Štíhlé podnikové systémy

Štíhlé produkce jsou ekonomické přístupy, které se objevují v několika posledních desetiletích a jejich úroveň se neustále zlepšuje. Jako první vlaštovku v rámci procesních přístupů bych označil 70. léta a s nimi zjevení se supply chain managementu a s ním spojenou metodou just in time (JIT). Tyto metody se snažily o co nejefektivnější řízení firmy, např. nevytváření velkých zbytečných zásob na skladech, ale dovážení na poslední chvíli, v momentě, kdy je jasné množství i přesná specifikace materiálu. Metoda JIT má různé variace, novější verzí je např. just in sequence.
V téže dekádě se objevuje i contingency theory, ze které vychází management by objectives. Ten se řídí jednoduchým heslem – stanov cíl a splň jej! V 80. letech se objevuje TQM = total quality management. S ním je spojená například známa norma ISO 9000. V následujícím desetiletí přichází na svět tzv. learning organization, jejíž podstatou je učení se z chyb. Typická je záměrná investice do permanentních změn.
Na počátku 21. století svět oslňuje směr zvaný reengineering, který zahrnuje právě lean production. Jedná se o skokovou změnu řetězce činností a její nové utvoření. Díky eliminaci zbytečných procesů je nižší cena nákladů.
Pokud budeme mluvit ryze o lean production jako takové, a ne obecném termínu „štíhlé produkce“ – pro několik systémů, které svým založením tomuto označení odpovídají – můžeme říci, že kořeny jsou spojeny s automobilkou Toyota. Jedním z prvních projevů Toyota production system byl fakt, že v průběhu ropné krize v 70. Letech byla Toyota jediným subjektem, který dokázal produkovat výrobky s očividně vyšší kvalitou, nižšími náklady a v kratším čase než její konkurence. Z toho v konečném důsledku vyplynulo, že ropnou krizi přežila bez zjevných problémů – na rozdíl od svých konkurentů.

V odborné literatuře se pro český výraz „štíhlé produkce“ setkáváme hned s několika anglickými ekvivalenty. Nejběžnější z nich jsou lean production, nebo například lean manufacturing. Bez ohledu na užitý název však můžeme říct, že obecně můžeme štíhlé produkce charakterizovat jako obrat od funkčního k procesnímu myšlení při řízení výroby, jedná se o způsob řízení založený na poznání ceny času, ceny tempa a ceny rychlosti s dosažením vysoké úspory času a vysokého zhodnocení kapitálu a práce.
Štíhlou produkci můžeme definovat i jako vytváření více s méně: méně času, hmotného majetku (inventáře), prostoru, práce a peněz. Jednotlivými cíli jsou zrychlení produkce, zjednodušení procedur, systematická eliminace ztrát apod. Patrně nejcitlivějším bodem je eliminace ztrát. Té se podrobně věnuje lean manufacturing (známý též jako Toyota production system). V nejběžnější formě tímto pojmem rozumíme eliminaci ztrát ve formě nadprodukce, jakéhokoliv čekání, dopravy, inventáře, pohybu, zbytečných procesů a vadných jednotek. Žádoucím efektem je neustálý tok (myšleno materiálu, práce atd.). Důležitým znakem lean manufacturing je i to, že se nezajímá pouze o ztráty v oblasti materiálové. Každý systém totiž produkuje ztráty, i ten, který nepřidává hodnotu výrobku. Tyto procesy se TPS pochopitelně snaží eliminovat. Nemůžeme zapomenout ani další signifikantní znak – vtažení zákazníka do procesu. Zákazník je našim pánem a my se snažíme produkovat vše, co po nás požaduje, způsobem co možná nejrychlejším a nejefektivnějším. TPS může být aplikován i v rámci tzv. getting rid of bureaucracy – myšlenkou je, že ke spuštění efektivního byrokratického systému – v rámci malých systému, tzv. home office - potřebujete pouhých 10% (!) obvyklého úřednického aparátu.

Téma štíhlé podnikové systémy jsem si vybral, jelikož mě již dříve zaujalo. Z mého pohledu zatím nepříliš zasvěceného člověka je totiž fascinující fakt, že na počátku třetího tisíciletí, kdy je věda i technika na úžasně pokročilé úrovni, je možné, že v rámci běžného výrobního procesu jsou takřka dvě třetiny aktivit k ničemu! Proto je podle mě na jednu stranu samozřejmé, že se zejména asijské koncerny snaží o nové postupy, které by tyto zbytečné ztráty odstranily, na druhou stranu mě ohromují způsoby, jakými tak činí. A možná ještě více mě ohromuje, jak zdánlivě jednoduché postupy tato zlepšení zapříčiňují. Není ani třeba dávat nějaký příklad – ať již vezmeme v úvahu 5S, kaizen, kanban, jidoka, JIT, PDCA, ..., ve všech případech se jedná o systém jasných a zdánlivě samozřejmých způsobů. A důsledné plnění zajistí tolik požadovaný a potřebný vzestup firmy.
Jak již jsem zmínil, toto téma mě zajímalo již dříve, a proto jsem si je ke zpracování vybral. Nyní však můžu říct, že přísun nových informací patrně ještě zintenzívní můj zájem o tuto problematiku, protože se z mého hlediska jedná o čím dál interesantnější obor.
Celou seminární práci jsem se snažil vytvořit stylem výkladu laikovi. Chtěl jsem, aby forma odpovídala náplni aktuálního kurzu, proto jsem práci nezatěžoval zbytečným množstvím odborných termínů. Obecně vzato bych viděl potenciální poslání tohoto textu v tom, že pokud by problematika štíhlých produkčních systémů někoho hlouběji zajímala, toto by mu mohlo posloužit jako prvotní seznámení se s ní, načež by mohl své obzory dále rozšiřovat.