Prostituce je kulturní produkt lidské společnosti, jejíž první formy vyrašily na základě sexuální přírodní pospolitosti úsvitu lidské historie.
První zmínku o prostituci lze najít v přes 4 tisíce let starém mezopotamském záznamu- Eposu o Gilgamešovi, kde je použito slovo kněžka jako výraz pro prostitutku. Mezi další starobylé národy, u kterých můžeme prokázat provozování tohoto „nejstaršího řemesla“, řadíme Babyloňany, národy na území Asie, Afriky a Persie. Také Starý zákon v první knize Mojžíšově, Genesis, obsahuje zmínku o prodeji sexu. V antickém Řecku se zase básník a zákonodárce Solón zasloužil o existenci prvního státního veřejného domu. Ve starověku fungovala prostituce na objednávku dokonce častěji, nežli je tomu dnes a všechny významné prostitutky byly používány státníky k ovlivnění jiných státníků, nebo naopak k potírání homosexuality. První reformátorkou prostituce se stala císařova Theodora, která přispěla k zákazu zaměstnávání nezletilých dětí v nevěstincích. Středověk pod vlivem křesťanství vyzýval k cudnosti, odříkání a pohlavní zdrženlivosti, během tohoto období bylo popraveno 6 až 9 milionů lidí, z nichž 85% tvořily ženy, četně zastoupeny právě prostitutkami, jež se vzpíraly církevní či státní kontrole. Postupem doby se ale církev s prostitucí smířila, zejména díky příjmům z domů, které byly pronajímány správcům nevěstinců a klienty prostitutek se tak vedle vojáků stali i mnozí duchovní. Na pozdní středověk je nahlíženo jako na dobu bez morálky. Askeze, která se vyžadovala od duchovních představitelů, byla neustále porušována, řada klášterů byla propojena podzemními chodbami s nevěstinci, mniši si vydržovali konkubíny a kněží problém řešili existencí farních kuchařek.
Evropu v 15.století zachvátila epidemie syfilis, kde zvítězil především strach nad morálkou, proto došlo k uzavření většiny veřejných sexuálních institucí a prostituce byla zdiskreditována.
V období 17.a 18.století dosahuje dětská prostituce nevídaného rozvoje, na ulici se potulovaly polodospělé dívky, oslovovaly muže a pro nevěstince bylo téměř normou, že zaměstnávaly děti od 9 let. Nejrozšířenější byla dětská prostituce v Londýně, kde byla v kurzu obliba deflorace pannen. Obdobná situace byla i v Benátkách. Na přelomu 19.a 20.století nezletilé prostitutky zůstávají běžnou zvyklostí ve všech evropských velkoměstech. Nejsmutnějším jevem dětské prostituce té doby se stává kuplířství vlastních rodičů.
Koncem 19.století je patrná snaha o mravní očistu, vzniká hnutí abolicionismus, jehož propagátorem byl i T.G.Masaryk, který odmítal pojetí prostituce jako přirozeného zla či sociální potřeby a označil ji za hřích, proti kterému se společnost musí bránit. Tím byl vytvořen prostor k zavedení sexuální výchovy na českých školách, a to řádově o desítky let dříve, než tomu bylo v ostatních zemích.
Válka přinesla Evropě rozmach prostituce. Roku 1949 navázala na abolicionistické hnutí OSN tím, že 2.února její valné shromáždění přijalo Konvenci o boji proti zneužívání lidských bytostí a vykořisťování bližního prostitucí. Tuto konvenci ratifikovala většina zemí včetně ČSR.
Děti jsou dnes v sexuálním průmyslu zneužívány pro výrobu pornografických děl a také pro poskytování sexuálních služeb. Zpráva dětského fondu OSN konstatovala, že se ve světě každoročně stane předmětem obchodu zhruba 1,2 milionu dětí, což je zhruba čtvrtina z celkového obchodu s lidmi.