Změna politického systému po r. 1989, konec studené války, otevření hranic, návrat řady zemí bývalého sovětského bloku k demokracii a tržní ekonomice a s tím související pád tzv. " železné opony " byl příčinou toho, že Česká republika se po roce l989 stala análem působení řady mezinárodních kriminálních skupin. Začaly se objevovat nové, nám dosud neznámé patologické jevy jako prostituce, drogové problémy, obchod s lidmi, praní špinavých peněz, migrace a zejména v poslední době terorismus a s ním úzce spjaté extremistické projevy různých skupin pohybujících se na našem území. Těmto " new threats " - novým hrozbám, které mají globální rozměr, čelí celá řada i vyspělých zemí s velkými obtížemi. Do České republiky přišly tyto jevy jak zvenčí, tak v nebývalé míře vybujely z domácího podhoubí. V naší transformující se zemi se zastaralým právním systémem nalezly živnou půdu a vstup do demokratického života byl i vstupem do světa zločinu.
Protože nová zahraniční politika České republiky je založena na principu politické svobody, tak náležitě došlo k tomu, že zde začaly vznikat nové skupiny programově útočící na nový politický systém, na samou podstatu demokracie, což je případ politického extremismu. Obecně lze konstatovat, že pro stabilní společnost představuje extremismus okrajový problém, který však ve svém důsledku, zejména když část veřejnosti je k projevům extremismu lhostejná či s ní sympatizuje, může vést k různým sociálním konfliktům a dokonce k politické destabilizaci.
Extremismus, projevující se na území České republiky, je výrazně ovlivňován ideologicky na rozdíl od extremismu v zahraničí, kde za dominantní lze označit faktory politické a rasové.
Extremismus v České republice je ovlivňován zéjména extremismem v sousedním Německu a Rakousku. Průvodním jevem extremismu je pak narůstající závažná trestná činnost a radikálnější postoj některých skupin obyvatelstva k určitým sociálním skupinám, speciálně pak cizincům. Pravicoví extremisté v uvedených státech se proto orientují na extremisty v České republice, prostřednictvím kterých se snaží prosazovat své cíle nebo získat alespoň podporu své činnosti.
Podle některých autorů je extremismus průvodním jevem demokratické společnosti a proto se každá demokratická společnost potýká s extremismem a nemá dostatek účinných mechanismů na její obranu. Otevřenou otázkou nyní zůstává, jak se Česká republika s tímto novým fenoménem, u nás dosud spíše neznámým, vyrovná.
Ve své práci bych chtěl vzhledem k aktuálnosti a společenské nebezpečnosti extremismu předložit policejní praxi stručný, ale ucelený pohled na extremismus, jeho příčiny, rozdělení, charakteristiku, rysy a projevy až ke zvláštnostem dokazování a právní kvalifikaci projevů extremismu.