.
A tak z pohledu pořádaných akcí zůstával relativně nejméně omezeným odvětvím v poměrech protektorátního marasmu sportovní činnost a nářaďový tělocvik. Nejvíce aktivní byli atleti, prosazovali se zejména muži a dorostenci. Ti jen v roce 1940 absolvovali 22 závodů, na nichž zaznamenali několik výrazných úspěchů. K nejlepším ústecko-orlickým sokolským atletům té doby patřil všestranný dorostenec Václav Čevona, výškař Jirges, sprinter Švanda, dálkař a skokan do výšky Procházka a středotraťař  a dálkař Bárta.
V protektorátních poměrech měl v Ústí nad Orlicí svoji premiéru i závod v atletickém desetiboji. Uskutečnil se v říjnových dnech roku 1940 a do historie se zapsal hned několika zvláštnostmi, které ho však z našeho dnešního pohledu činí neregulérním.
V roce 1941 vykázal poměrně bohatou činnost odbor lyžování a to jak klasického, tak i sjezdového. Dobré výsledky zaznamenali v rámci župních závodů především běžci na lyžích. Je nutné vyzdvihnout obzvláště jména Urbana, Hájka a všestranného Čevony. Sjezdaře ústecko-orlické jednoty na závodech nejvíce připomínal Jandera.
Jestliže se Sokol Ústí nad Orlicí prosazoval na závodech v atletice a lyžování zejména díky mužům, v nářaďovém tělocviku prokazovaly dobrou sportovní výkonnost především ženy a dorostenky. Poměrně dobrých úspěchů v rámci Východočeské sokolské župy dosahovaly pravidelně v ženských kategoriích Jedličková a Smrčková a dorostenky Michálková a Štiková. K výraznému úspěchu ústecko-orlické jednoty přispěla i Jarmila Andrlíková svým vítězstvím v originálním župním závodu zdatnosti v roce1939.
Dobré jméno ústecko-orlické sokolské jednoty šířil i plavec Josef Havlíček, jenž dokázal obstát jak v rámci závodů Československé obce sokolské, tak i na mistrovství Čech a Moravy.
Sokolu Ústí nad Orlicí se v době protektorátního útlaku rovněž podařilo, a to značnou finanční investicí, rekonstruovat výletní chatu v rekreační oblasti Mandl u obce Řetová, kterou ústecko-orlická jednota vlastnila. V letních měsících chata sloužila především k pořádání dětských táborů, v zimě se stávala střediskem dění při pořádání lyžařských závodů o Štikův pohár.
Největší úsilí však jednota věnovala výstavbě sportovního areálu u městské plovárny. Po svém dokončení, které bylo plánováno na srpen 1941,  tak areál mohl rozšířit další možnosti tělovýchovné a sportovní činnosti nejen ústecko-orlického Sokola, ale umožnil by i dalším tělocvičným organizacím a místním školám mnohostranné sportovní vyžití. Zastavením činnosti na jaře 1941 a poté i rozpuštěním Sokola na podzim téhož roku však všechna tato předsevzetí vzala za své. Areál byl nakonec dokončen, ale až o dva roky poté a to především díky ústecko-orlické Dělnické tělocvičné jednotě.
V období nacistického útlaku a perzekuce se někteří členové ústecko-orlické sokolské jednoty zapojili do odbojové činnosti. Většina z nich byla napojena na domácí odboj reprezentovaný vojenskou odbojovou organizací Obrana národa, nebo v některé ze skupin této organizace sami pracovali /Machek, Černohorský, Zábrodský, Mejdr, Hrdina, Weiss, Otto Mikuláštík/. František Mejdr působil ve skupině, jež byla napojena i na organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme.
Josef Hrdina byl kromě své činnosti v odbojové skupině napojen společně se svojí ženou Zdeňkou na kapitána Alfréda Bartoše, velitele všech československých parašutistů vysazených na území Protektorátu z Britských ostrovů. Velmi důležitou úlohu sehrál Hrdina v legalizaci pobytu Bartoše v Protektorátu, když mu zajistil policejní přihlášení v Ústí nad Orlicí, i když se toto rozhodnutí později ukázalo jako ne příliš šťastné. Hrdina navíc zajistil v Ústí nad Orlicí několik ilegálních bytů, které mohl Bartoš v případě potřeby využívat.
Za účast v odboji byl vězněn i František Pouzar, za ilegální činnost Jaroslav Janeba a Dr. Jaroslav Drábek za to, že udržoval spojení se zahraničním odbojem. Ani v jednom z těchto případů se nám však studiem historických dokumentů nepodařilo konkretizovat činnost, na jejímž základě byli dotyční odsouzeni do nacistických káznic a koncentračních táborů.
Do zahraniční jednotky odešel bojovat Josef Mikuláštík. Ve Velké Británii působil jako pilot a instruktor ve výcvikové škole pilotů v létání podle přístrojů za snížené viditelnosti. V důsledku zhoršení svého zdravotního stavu poté pracoval až do konce války jako kontrolor leteckého provozu na několika britských letištích.
Nacistickou perzekuci během války poznali jako rukojmí v koncentračním táboře i Josef Křeček (Křížek ), Josef Filipi a Zdeňka Martincová.
Z rasových důvodů byli zatčeni a poté převezeni do koncentračních táborů čtyři členové ústecko-orlické jednoty židovského původu Otto Bergman, Arnošt Hikeš, Marie Freundová (Fraundová) a Jaroslav Bergman.

 

Klíčová slova - Činnost Sokola Ústí nad Orlicí za nacistické okupace

Sokol, sokolská jednotka, druhá republika, Protektorát, nacistická okupace

 

Obsah - Činnost Sokola Ústí nad Orlicí za nacistické okupace

1.Úvod
2.Důsledky Mnichova na činnost ústecko-orlické sokolské jednoty v období Druhé republiky
3.Činnost ústecko-orlické sokolské jednoty od zřízení Protektorátu do konce roku 1939
4.Činnost ústecko-orlické sokolské jednoty v roce 1940
5.Zastavení činnosti Sokola a jeho rozpuštění na podzim roku 1941
6.Odbojová činnost a perzekuce členů ústecko-orlického Sokola v období nacistické okupace
7.Závěry
8.Odkazy
9.Seznam literatury a pramenů

 

Stažení práce

Jako nejlevnější a nejbezpečnější možnost byla jednoznačně zvolena platba bankovním převodem

Získejte práci prostřednictvím internetového bankovnictví a dopřejte autorovi co nejvyšší podíl ze zisku za jeho práci. Zašlete 250 na č.ú. 1041664027 / 3030, do pole variabilní symbol uveďte číslo 0673 pro odlišení zvolené práce a  do textového pole (např. do pole „Popis příkazce“) napište Vaší emailovou adresu. Práce Vám bude zaslána do 24 hodin od doručení požadované částky.

 

Publikujte své vlastní práce a vydělejte si slušné peníze

Vaše studentské práce můžete vkládat zde


TOP Nabídka!

Potřebujete napsat referát, seminárku nebo diplomovou práci? Žádný problém!

Zpracujeme Vám kvalitní a originální podklady na míru.

Svěřte se do rukou profesionálů. Více informací zde

Prohledat práce

Kontakty a podpora

Provozní doba

Denně 8:00 - 0:00

Emailová adresa

info@diplomky.net
Phone +420607443173

Tip měsíce

 

Doporučte náš web

získejte až 300 Kč

za každou

vloženou práci!

Více informací zde

TOP Nabídka!

 

Nestíháte Vaše

studium?

Nezoufejte!

Vypracujeme Vám

podklady na míru.

Pro více informací

pokračujte zde