Turecko a Evropská Unie

Turecko, Evropská Unie, Historie tureckého státu, Byzantská říše, Osmanská říše, Modernizace tureckého státu, Vláda Turguta Özala, Třetí vojenský převrat, Turecko po pádu železné opony, NATO, Přistoupení Turecka k EU, Turecký islám, Islamizace Evropy, Evropeizace islámu

V současných dnech můžeme být v Evropě svědky široké diskuse týkající se turecké aspirace stát se členem EU, která se navíc po 9/11 dále vyprofilovala. Oznámení Rady o započatí přístupových jednání s Tureckem koncem roku 2005 dala EU najevo, že možné členství Turecka bere vážně. Byl to průlomový krok, na který Turecko čekalo dlouhou dobu. Již dnes je jasné, že rozšíření EU o Turecko bude pro Evropu větší zkouškou, než přistoupení států střední a východní Evropy v roce 2004. Vyvstávají tak otázky, zda bude EU schopna pojmout tak velký a lidnatý stát, který navíc leží v geopoliticky zajímavém, leč nestabilním regionu.

Další otázkou je také to, zda bude EU ochotna přijmout islámský stát, který jako takový představuje pro mnoho lidí rozpor s kulturou a zvyklostmi Evropy. Důvodů, proč jsem si vybrala právě toto téma pro mou bakalářskou práci, je několik. Předně se jedná o téma aktuální, kterému evropské sdělovací prostředky věnují mnoho pozornosti. Dalším důvodem je možnost zasadit tuto problematiku do širokého rámce spojitostí dlouhodobého charakteru, kterými jsou geopolitika, náboženství, historie či jiné kulturní faktory, stejně jako otázka migrace a financí. Je zřejmé, že přijmutí Turecka bude mít větší konsekvence ve světě, než tomu bylo u jakéhokoliv jiného rozšíření. Právě možnost zkoumání této problematiky z mnoha úhlů pohledu a spojitostí mě nejvíce zaujala.

Cílem mé práce je podat přesvědčivé informace o stavu Turecka v dnešní době, stejně jako nastínit možný vývoj do budoucna, a to jak z ekonomického, sociologického, vojenského či nábožensko-kulturního hlediska. Cílem této práce tedy není obhajovat jakýkoliv postoj v otázce přistoupení Turecka k EU.

Pro dobré pochopení Turecka, a především možnosti určit, zda tato země do Evropy patří či nikoli, stejně tak pro odhadnutí možného budoucího vývoje, je nutné zkoumat tureckou historii, což je také záměr první kapitoly. Dále se v mé práci zaměřím na dnešní roli Turecka ve světě, resp. v regionu a nastíním možné využití jeho vlivu pro zefektivnění rodící se evropské společné zahraniční politiky, a to především ve vztahu ke Střednímu východu a kavkazským republikám. Taktéž nebude opomenuta role v rámci severoatlantických struktur a celková geopolitická důležitost Anatólie. V průběhu práce taktéž podrobím zkoumání roli armády v Turecku, která je jak známo nositelkou odkazu Kemala Atatürka, a jako taková tvrdě bráni turecký sekularismus. Problému, kterému se nelze při vypracování práce jako je tato vyhnout, je kyperský problém, jenž hraje významnou roli ve vyjednávání mezi EU a Tureckem, stejně jako problém migrace, který je pro mnoho občanů EU směrodatný.

Dále se budu věnovat kulturní dimenzi tureckého přistoupení, s čímž přímo souvisí náboženství. To je jedna ze stěžejních kapitol v mé práci. Důvod, který mě k tomu vedl je fakt, že právě tato problematika zvedá v EU největší emoce. Navíc případné přijmutí islámského státu do EU v sobě nese velkou symboliku. Z tohoto důvodu se však nevyhnu otázce, zda je vůbec možné přijmout do EU stát, kde je hlavním náboženstvím islám a zda-li to nepovede k postupné islamizaci Evropy. Taktéž se zmíním o potřebě změny rétoriky evropských politiků, kteří jsou v případě islámu velmi shovívaví, což může vést k tomu, že budeme nazírat na islám skrz růžové brýle. Pro objektivitu však neopomenu výrazně rozlišit specifika tureckého islámu vůči ostatním větvím tohoto náboženství, protože se jedná o jednu z velmi důležitých skutečností.

V závěru mé práce nastíním vnímání Turecka samotnými členskými státy EU a jejich ochotu tuto zemi přijmout. Taktéž popíši názory evropských institucí. Dále zhodnotím argumenty pro a proti členství Turecka v EU a to v linii, ve které se nese i evropská debata.

Po hlubším zkoumání tureckých dějin a povahy Osmanské říše lze konstatovat, že Turecko do Evropy historicky patří, a proto bychom mu neměli v Evropě upírat své místo. Tento fakt však automaticky neznamená nárok na členství v EU. Turecko bude muset v mnohých ohledech EU přesvědčit o upřímnosti svých reforem. EU v tomto ohledu musí Turecko podporovat a napomáhat mu.
Historie však nevzbuzuje tolik emocí, jako otázka kulturní či náboženská. Kultura, ač je přirozeně spjata s historií, je poznamenána islámským vlivem, v čemž mnoho Evropanů vidí problém a evokuje v nich myšlenky na obléhání Vídně Osmany v 17. století. Je však důležité si uvědomit, že v případě Turecka, resp. Osmanské říše, byl za důvod zaostalosti a nevyspělosti otevřeně naznačován islám i s jeho dogmaty. Naproti tomu v případě Saudské Arábie, Egypta, Sýrie aj., byla zaostalost vysvětlována naopak odklonem od víry. To je důležitý signál, který říká, že evropské hodnoty nejsou Turecku vzdáleny, a to samé můžeme říci také ve smyslu politických hodnot.
Turecko je stát s velkým ekonomickým potenciálem, se kterým se nemůže srovnávat žádný stát s nově přistoupivších. Tím, že bude zakotveno v EU, což bude tureckou ekonomiku nadále stimulovat, můžeme předejít mnohým problémům, mezi které patří mj. islámský fundamentalismus. V případě pádu sekulárního režimu v Turecku, by Evropa čelila nesrovnatelně větším problémům než těm, které jsou spojeny s jeho přistoupením. Také bylo řečeno, že prosperující islámský stát ctící evropské normy a demokracii, může být předlohou pro ostatní islámské státy, a to jako východisko ze začarovaného kruhu chudoby, avšak tuto otázku nelze tolik zobecnit. Členství Turecka je pro EU velkou výzvou, což je dáno jeho zajímavou polohou a silnou armádou. Turecko jako takové může napomoci k většímu prosazení EU na světovém poli, a to posílením společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Co se týče strachu z přijmutí Turecka, na tento trend nebude mít větší vliv. Turečtí politici nehájí zájmy islámu, ale svého státu, jehož zájmy leží zcela jinde. V případě strachu z nárůstu islámské populace na území EU, je nutné se opírat o výsledky migrační analýzy, kterou v této práci cituji.
EU však ve vztahu k Turecku, jakožto hrdému státu, který si je vědom své slavné minulosti, nesmí přistupovat příliš benevolentně. Musí tvrdě hájit svá stanoviska a nadále utvrzovat Turecko, že při jejich splnění se stane členem EU, protože tato mince je nejsilnější vyjednávací pákou a motivací pro další turecké reformy. Budoucí vývoj Turecka je možno z evropského pohledu vidět spíše pozitivně. Je však mnoho otázek, které zůstávají nezodpovězeny. Například to, zda se armáda bude ochotna vzdát své výjimečné pozice na úkor EU, a potvrdí tím tak upřímnost svých myšlenek.
Přistoupením Turecka vyšle EU signál celému světu, že se neprofiluje jako křesťanský klub, nýbrž potvrzuje hodnoty, na kterých stojí, a sice otevřeností a tolerancí. Přistoupení Turecka k EU bude komplikovaný a zdlouhavý proces, a to právě z důvodů citlivosti témat, kterých se přistoupení dotýká a také důležitosti Turecka, jako významného regionálního hráče. EU proto musí vůči Turecku vydiskutovat precizní postoj a pevně stanovit kritéria a vyvarovat se jejich vágních formulací, jak je tomu nyní. Ta sice dávají EU velký manévrovací prostor, ale zároveň snižují její důvěryhodnost. Je především na EU samotné, zda dokáže dostatečně využít benefity, které se v členství Turecka naskýtají.