Biomechanika – kulturistika

Snaha po poznání objektivních zákonitostí pohybových možností člověka se těsně váže k tělesné výchově a její specifické části, sportu. Počátky úsilí vědců a lékařů o konstituování vědy o pohybu lidského těla sahají několik století zpět. Teprve však poslední doba, kdy vrcholový sport klade na tělovýchovnou vědu konkrétní a nutkavé otázky, přinesla bouřlivý rozvoj všech jejích oborů. Jedním z nich je biomechanika, fyzikální základ pohybu živého organismu. Sofistikovanější přístup je patrný obzvláště v kulturistice, v níž by v dnešní době bez ryze odborného (vědeckého) přístupu k provádění cviků – zatěžování svalů – nebylo možno dosáhnout výsledků vrcholové úrovně spatřované na pódiích prestižních kulturistických soutěží, a bez něhož by se samotné cvičení mohlo stát lidskému organismu dokonce nebezpečné. Postatou tělesných cvičení je pohyb. Člověk chodí, běhá, skáče, plave, klouže, hází, vrhá, chytá… Pohybuje se jako celek, pohybují se i části jeho těla vůči sobě navzájem. Tento druh pohybu podléhá zákonům, které zkoumají fyzikální vědy, speciálně pak mechanika. Protože nás zajímá pohyb lidského těla, je třeba, aby vědec, zjišťující zákonitosti tělesného a sportovního pohybu, respektoval možnosti a podmínky lidského organismu. Tyto podmínky zkoumají vědy biologické, zejména anatomie a fyziologie. Sportovní či tělovýchovný pohyb vůbec je určen a omezen pravidly a účelem, jemuž slouží. Tato problematika je předmětem teorie tělesné výchovy a jejích speciálních částí. Zkoumání tělocvičného a sportovního pohybu se tedy zabývají disciplíny ze tří vědních oblastí, žádná z nich však svými možnostmi nevyčerpává problematiku celou. Proto se vyvíjí nová vědní disciplína, která při respektování poznatků biologických věd a podle určujících údajů věd tělovýchovných, zkoumá fyzikální zákonitosti tělocvičného a sportovního pohybu. Je speciální součástí širší a obecnější biomechaniky.