Myšlenka zpracovat teoreticko-komparativní studii na téma možnosti vzdělávání dětí žadatelů o azyl v České republice a v zahraničí mě provází celým průběhem dosavadního studia. Pro komparaci jsem si zvolila Velkou Británii a Českou republiku, protože jsou to země, které mají odlišný přístup v realizaci vzdělávacích programů pro děti žadatelů o azyl. Podnětem ke zpracování tohoto tématu byla neuvěřitelná síla a odvaha uprchlíků, kteří během několika minut či vteřin vše ztratili. Každý den strávený v exilu nebo na útěku je pro ně příliš těžký a přesto se nevzdávají naděje na lepší život. Chtěla jsem poznat, jak jednotlivé státy přistupují v oblasti vzdělávání k této skupině lidí, která je považována za jednu z nejzranitelnějších.

V rámci celé Evropy, ale i v dalších významných hostitelských zemích mimo Evropu, jako jsou Kanada, Spojené státy, Austrálie a Nový Zéland se v současné době vede diskuse o tom, jaké mají mít žadatelé o azyl možnosti v uplatňování práva na práci, vzdělání, sociální a zdravotní zabezpečení a práva na svobodu pohybu. Ve vztahu k tomuto tématu lze vymezit dva základní přístupy [Tychtl, 2002]: první tvrdí, že žadatelé o azyl nemají mít do rozhodnutí o své žádosti v zásadě žádné z těchto práv. Po dobu čekání by se jim mělo dostat pouze minimální podpory státu, který zabezpečí jejich základní potřeby, jako jsou přístřeší, strava a nezbytná lékařská péče. Tento přístup lze nazvat konzervativně-restriktivním. Jeho zastánci uvádějí jako hlavní argument obavu ze zneužívání azylu k jiným účelům, jako je možnost pracovat, získat bezplatné vzdělání nebo lékařskou péči. Druhý přístup prosazuje co největší integraci od samého počátku pobytu žadatelů v hostitelské zemi, zejména pak přístup na trh práce a možnost vzdělání. Žadatelé o azyl by neměli být izolováni v uprchlických táborech, ale naopak by měli dostat možnost vzdělávání a žít společně s hostitelskou populací. Tento postoj lze nazvat liberálně-otevřeným.

Škola je pak chápána jako konfrontační místo sociokulturní úrovně a hodnotového systému rodiny a společnosti, kterou reprezentuje. Učitel by pak měl udělat vše, co je v jeho silách, aby ho naučil, že úsilí vede k úspěchu, že vzdělání může napomoci v boření bariéry mezi rasami, že jeho nynější úsilí se může bohatě vrátit. Učitel by měl udělat vše, co je v jeho silách, aby žáka naučil, že je osobnost. Někdo, nikoliv nikdo.

V následujícím textu se pokusím zodpovědět několik základních otázek. Jak se liší právní a sociální postavení žadatelů o azyl ve Velké Británii a v České republice? Jak toto postavení ovlivňuje proces vzdělávání dětí žadatelů o azyl? Jak se liší vzdělávací přístupy České republiky a Velké Británie k dětem žadatelů o azyl? Vyplývají z tohoto srovnání nějaká doporučení pro Českou republiku? O jaká doporučení se jedná? Jak jednotlivé státy svými vzdělávacími programy odpovídají zásadám interkulturního vzdělávání?

Předmětem pozornosti diplomové práce tedy je otázka řešení problému vzdělávání dětí žadatelů o azyl ve Velké Británii a v České republice. S ohledem na složitost, kulturně historickou podmíněnost přístupu těchto dvou členských států Evropské unie, je tato práce rozčleněna na pět částí.

V první teoretické části textu nastíním charakteristiku ochrany cizinců-žadatelů o azyl v celospolečenském kontextu. Budu se zde zamýšlet nad otázkou migrace a uprchlictví, uvedu základní terminologii a právní a institucionální ochranu uprchlíků.

V druhé teoretické části stručně vymezím obecná východiska vzdělávání dětí žadatelů o azyl. V tomto bloku se budu zamýšlet nad cíly vzdělávání pro 21. století, modely přístupů ke vzdělávání dětí žadatelů o azyl, pedagogicko-psychologickými aspekty adaptace žadatelů o azyl a problémy spojené se vzděláváním dětí žadatelů o azyl.
V třetí a v čtvrté popisné části se tedy zaměřím na popis azylové politiky ve Velké Británii a v České republice a to jak v obecné rovině, tak i ve vybraných oblastech, kdy popíši, jak zákony jednotlivých zemí upravují postavení žadatelů o azyl ve sféře bydlení, zaměstnání a finanční podpory. Dále je zde možno se seznámit se základní legislativou týkající se vzděláváním dětí žadatelů o azyl obou států. Tento oddíl dále poukazuje i na roli jednotlivých aktérů se vzděláváním dětí žadatelů o azyl. Následují údaje o žácích-dětech žadatelů o azyl ve Velké Británii a v České republice. V poslední části tohoto bloku se budu zabývat možnými formami pomoci např. v oblasti vyrovnávání se se ztrátou, pocity strachu a separací; zachování kulturní identity; předcházení xenofobii a rasismu; zařazení do školního prostředí; osvojování jazykových kompetencí.

V další části na základě srovnávací analýzy nastíním, do jaké míry se liší vzdělávací přístup k dětem žadatelů o azyl ve vybraných státech. Poslední část textu bude věnována nástinu doporučení pro Českou republiku v oblasti vzdělávání dětí žadatelů o azyl.

Mnohostranná podmíněnost objektivního náhledu na problematiku žadatelů o azyl vyžaduje i velmi široký záběr literatury, který se nedá omezit jen na jeden obor. Problémy spojené se vzděláváním žadatelů o azyl je možné sledovat a hodnotit pouze z interdisciplinárního pohledu.

S ohledem na velmi krátkou tradici řešení této problematiky v České republice, respektive České republice dosud chybí ucelenější literatura zabývající se danou problematikou, a proto jsem se při posuzování jednotlivých jevů musela často omezit pouze na dostupné zahraniční materiály a na domácí dílčí studie.

Řadu informací i podkladů ke zpracování diplomové práce jsem čerpala ze své vlastní zkušenosti i z poznatků získaných při svých studijních pobytech v zahraničí.