Česká národní banka – minulost, současnost, budoucnost

Základní informace - Česká národní banka – minulost, současnost, budoucnost

Název práce: Česká národní banka – minulost, současnost, budoucnost

Typ práce: Bakalářská práce

Rozsah práce: 42 stran

Jazyk práce: Čeština

Autor práce: Absolvent vysoké školy

Datum obhajoby: 2011

Hodnocení od vedoucího práce: Výborně

Hodnocení od oponenta práce: Výborně

Hodnocení od odborné komise: Výborně

Stažení práce - Česká národní banka – minulost, současnost, budoucnost

Získejte práci prostřednictvím internetového bankovnictví a dopřejte autorovi co nejvyšší podíl ze zisku za jeho práci. Zašlete 200 Kč na č.ú. 1041664027 / 3030, do pole variabilní symbol uveďte číslo 0365 pro odlišení zvolené práce a do textového pole (např. do pole „Popis příkazce“) napište Vaší emailovou adresu. Práce Vám bude zaslána do 24 hodin od doručení požadované částky.

Souhrn - Česká národní banka – minulost, současnost, budoucnost

Současné relativní konstituční teorie vycházející z Motesquieuovy teorie dělby moci postulují z poznané mnohosti a zásadní rozdílnosti státních mocí mnohost státních orgánů jako požadavek konstitutivní. Budeme-li vycházet z toho, že státní moc se obecně dělí na legislativu a exekutivu, která v sobě zahrnuje funkci výkonnou a soudní, nelze působnost České národní banky při výkonu veřejné správy, zejména pak správy měnové a výkonu funkce bankovního dohledu vykonávané v postavení správního úřadu, podřadit ani pod legislativu a v rámci exekutivy ani pod funkci soudní. Vzhledem k tomu, že činnost České národní banky nevykazuje ve shora uvedeném rozsahu specifické znaky některé z nahodilých funkcí státu exekutivní povahy, je nutno ji podřadit pod moc výkonnou, kam správní úřady, mezi něž zákon ve vymezeném rozsahu Českou národní banku řadí, organicky patří.
V prvé řadě se domnívám, že je nutno odmítnout názory České národní banky, že tato není státním orgánem jenom proto, že ji Ústava nezahrnuje do hlavy pojednávající o moci výkonné, kam patří právě ústřední orgány státní správy a jiné správní úřady. Systematické podřazení České národní banky pod samostatnou hlavu Ústavy nemá z hlediska podřazení části její působnosti pod moc výkonnou žádný význam.
Česká národní banka v sobě spojuje vedle vrchnostenské a nevrchnostenské správy i podnikatelskou činnost při nakládání s vlastním majetkem, kdy tato má v majetkoprávních vztazích postavení podnikatele. Je však nepochybné, že Česká národní banka se v zákonem vymezeném rozsahu podílí na výkonu veřejné správy, zejména veřejné správy měnové v postavení vykonavatele veřejné správy.
Tato bakalářská práce bude rozčleněna v zásadě na dvě velké části. V obecné části popíši samotnou funkci a postavení centrální banky jakožto instituce. V části zvláštní (konkrétní) se budu snažit o popsání historického vývoje cedulových bank na území dnešní České republiky, dále budu charakterizovat samotné postavení České národní banky v současnosti a v neposlední řadě vznesu i hypotézy jejího možného budoucího vývoje. Formou exkurzu poukážu i na velice aktuální tématiku - postavení Evropské centrální banky a její vztahy s ČNB.

Ukázka - Česká národní banka – minulost, současnost, budoucnost

Centrální banka je vrcholný článkem bankovní soustavy. Historicky se centrální banky vyvinuly z obchodních bank nebo byly zakládány jako emisní banky. Původně byly zakládány jako akciové společnosti, v součastné době jsou ve většině zemí státními institucemi.

Postavení a úkoly centrálních bank se postupně měnily. V měnové soustavě opírající se o zlato jako základ oběživa byla centrální banka jediným subjektem řízení peněžního oběhu a řešení měnových záležitostí státu. Její důležitou funkcí, která se stala také jejím výsadním právem, bylo emitovat hotovostní peněžní prostředky v dané zemi.

Centralizace emise peněžních znaků se stala postupně nevyhnutelnou také z dalších důvodů: umožňovala kontrolu nad rozsahem emise, soustředění a efektivní využití zlatých rezerv, v neposlední řadě umožňovala rozšířit oběh bankovek na celé území státu a způsobit závislost obchodních bank na emisi centrální banky. Její bankovky byly nazývány cedule, odtud i dříve často užívaný název „cedulová banka“.
Centrální banka je bankou státu, resp. vlády. Stát vystupoval vůči centrální bance nejprve jako klient zvláštního významu, banka byla jeho bankéřem. Vedle toho vystupovala ve funkci poradce státu (vlády) v peněžních a úvěrových záležitostech, zejména v souvislosti s hospodařením státní pokladny a řízením státního či vládního dluhu. V podmínkách, kdy byla zrušena směnitelnost za zlato, které přestalo plnit úlohu regulátoru množství úvěrových peněz v oběhu, přestala být centrální emisní banka jediným subjektem měnové politiky. Měna za těchto podmínek mohla být využívána jako nástroj hospodářské politiky vlád.
V současné době plní centrální banka ve funkci banky státu důležité úkoly v mezinárodním světě, kde reprezentuje stát v mezinárodních bankovních a měnových orgánech. Jednotlivé funkce a činnosti centrálních bank se liší v jednotlivých zemích i v průběhu časového vývoje.
Emisní funkce centrální banky spočívá ve výhradním (monopolním) právu emitovat hotovostní oběživo, bankovky a mince. S tím souvisí řada technických činností, jako je např. správa zásob oběživa, organizace dodávek bankovek a mincí od výrobců do peněžního oběhu, zařizování tisku bankovek a ražby mincí (často i mincí pamětních), dozor na ochranu a bezpečnost oběživa dosud neuvedeného do oběhu, na úchovu a ničení tiskových desek, razidel, neplatných a vyřazených peněz atd.
Funkce banky bank v současné době zahrnuje řadu činností centrální banky, především vedení účtů obchodních bank, na nichž tyto banky udržují své peněžní rezervy, povinné i dobrovolné. Centrální banka je věřitelem poslední instance. To znamená, že obchodní banky mohou od centrální banky žádat výpůjčku zdrojů k financování svých aktivních operací anebo k posílení likvidity v případě jejího ohrožení. Centrální banka také provádí bankovní dohled (dozor, supervizi) nad činností bank a fungováním bankovní soustavy, posuzuje žádosti o udělení povolení působit jako banka a rozhoduje a udělení takové licence.
Centrální banka dále provádí kontrolu nad dodržováním právních předpisů vztahujících se na činnost bank, ověřuje oprávněnost a legálnost transakcí bank se zřetelem na ochranu zájmů bankovní klientely i na stabilitu a důvěryhodnost bankovní soustavy ve státě; při zjištění nedostatků v činnosti kterékoli z obchodních bank ukládá opatření k nápravě, event. pokutu či jiné sankce, až po odebrání licence, oprávnění působit jako banka, tedy k zákazu další činnosti dané banky.
Centrální banka ovlivňuje činnost obchodních bank celou soustavou nástrojů měnové politiky, přímých i nepřímých, určováním různých pravidel pro jejich činnost, určováním podmínek pro obchody na peněžním a kapitálovém trhu se zlatem a devizami pro obchody směnárenské, pro provádění platebního styku mezi bankami atd.
Jako banka státu centrální banka vede účtu vládním orgánům a útvarům, státním podnikům, veřejným korporacím a místním orgánům státní moci, institucím spravujícím vládní či státní půjčky, účty komisionářů vládního dluhu atd. V této své funkci bankovně technické působí jako jakýsi průchod mezi veřejným a soukromým sektorem. Jako přímý bankéř vlády zabezpečuje krytí jejích finančních potřeb, včetně úvěrových. Centrální banka poskytuje vládě přímý úvěr jen výjimečně. Centrální banka se podílí na úvěrování státu emisemi státních cenných papírů. Udílí vládě rady v této oblasti, případně provádí práce s emisemi cenných papírů vlády spojené, včetně administrativy nutné k řízení státního dluhu. Proplácí úroky, umořuje splatné dluhopisy, projednává opatření spojená s nabídkou nových emisí atd. Prodává je v některých případech přímo veřejnosti, zejména obchodním bankám, anebo prostřednictvím vládních burzovních jednatelů na finančních trzích apod.
Centrální banka zpravidla disponuje měnovými rezervami ve zlatě a devizových prostředcích včetně obchodování se zásobami deviz a zlata. V oblasti devizového hospodářství vyhlašuje kurs domácí měny k cizím měnám, stanoví cenu zlata ve svých bankovních operacích a určuje podmínky obchodování s těmito hodnotami. Působí na usměrňování platební bilance se zahraničím a mnohdy provádí samostatnou devizovou kontrolu.
V oblasti měnové politiky, tj. řízení peněžního oběhu, platebního styku, finančních trhů, devizového hospodářství, centrální banka předkládá vládě vlastní návrhy zákonných úprav.
Ve vztahu k zahraničí centrální banka vystupuje jako reprezentant vlády v mezinárodních organizacích, např. v Mezinárodním měnovém fondu, Světové bance a dalších. Uzavírá platební a jiné dohody s těmito mezinárodními finančními institucemi a se zahraničními bankami. Centrální banka v řadě zemí uděluje povolení působit jako banka také zahraničním bankám.
Pod pojmem měnová (monetární) politika rozumíme souhrn opatření a zásad uplatňování v oblastech úvěrové, depozitní a devizové činnosti bankovních i nebankovních hospodářských subjektů. Tento soubor je obvykle doplněn nebo ovlivněn některými dalšími opatřeními hospodářské politiky státu (vlády) směřující k realizaci širších makroekonomických cílů. Bezprostředním obsahem měnové politiky je řízení kvality a kvantity měny, množství peněz v oběhu, čili peněžní zásoby, resp. peněžní nabídky. Objektem je peněžní rovnováha, důchodová struktura jednotlivých sektorů v dané zemi, jejich kapitálové vybavení a náklady. Všechna měnová opatření centrální banky mají dopad na poptávku po penězích a nabídku peněz, na úrokovou míru, na platební bilanci se zahraničím a devizové rezervy, a tím vlastně i na peněžní rovnováhu, zejména na rozsah a strukturu peněžního oběhu.
Každé opatření centrální banky, které směřuje k rozšíření nebo zúžení obejmu úvěrového oběživa v národní ekonomice, působí na úvěrové zdroje obchodních bank, na finanční zdroje podniků, domácností, státu a jeho institucí, a tím i na jejich důchodovou situaci. Přírůstek úvěrů, resp. peněz v národním hospodářství, umožňuje realizaci vyšších důchodů hospodářskými subjekty a zároveň jim umožňuje vázat relativně nižší část jejich neúvěrových příjmů pro financování jejich hospodářské činnosti (oběžné prostředky, investice). Tím zprostředkovaně je ovlivňován hospodářský růst, hospodářská konjunktura, zaměstnanost a úspory.
V dobách kovového měnového standardu byla měnová politika zaměřena na řízení zásob měnového kovu, stanovení principu emise bankovek a jejího krytí, na pravidla ražby mincí a obsahu měnového kovu v nich a s tím spojené otázky.
Postupující procesy demonetizace zlata vedly ke zvýšení důležitosti měnového politiky a také k rozšíření jejího působení na ovlivňování ekonomického cyklu. Od měnové politiky je již od třicátých let 20. století požadováno, aby prostřednictvím řízení měnových veličin přispívala k dosažení ekonomického růstu, rovnováhy vnějších finančních toků, platební bilance se zahraničím.
Měnová politika určuje uspořádání měnové soustavy, dává institucionální základ pro podrobnější opatření centrální banky a její řízení peněžního oběhu, množství obíhajících peněz, rychlost jejich obratovosti, úvěrové emise, řízení bankovní likvidity, dluhové služby státu, řízení devizových rezerv a vnější měnové politiky, peněžních a kapitálových trhů, dává také základ pro koordinaci měnových záměrů s vládní finanční politikou.
Hlavními kriteriálními proměnnými, na jejichž řízení se měnová politika zaměřuje, jsou všeobecně úrokové míry, peněžní zásoba a směnné kurzy (devizové kurzy, vyjadřující cenu domácí měnové jednotky k cizí měnové jednotce k cizí měnové jednotce, čili směnný poměr dvou rozdílných měnových jednotek). Vzájemné působení uvedených proměnných není vždy konzistentní a za určitých okolností může vést i ke konfliktním důsledkům. Proto názory na způsob provádění měnové politiky se různí jednak v jednotlivých zemích, jednak v průběhu času.
Mechanismus působení měnové politiky centrální banky prostřednictvím ovlivňování množství peněz, resp. změn tohoto množství spočívá v následujícím:
a) zvýšení množství peněz vyvolává zvýšení všeobecné hospodářské aktivity (za předpokladu, že jejímu prosazení nic jiného nebrání), zvýšenou zaměstnanost a zvýšení hrubého domácího produktu;
b) snížení množství peněz v oběhu hospodářskou aktivitu naopak brzdí za jinak nezměněných podmínek. Tím může vyvolat i pokles hrubého domácího produktu, event. zpomalení tempa jeho růstu, zpomalení přírůstku či pokles zaměstnanosti;
c) zvýšení nebo snížení množství peněz v oběhu může vyvolat cenové změny. Např. zvýšení množství peněz působí na cenový vzestup a tím na snížení kupní síly peněz. Může však dojít i k opačnému účinku tím, že udržování stabilní cenové úrovně prostřednictvím snižování anebo brzdění přírůstků množství peněz v oběhu působí na zpomalení hospodářského růstu;
d) zvýšení množství peněz v oběhu vyvolávající vzestup cenové hladiny tlumí zájem na vývozu, podporuje však dovoz, a naopak. Tím ovlivňuje i dlužnicko-věřitelské vztahy země vůči zahraničí. Tento účinek je spojen s pohybem směnného kurzu dané měnové jednotky v zemi s úplnou konvertibilitou. Účinky na rigidní nepohyblivé směnné kurzy pomíjíme, neboť jsou spojeny se soustavami korekcí těchto kurzů.
Zvyšuje-li se přírůstky množství peněz v oběh objem hrubého domácího produktu, jde o měnovou politiku expanzivní, někdy také nazývanou politikou levných peněz. Naproti tomu brzdění přírůstků množství peněz v oběhu je označováno jako politika restriktivní, nebo také politika drahých peněz. Ta je používána také jako politika protiinflační, ale může působit i ve směru zpomalení či brzdění konjunktury.
Vedle ovlivňování množství peněz v oběhu používá měnová politika jako dalšího významného kritéria ovlivňování úrokových sazeb, krátkodobých i dlouhodobých. Někdy je vyslovován názor, že právě úrokové sazby mají přímý účinek na hospodářský růst, zaměstnanost a cenovou hladinu.

Česká národní banka (dále také jen „ČNB“) jakožto česká centrální (cedulová) banka má důležitou a neodmyslitelnou pozici v našem národním hospodářství i státní správě; její předchůdkyně byly součástí organismu samostatného československého státu od jeho prvopočátku po skončení první světové války, centrální banka nepřestala existovat ani v dobách komunistické totality a do budoucna je její existence také jistá. Zmapujme si tedy klikaté cesty, kterými se tato instituce až dodnes ubírala a zkusme nastínit i její perspektivy.

Závěr - Česká národní banka – minulost, současnost, budoucnost

Ve své bakalářské práci jsem pojednávala o tématu české centrální banky. V první části práce jsem se věnovala obecné charakteristice cedulové banky a nastínění jejích základních rysů, principů a funkcí.
Jádro práce tvoří rozbor historie předchůdců dnešní České národní banky od dob první československé republiky až do dnešních dnů. Pokud mi síly stačily, pokusila jsem se i o nastínění budoucího vývoje této instituce.
Práci uzavírá kapitola – exkurz – o postavení Evropské centrální banky a nastínila jsem i východiska existence Evropského systému centrálních bank.
Kompilační část práce nebyla snadná; sebrání a utřídění informací o historickém vývoji centrálních bank na našem území bylo svízelné už jen proto, že u nás se této tématice věnuje systematicky pouze prof. V. Vencovský a ostatní autoři ji (až na občasné glosy) opomíjejí. V kapitole o současnosti ČNB mi byl pramenem především zákon, avšak mj. také Etický kodex; z obou pramenů jsem však selektovala jen ty články, které jsem toho uznala po pečlivé úvaze za hodné.
Má práce vznikala mnoho týdnů, během nichž jsem se věnovala sběru literatury i ostatních pramenů. Následovalo soustředěné studování sebraných pramenů, utřídění informací, volba struktury práce, rozvržení práce a samotné její zpracovávání, které se mi k mé potěše vedlo plynule a bez větších obtíží. Z použitých vědeckých metod práce jsem se nejvíce soustředila na analýzu a charakteristiku, což by nebylo nic platné bez uvážlivého rozvržení textu a jeho systemizace. Na vhodných místech jsem se zaobírala vlastními názory a úvahami.

Klíčová slova - Česká národní banka – minulost, současnost, budoucnost

ČNB, Česká národní banka, Centrální banka, Národní banka československá, Státní banka Československá, Dohled nad finančním trhem, Etický kodex ČNB, Evropská centrální banka

Obsah - Česká národní banka – minulost, současnost, budoucnost

1. Úvod
2. Centrální banka
3. Česká národní banka
3.1. Minulost
3.1.1. Národní banka československá
3.1.2. Protektorát
3.1.3. Poválečné intermezzo
3.1.4. Státní banka Československá
3.1.5. Polistopadové období
3.2. Současnost
3.2.1 Dohled nad finančním trhem
3.2.2. Etický kodex ČNB
3.3. Budoucnost
4. Evropská centrální banka
5. Závěr
Přílohy
Použité prameny