Souhrn

Pro svůj referát jsem si vybrala knihu Edwarda Osborna Wilsona O lidské přirozenosti, která nám populárně naučnou formou předkládá základní poznatky ze sociobiologie. Kniha vyšla roku 1978 coby závěrečný díl trilogie obsahujícího tituly  Hmyzí společenství, v němž studuje sociální hmyz, a Sociobiologie: Nová syntéza, která se zaměřuje na hlavní principy utváření sociálního života živočichů během evoluce. Publikace O lidské přirozenosti byla v 70.letech jednou z nejdiskutovanějších knih, která ovšem vyvolala hluboký zájem o sociobiologii. V úvodu své práce bych ráda zmínila podstatné informace o autorovi, jeho životě a odborné činnosti, poté charakterizuji jednotlivé kapitoly této knihy.

Edward O.Wilson se narodil 10.června 1929 v Alabamě v USA. V dnešní době je významným americkým přírodovědcem, biologem a entomologem a především významným zakladatelem sociobiologie. Dosud působí jako emeritní profesor na Harvardově univerzitě v Cambridgi a jako kurátor entomologie v Muzeu srovnávací zoologie. Autor knihy je nositelem Národní medaile USA za přírodní vědy, Tylerovy ceny za přínos k ochraně životního prostředí, Pulitzerovy ceny a roku 1990 získal Crafordovu cenu švédské Královské akademie za práci v oblasti populační biologie a v roce 2000 Kristlerovu cenu za originální práci při výzkumu sociálních implikací genetiky.  Wilson se zaměřuje na teoretickou rovinu své vědecké činnosti a ta zahrnuje výzkum chování živočichů a zoologickou taxonomii, populační biologii a ekologii. Studium chování živočichů započal pozorováním sociálních druhů hmyzu – mravenci, termity, včelami, což později nahradil studiem biologického základu lidského chování.

Wilson sám ve své knize o sociobiologii napsal, že tento obor je hybridní disciplínou, jenž zahrnuje poznatky z etologie (studium všech vzorců chování), ekologie (vztahy organismu k prostředí) a genetiky a jenž se věnuje agresivitě a altruismu u člověka, sexualitě ve vztahu postavení muže a ženy ve společnosti, tabu incestu nebo např.homosexualitě. Kniha upozorňuje na to, že mnoho lidských projevů má hluboký biologický základ, který se utvářel již během evoluce. Mezi takové projevy patří např.odmítání sexuálního styku s příbuznými, což není činěno z důvodů morálního kodexu, ale na základě zrakových a čichových signálů. Na jejich základě jsme si odnepaměti vybírali partnera s určitou mírou odlišností na základě vrozených schémat a to i přesto, že je vědecky dokázáno, že osoby žijící v incestu jsou méně ohroženy výskytem dědičných chorob.
Po významném vzestupu sociobiologie mezi vědami se mnoho vědců snažilo následovat sociobiologické teze, nicméně u mnohých evolučních psychologů šlo pouze o šíření zjednodušeného biologismu, který postrádal genetiku. Wilson však proto tak propagoval sociobiologii, coby novou vědu, protože u etnologie a etnografie kritizoval, že se zabývá lidem nikoli jedincem, jenž se od společnosti liší mnoha sociálními, psychologickými, genetickými a sociálními rysy.
Sociobiologie pohlíží na lidskou kulturu jako na souhrn sociálního jednání a sociálních institucí, které přinášejí svým nositelům reprodukční zvýhodnění. Příkladem může být mladík, který v autobuse uvolní místo ženě, čímž chrání dostupnou samici, jenž je schopná reprodukce mužských genů. Klepeme-li na dveře pracovny našeho nadřízeného – tedy dominantního samce, dáváme tím najevo své neagresivní úmysly. A do třetice: Hraniční kameny usilují o znázornění obydleného teritoria stejně tak, jako když si pes se zdviženou nohou značí své území.

Edward Osborne Wilson, O lidské přirozenosti, Sociobiologie, Hmyzí společenství, Sociobiologie, Nová syntéza, Antropologie, Dilema, Dědičnost, Individuální vývoj, Vznik nového, Agresivita, Sexualita, Altruismus, Náboženství a Naděje